Modrý pták

Poměrně slavná a unikátní americko-sovětská koprodukce z dob nejtužší studené války, kterou jsem si z nedostatku žánrových škatulek zařadil do fantasy. A opravdu neskutečně těžké hodnocení. Je to totiž typicky ruská pohádka, jen od amerického režiséra s americkými herci. Ruské pohádky a filmy obecně nesnáším, nikdy jsem nepřišel na chuť ani legendárnímu Mrazíkovi a tady je to všechno v jednom. Laciné kýčovité kulisy, expresivní scény (žranice), mizerné až odpadové scény (strašidla, stromy) a typicky ruské věci jako balet, cirkus, medvědi. Na druhou stranu originální nápady (duše živlů, zvířat i potravin), příběh, sympatické děti a některé scény na hraně geniality zasahující až do sci-fi (děti co se mají narodit). Srdce dítěte bavící se u pohádky bojovalo s mozkem dospělého cynika který viděl tisíce filmů a ví přesně co nesnáší. Tak co s tím? Tak neutrální 3* a myslím že o moc víc jasno jestli líbilo/nelíbilo bych neměl ani jako dítě. PS: Taylorová i Fondová k nepoznání - myslel jsem si, že ty postavy hrajou přesně naopak. Fantasy roku 1976. (06.06.2023)

V dětství mi učarovaly mocným dojmem dvě pohádky - Kachyňova Malá mořská víla a pak....pak taková zvláštní naprosto jiná pohádka o tom (mj.), jak se děti rodí na svět s dárkem, jak ví, co budou žít a kdy zase odejdou....a hele, díky čsfd (konkrétním čsfďákům) jsem přišla na Modrého ptáka. A co je na této pohádce nejpohádkovější je to, že stejnou měrou učarovala i mojí malé dceři - každé ráno si teď se zájmem prohlíží chléb a jí ho skoro s nábožnou úctou, večer po shlédnutí pohádky šla dokonce před spaním do lednice políbit lahev mléka, aby se dobře vyspalo a těšilo se na ní po ránu...:-) (13.06.2012)

Američané a Sověti během Studené války natočí film podle předlohy belgického autora. Naštěstí již v šestasedmdesátém, takže se namísto přehnané iniciativy režiséra můžeme těšit na důsledné držení se schématu, což se v případě úspěšného filosoficko - pohádkového románu vyplatí. Jednotlivé postavy jsou kvalitně prokreslené, především pes a kočka v tomto směru pobaví. (08.05.2013)

Maeterlinck a jeho filosofie v kostce pro nejmenší. Podařilo se mu do své hry nacpat snad všechna důležitá témata - metafyzika (světlo jako idea dobra prozařující vše a dávající bytí, čas, konečnost bytí a tušení transcedence, stoická víra v osud a předurčení), etika (ctnosti a smrtelné hříchy, potřeba poctivých lidí), gnoseologie (poznání minulé i budoucí, neustálé hledání odpovědí na základní otázky), antropologie (žena ve své mnohosti - Taylor zastává vícero rolí) a já nevím co ještě. Putování dětí připomíná Danteho Božskou komedii. Film není ničím výjimečný, snaží se všechen ten symbolismus učinit co nejvíce transparentním a využívá k tomu spojení amerických star a sovětských medvědů. Osobně mě tato didaktická výchova k metafyzice neoslovuje. Každému věku náleží něco jiného - jsem rád, že jsem v mládí louskal Maye a Foglara, a nesnažil se jako dítě filosofovat. (02.04.2010)

Z historického a kinematografického hľadiska je to veľmi významné dielo. (viď prvá veta obsahu) Z hľadiska spotrebiteľa ale strašná hlúposť. Zmiešanie Čarodeja z Oz (všetky tie zhovadilé kostýmy) a slovanskej kultúry bola DOSŤ čudná kombinácia. Mám postavy ako „Otec Čas“ , „duša lesov“ veľmi rád, ale tuto mi to pripadalo ako čisté zhovadenie toho celého mýtosu. Možno keby som mal o 15 rokov menej, ale nemám... (30.12.2009)