Šťastné a Veselé

Z válečných filmů jsem vždycky mnohem více preferoval ty, které se zaměřují na lidské osudy na pozadí války, než často odosobněné filmy zasazené přímo do dění na válečné frontě. Tenhle se odehrával na frontě, ale vedle sugestivní atmosféry zasněžených exteriérů ho výrazně pozvedává poselství. Silné humanistické poselství, které pro ten jeden prodloužený okamžik míru člověka potěší i přesto, že film jasně ukazuje, jak se vše po uplynutí největšího svátečního dne v roce spočátku možná rozpačitěji, ale velmi jistě posouvá zpátky k bojům a přestože válečné běsnění s různými přestávkami pokračuje (a ne daleko) pořád, žel... Nakonec ano, i v rámci válečného žánru lze najít „vánoční“ film... silně lidský, ač bez happyendu, určitě s přítomností důležité, neutíchající naděje. K plnému hodnocení a ještě silnějšímu prožitku jsem však postrádal větší propracovanost a rozvinutí postav, které s výjimkou zpěvačky v podání Diane Kruger (a ke konci možná ještě jejího partnera) poněkud splývají v jeden celek a nemají tak moc šancí ani během sledování v divákovi zanechat větší stopu. // Film jsem viděl v originálu a ocenil jsem i autentickou mnohojazyčnost. [75%] (24.12.2022)

Moc sem nevěděl co od tohohle filmu čekat, spíš sem si myslel, že to bude dost nudný a tak mě docela hodně zaskočil opravdu vynikající začátek, kterej mi v některých momentech připoměl vylodění v Normandii ze Zachraňte vojína Ryana, jenže pak se bohužel více méně vyplnily moje očekávání, takže dál už se film odvíjí v takovým vanočním duchu. Samozřejmě, o tom ten film je, ale už se mi míň líbilo, že mě to občas nudilo, podle mě to bylo, až moc rozvleklý a pomalý a taky trošku moc přehnaný, jak se nakonec všichni měli rádi, jak si pomáhali nebo jak lehce se podařilo sblížit se nepřítelům, který se nedlouho předtim zabíjeli, to mi přišlo trošku moc narychlo, tohle si asi tvůrci trošku přizpůsobili, ale jinak se musí nechat, že je to pěkně natočený. (21.12.2006)

Snad z žádného jiného filmu tolik neční nesmyslnost války. Války, kde po sobě střílejí lidé, kteří vyznávají stejného boha, poslouchají stejnou hudbu, na vánoce zdobí stejný stromek, milují a strachují se o své blízké, mají stejné sny a obavy, často i vzájemné vazby a minulost (proč umí německý důstojník tak dobře francouzsky?). To vše podáno velmi střízlivými a možná proto působivými prostředky (fotbalový zápas). Pro někoho to bude možná pomalejší a málo akční, ale o to vlastně vůbec nejde. (21.12.2006)

Ono je to možno trochu lacná moralitka, ale zase z vojny tých vianočných filmov veľa nie je a nemôže ani nikto z nás tvrdiť, že posolstvo a chovanie postáv nepôsobí logicky. Všetko závisí na podaní, Carion sa drží pri zemi a snaží sa vyhnúť lacnému pátosu. Ešte by som chcel vidieť film, kde je podobným spôsobom zobrazená aj druhá svetová vojna a nemeckí radoví vojaci ukázaní rovnako ako ľudia, túžiaci tráviť svoj život a samozrejme aj Vianoce so svojimi rodinami. Najhodnotnejšia mi na Šťastných a veselých príde myšlienka o tom, že vojak sa cíti viac spriaznený so svojim nepriateľom v rovnakej pozícii, ako so svojim nadriadeným, ktorý prežíva úplne iný typ vojny. V tomto je film celkom originálny a prínosný. (22.12.2013)

Když odhlédnu od toho, že Diane Kruger a druhý operní pěvec opravdu ani trochu nepůsobí, že zpívají (prostě ten playback je neskutečně nápadný a ty dva by se aspoň mohli zajít před natáčením podívat na nějaký koncert), jde o hodně příjemný film. Přestože je válečný, je naplněný optimismem a pohodou. Odehrává se sice skoro celý v zákopech a na bojišti, ale střílení a mrtvých je docela málo a hlavně ukazuje, že přestože byli lidé na opačných stranách fronty formálně protivníci, za jiných okolností by se mohli stát i nejlepšími přáteli, ale válka jim to nedovolila. (13.12.2006)