Šťastné a Veselé

Mám v poslední době štěstí na laciné agitace, v tomto případě tu máme protiválečnou variantu, kterou bych pracovně nazval Vánoční besídka v zákopech s podtitulem Císařpán je vůl. Viníky téměř každého válečného konfiktu jsou samosebou vždy "ti nahoře" , zatímco my, lid obecný a prostý, pouze plníme rozkazy a umíráme v jejich jménu. Připomíná mi to žalostný bekot ovcí jdoucích na porážku, jen s tím rozdílem, že ovce si jatka nezvolila. Tento příměr je sice velmi zjednodušující, nicméně v případě války se mi opravdu pojem kolektivní vina nejeví jako něco nepatřičného. Nemyslím tím pláč nad rozlitým mlékem, tedy soudy PO skončené bitvě, válce či šarvátce, při nichž se krystalizují charaktery jednotlivců, militarista by řekl zocelují, pacifista kurví, ale jen a jen PŘED onou rozmíškou národů, která je posléze vede na bojiště. Každý vůdce , král či ajatolláh potřebuje totiž tu Miloušovu podporu zespodu, budu-li citovat: " A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid si to žádá, my s tím souhlasíme, s tím lidem. My plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě. " Dokud nebude hlavním světovým volebním heslem, na které voličí uslyší, slovo "RESPEKT" budeme stále těmi ovcemi. Proti pacifistickému vyznění filmu ale nemůžu a ani nechci říct ani popel, odvaha oněch jednotlivců vystoupit alespoň na chvíli ze stáda byla a bude v takových situacích vždy obdivuhodná, jednou možná vystoupíme všichni a "mír závladne nad touto krajinou". Nejdřív ale musíme pobít všechny nepřátele téhle myšlenky, jinak to neumíme. Obezřetné čtyři. (25.03.2015)

Krásny film o jednej z mála pekných a príjemných nocí, ktoré zasiahli vojakov bojujúcich proti sebe v 1. svetovej vojne. Ľutujem, že tých nocí nebolo viac a ľutujem, že len prostí vojaci, často bez vzdelania, si uvedomovali, aká fraška vlastne vojna je. Príjemný komorný film s veľkým srdcom, správne herecky podaný a zrežírovaný. Akurát škoda, že predabovaním každej bojujúcej strany do českého jazyka, stratila pointa autentickosť a podstatu. 85%. (02.01.2009)

Z válečných filmů jsem vždycky mnohem více preferoval ty, které se zaměřují na lidské osudy na pozadí války, než často odosobněné filmy zasazené přímo do dění na válečné frontě. Tenhle se odehrával na frontě, ale vedle sugestivní atmosféry zasněžených exteriérů ho výrazně pozvedává poselství. Silné humanistické poselství, které pro ten jeden prodloužený okamžik míru člověka potěší i přesto, že film jasně ukazuje, jak se vše po uplynutí největšího svátečního dne v roce spočátku možná rozpačitěji, ale velmi jistě posouvá zpátky k bojům a přestože válečné běsnění s různými přestávkami pokračuje (a ne daleko) pořád, žel... Nakonec ano, i v rámci válečného žánru lze najít „vánoční“ film... silně lidský, ač bez happyendu, určitě s přítomností důležité, neutíchající naděje. K plnému hodnocení a ještě silnějšímu prožitku jsem však postrádal větší propracovanost a rozvinutí postav, které s výjimkou zpěvačky v podání Diane Kruger (a ke konci možná ještě jejího partnera) poněkud splývají v jeden celek a nemají tak moc šancí ani během sledování v divákovi zanechat větší stopu. // Film jsem viděl v originálu a ocenil jsem i autentickou mnohojazyčnost. [75%] (24.12.2022)

S přivřenýma očima dávám plný počet hvězdiček. Historku o tom, jak na Štědrý den hráli Němci fotbal se svým nepřítelem, znám, četl jsem o ní již před mnoha lety, dávno před natočením snímku Šťastné a veselé, ovšem pro větší hru na divákovy city sem tvůrci zatáhli oné lidskosti a bratrství bez ohledu na barvu uniformy trochu moc, což mírně kazilo dojem, avšak emoce, kterými jsou mnohé scény prosyceny, tento fakt kompenzují. Příjemné komorní válečné drama o nesmyslnosti války a nevraživosti mezi obyčejnými pěšáky, kteří bojují a nesnáší své nepřátele jen proto, že je to rozkaz z vyšších míst, kde se jí jehněčí a o bitvách se pouze mluví, ale neprožívají na vlastní kůži. (14.03.2013)

Štědrý večer roku 1914 . Píseň „Tichá noc“ zpívaná německým tenorem, kterou doprovodí, z nepřátelského zákopu, skotský dudák. A najednou se dá zapomenout na nenávist, nepřátelství, zimu . válku. Píseň, která pro vojáky tří armád znamenala nejen krátké příměří, kdy si připili francouzským šampaňským, vzájemně si ukázali fotografie svých žen, společně se pomodlili, pohřbili mrtvé. Ale byl to i začátek něčeho těžko pochopitelného.. „Válka, ve které si lidé vyměňují adresy s nepřítelem, aby se mohli setkat až bude po všem.“ Jenže kouzlo vánoc nepocítil každý a válka je teprve na samém začátku. Nevím co přesně jsem od filmu očekávala, ale rozhodně jsem byla víc než mile překvapená. (27.03.2006)