6. Batalion

Nedokoukal jsem to. Nešlo to. Tak násilná snaha vyvolat v divákovi soucit a lítost nad osudem chudáků amerických vojáků zajatých v japonských táborech, to se prostě nedá. To jejich obrovské odhodlání, nasazení, čest a pospolitost, proti svinským, bezpáteřním, krutým a zákeřným Japoncům. Hlášky typu "Máte důvod válku přežít?" - "Ano, chci vidět jak se vzdáte."...Co Japonec, to hnusnej nesympatickej ksicht, naopak amíci jsou dělení na drsné hezouny a něžné hezouny....Ať jdou s takovejma válečnejma filmama do řiti. (21.10.2007)

Mám docela ráda válečné filmy, málokterý mě zklamal... Ovšem "6. Batalionu" se to povedlo dokonale. Jak může být válečný film tak nezáživný, tak nudný? Vzhůru mě udrželo jen očekávání, kdy už se konečně začne něco dít. Když jsem se ke konci dočkala, žádné nadšení se nedostavilo. Hrdinové mi byli naprosto ukradení a sledovat tento druh filmů zcela bez emocí, bez zájmu, prostě není to pravé "ořechové". Zkrátka od válečných filmů čekám něco jiného než 100 minut plácání, 15 minut akce... a zbytek zaberou titulky. Zhruba před 10-11 lety jsem viděla TV snímek v USA/Maďarské koprodukci "Když utichly trumpety" - špína, krutost a válečné šílenství kapaly z každého záběru, pamatuji si ten film dodnes a ráda bych jej viděla znovu. O "6. Batalionu" si chci pamatovat jediné: abych se mu v budoucnu obloukem vyhnula. (12.02.2009)

Po všech stránkách absolutně rutinní záležitost, která místama dost nudí - snaha pojmout celou událost ze široka (dějová linie týkající se odboje) je jenom na škodu. Čekáte-li alespoň kvalitní závěrečnou akci, budete nejspíš zklamaní jako já. A Connie Nielsen nemá štěstí na role, nebo si je prostě neumí vybírat. (22.10.2006)

Jelikož se jedná o skutečnou událost z 2.světové války, nedá se ke snímku vymyšlet režisérem něco, co tam nebylo.To zaprvé. Film je o osvobozování amerických válečných zajatců z japonského zajateckého tábora na Filipinách. A pokud známe historii, tak víme, že se z hlediska války toho na Filipinách mnoho neodehrálo. Boje Američanů s Japonci byly po Pearl Harboru spíše válkou leteckou a námořní. Pozemních bojů bylo poskrovnu a to až tehdy, kdy Japonci prakticky ustupovali ze svých okupovaných pozic. Japonci jsou založením velmi krutí vojáci a s nepřítelem nemají slitování. Protože šli s Německem, tak jim nějaká Ženevská konvence byla cizí. Protože jsou Asiaté, tak jim Evropský způsob boje je na hony vzdálen. Na zajatce se dívají jako na zbabělce a tak s ním i zacházejí. To Američené věděli, proto se snažili své vojáky vysvobodit z jisté smrti. Neznám příklad, že by totéž Američané podnikli pro své zajatce z německého zajetí. A nyní k filmu : celou dobu mě udržoval v napětí a myslím, že to režisér John DAHL zvládl výborně. Zaujal mě mix fotek, které byly dokumentární a tudíž černobílé spolu s hranými-barevnými. Výkony všech herců se mi velmi líbily, neboť museli hrát tak, jak to bylo a nedělat ze sebe nějaké uchvacující filmové hrdiny. Tak je třeba tento fakt pochopit a dívat se na něj jako napůl film dokumentární. Dobrá práce. 5* (20.04.2008)

Vojnové filmy mám rád, ale tento si určite 2. raz nepozriem. Priznám sa, že o záchrane, o ktorú sa jedná som prakticky nič nevedel, takže ide istým spôsobom o pole neorané, ale napriek tomu, aké silné reči sa o nej vedú na začiatku a konci filmu, príliš silnú stopu vo mne nezanechala. Film sa neskutočne vlečie, je ťažké si zachovať prehľad, nočné scény sú maximálne ťažko identifikovateľné, všetci herci sa tvária hrozne hrdinsky (teda tí americkí, japonskí samozrejme robia maximum preto aby sa tvárili čo najzlodušskejšie a najpodlejšie) a celkovo je výsledkom nuda. Úspešne potopená zaujímavá téma :-( (20.12.2007)