Generace X

Řada mých oblíbených uživatelů nasázela plný počet hvězdiček, ale já se v tomhle případě přikláním k názoru Sobise87, jehož koment do značné míry vystihuje i mé pocity. I to srovnání s Americkou krásou, která se pohybuje ve stejné kombinaci žánrů satiry a dramatu, sedí, protože v mých očích druhý snímek drtivě poráží Generaci X. Nedávno jsem tvrdě zkritizoval snímek, jehož hlavní hrdina se choval jako blb a člověk odřízlý od reality, tady se pro změnu jako blbové chovají všichni, a to jen proto, aby potvrdili scénáristovo a režisérovo snažení. Co chce ten film kritizovat, je celkem jasné. Je to ať už vypjatý individualismus, egoismus, konzumismus a navíc se snaží potvrdit tvrzení, že populace v USA je nejvíc zasažená nejrůznějšími psychiatrickými poruchami. Jenže honí až moc zajíců najednou a kromě póz, teatrálnosti a křeče nabízí jen funkční momenty a jednotlivé hlášky nebo scény, místo aby fungoval jako celek. Celkový dojem: 40 %. Typicky festivalový kousek, který může fungovat na určitou diváckou kastu. (18.04.2011)

Postmoderně lehce stravitelně koncipovaný satirický film o těch skutečně závažných a bolestných věcech a stavech, ke kterým mílovými kroky spěje i naše společnost. Režisér Arie Posin ve svém celovečerním debutu pregnantně popisuje to, kam až může zajít západní individualismus v kombinaci s hedonisticky konzumním způsobem života a materialismem coby náhražkou duchovna. Absolutní dysfunkce mezilidské komunikace, slova pozbývající svého významu, apatie a letargie jakožto společensky jedině akceptovaný stav, útěky do virtuálních a halucinačních světů... Všimněte si, jak podezřele často generace rodičů ve filmu svírá v ruce sklenku vína, nahrazuje ji totiž to, čeho se tak panicky bojí u svých dětí - drogy. V absolutním dostatku věcí totiž všichni těžce hledají absentující pocit štěstí a naplnění. Jestli někdo varovně zvedá prst proti bezbřehému přijetí amerického životního stylu, zbožštění individualistickému způsobu života či třeba vůči absolutnímu zákazu tělesných trestů rodinných potomků, pak je to právě tenhle film... Podobné filmy: Americká krása, Pan Rosnička, Elementární částice, Ledová bouře, Volání o pomoc, Tichá dohoda (13.05.2008)

Během filmu jsem přemítal, zda to tvůrci myslí vážně nebo je to nějaká ujetá černá komedie, až postupně mi docházelo, že se jedná o nemilosrdnou kritiku americké společnosti a především jednoho jejího rysu - lhostejnosti. Peníze, krásné domy v krásných čtvrtích, luxus, nic z toho však nemůže zajistit příjemné dospívání, podporu rodiny a silné zážitky. V okamžiku, kdy se něco pokazí, se lidem začnou otvírat oči...Film napěchovaný známými hereckými tvářemi, jimž vévodí sympatický Jamie Bell. (06.07.2010)

S odstupem páru dní se k Chumscrubberovi myšlenkami stále vracím. Vidím Americkou krásu, cítím Donnie Darko a nejpodivnější asociace bude asi vzpomínka na Ken Park. Rozhodně spřádám druhou projekci, páč ta první byla nečekaná, podrytá dabingem a trestuhodným ořezem obrazu v poměru podobnému stranám krabičky od sirek. ...je to příběh o ženě, která musí stihnout snad milion věcí, a proto úplně zapomene, že má syna. O té samé ženě, která přes svou snahu stát se paní starostovou nepozná, že je její snoubenec delfín. O muží, který je prací na své nové knize zaslepen natolik, že když mu jeho syn vyhrožuje smrtí, On reaguje pouze na slovní spojení "tvá blbá kniha". Příběh o jiné ženě, která se svou absencí energie bojuje pomocí extraktů ze zeleniny. Je to zkrátka příběh o všemožných závislostech, vyštosovaný do absurdních výšin a osobitým způsobem je i zábavný. (30.01.2013)

Tohle mě nečekaně dostalo. Nepopsatelný zážitek, film přesně podle mého gusta, navíc s úžasným hereckým obsazením (hned dva herci z mé topky!). WOW ------ Bohužel jsem se podívala na komentář uživatelky larelay, a s lítostí zjišťuji, že některým lidem asi není dáno film takového ražení pochopit. A nebo dotyčná koukala na úplně něco jiného než já. Takže mi to nedá a trochu bych se vyjádřila k tomu, co napsala: K realitě má tenhle film blíže, než se může na první pohled zdát. V tomhle příběhu se pouze otevírají dveře krásných domů, abychom nahlédli dovnitř a zjistili, že i zdánlivě normální lidé jsou v podstatě šílení. A ono je to tak i v reálném světě, jen to někteří nechtějí vidět. Ostatně výzva "Nepřehlížejte mě..." se nese celým filmem a je i určitým poselstvím snímku. Lidé jsou zahledění sami do sebe a nezajímá je, co cítí ostatní. Tady je pouze vše hnáno více do extrému a všechny ty bizarní postavy žijí v jednom městě. "Třeba brát s nadhledem a nehledat hlubší smysl"... další nesmysl, je to přesně naopak! Tenhle film má hloubku, chce to jen nebýt povrchní, ale vnímavý. Nadhled tu nemá co dělat. Právě proto se lidé vzájemně odcizují, protože nad hlubšími věcmi mávnou rukou, vždyť se jich to přece netýká a proč zbytečně přemýšlet. Smutné. A rozhodně nesouhlasím ani s tím, že jde o "cynickou koninku"... to už je na mě opravdu moc. Cynického jsem na tomhle filmu neshledala zhola nic, ba naopak: tak citlivý snímek jsem už dlouho neviděla. A k té "konince" už se raději ani nebudu vyjadřovat, to je zcela mimo mísu a nezaslouží si to ani delší komentář. (17.01.2011)