Šťastné a Veselé

Dojímavý a vizuálně zajímavý proti-válečný film o tom, že obyčejní lidé z různých národů jsou si bližší, než se jim váleční mocipánové snaží namluvit. Šťastné a Veselé jsou o jednom neobyčejném dni, kdy se vojáci z protilehlých zákopů o Vánocích 1914 vykašlali na nepřátelství a oslavili společně Vánoce - schnapsem, šampaňským, zpěvem a katolickou bohoslužbou, jelikož věřili ve stejného Boha. Za tento křesťanský čin pak byli po zásluze potrestáni... Trailer: http://www.csfd.cz/film/181404-stastne-a-vesele/videa/ (15.08.2010)

Rozhodně to ušlo. A je fakt, že scéna, kdy německý tenor vystupuje ze zákopu se stromečkem v ruce a zpívá s doprovodem dud má hodně do sebe. Dále bych na si na obhajobu filmu dovolil parafrázovat pana Vinkláře z jiného příběhu z první světové Dialog s doprovodem děl: že si normální lidé pokecají a vymění fotky někomu přijde nenormální, zatímco pokud po sobě tito lidé střílejí je všechno v pořádku. Na druhou stranu se nemůžu zbavit dojmu, že hlavní síla spočívá v události samotné, ne v (tomto) jejím natočení. Abych nebyl špatně pochopen - rozhodně nemyslím více sentimentu a patetických scén, toho jsem se přes velké obavy nedočkal. Ale přesto, že má film zobrazovat lidskost, je tak nějak málo o lidech. Trochu nerozvedené postavy, ke kterým si moc nevytvoříme vztah. Že jsou ale ty vánoce a že to je trochu jiný vánoční příběh vyčnívající z televizní šedi, jsem tentokrát hodně mírný a uštědřuji 4*. (23.12.2008)

Nemohu si pomoct, ale pro mě je to trochu zklamání. Z velkého počátečního potenciálu se dalo určitě vytěžit daleko víc a na válečné drama je tam poněkud málo emotivních momentů (tím ale neříkám, že tam nebyly). Taky jsem trochu postrádal hudební doprovod, jenž by vyplnil některá hluchá místa. I kvůli roztahanosti tak celý film působí dost nevyrovnaně. Co je zde ale opravdu dobře vidět, tak to je nesmyslnost války. Překonávání předsudků a nepřátelství na frontě v době Vánoc - to se povedlo. Ale jako příznivec válečných snímků prostě nemůžu dát 4*. Velká škoda. (24.06.2007)

V průběhu velké války svitla malá naděje míru, ušlechtilá myšlenka. Vánoce, to je doba míru a štědrý den je čas, kdy asi každý člověk vychován v křesťanském světě, vnímá mnohem citlivěji, ale je dost nepravděpodobné, že na základě nádherně zpívané sváteční písně „Tichá noc“ spojená s doprovodem vojáka z řad nepřátel by si někdo vymohl dočasný sváteční mír a svolení vojenského velení k realizaci této myšlenky. Tento příběh údajně popsal účastník bojů z roku 1914 na západní frontě. Možná je to pravdivý příběh, ale myšlenka míru pro svět, bohužel nepřenosná. (23.09.2007)

Z válečných filmů jsem vždycky mnohem více preferoval ty, které se zaměřují na lidské osudy na pozadí války, než často odosobněné filmy zasazené přímo do dění na válečné frontě. Tenhle se odehrával na frontě, ale vedle sugestivní atmosféry zasněžených exteriérů ho výrazně pozvedává poselství. Silné humanistické poselství, které pro ten jeden prodloužený okamžik míru člověka potěší i přesto, že film jasně ukazuje, jak se vše po uplynutí největšího svátečního dne v roce spočátku možná rozpačitěji, ale velmi jistě posouvá zpátky k bojům a přestože válečné běsnění s různými přestávkami pokračuje (a ne daleko) pořád, žel... Nakonec ano, i v rámci válečného žánru lze najít „vánoční“ film... silně lidský, ač bez happyendu, určitě s přítomností důležité, neutíchající naděje. K plnému hodnocení a ještě silnějšímu prožitku jsem však postrádal větší propracovanost a rozvinutí postav, které s výjimkou zpěvačky v podání Diane Kruger (a ke konci možná ještě jejího partnera) poněkud splývají v jeden celek a nemají tak moc šancí ani během sledování v divákovi zanechat větší stopu. // Film jsem viděl v originálu a ocenil jsem i autentickou mnohojazyčnost. [75%] (24.12.2022)