Balada o vojákovi

Mé první setkání s tvorbou Grigorije Čuchraje dopadlo velmi dobře. Je to veliký filmař, a jeho Baladu o vojákovi považuji za opravdový film, jen takový je té nejčistší povahy, nikdy nezestárne a jeho čas protéká filmem jako řeka. Film divákovi nabízí spoustu podnětů k zamyšlení, jenž je nedílnou součástí každého vyššího umění. (18.12.2014)

Jasné je, že tieto tzv. odideologizované sovietske agitky mali slúžiť najmä ľudu Západu na to, aby ukázali, že ide hlavne o ľudskosť, vieru v obyčajného človeka, jeho city a pocity. Je to podobné ako pri Osude človeka (nie je náhodné, že oba filmy vznikli v tom istom roku), hoci každý ukazuje čosi trochu iné: kým Bondarčukov Osud človeka ukazuje nezlomnosť roky zajatého vojaka a stratu jeho blízkych, aby i napriek týmto strádaniam našiel v sebe silu pokračovať ujatím sa vojnového sirotka, tak Balada o vojakovi ukazuje, akí boli prostí sovietski vojaci v čase mimo vojnovej vravy - nezlomní v ceste za vytýčeným cieľom, udatní ak bolo treba, nápomocní až za hrob a po rodnej poľa hrude túžiaci. Lásku, hoc v ošiali pudov, jemne vyznávajúci. Napriek tejto tzv. "neidovej ideologickosti" sú obidva filmy veľmi dobré. Charakterizuje ich podmanivý obraz, efektne a efektívne využívajúci čiernobiele tieňovanie slúžiace dokonalému emočnému podfarbeniu zobrazovaného, presvedčivý strih a suverénne herecké výkony. Oba filmy na mňa pôsobia rovnako silne dnes ako v čase detstva, keď som na ne s vyvalenými očami hľadel v telke, či na školskom filmovom predstavení. (09.05.2012)

Možno bude pre niektorých divákov Balada o vojakovi príliš sentimentálna a romantická, ale treba si uvedomiť, že sa film volá práve Balada o vojakovi. Je to krásny antimilitaristický romantický film o láske. O láske k matke a k dievčaťu. A city sú v ňom úprimné, aj tie gýčovo nakrútené. Bojové scény sú iba na začiatku a sú výborné. Potom sledujeme jednu veľkú road movie, Sovietsky zväz bol totiž obrovský a nejaké dva dni cesty v rámci jeho vnútrozemia neznamenali nič. Potom sa pozdravíte s milovanými a môžete ísť nazad na front. (27.04.2015)

Plechovka masa, kterou stráže jedí, nese nápis: „americké maso“. Odpovídá to realitě, protože Sovětský svaz byl zásobován v průběhu války dodávkami z USA, hlavně pak přes přistav Murmansk. Film byl nadabován do češtiny již v roce 1961, dabing se však nedochoval.Poté Československá televize Brno vytvořila další dabing a to v roce 1967, s tímto dabingem, který již nese znaky stáří Česká televize film odvysílala v roce 2020. (30.04.2020)

Ohlédneme-li se za ruskou filmovou tvorbou uplynulých let, tak některým námětům z válečných let nelze upřít poetickou atmosféru a obraznou metaforičnost. Jedné věci si na tomto filmu obzvlášť vážím a dovedu dvojnásob ocenit, že je lhostejný k politice. Kromě toho je zde spousta krásných scén natočených s jakousi něhou. Třeba zborcené naděje ženy v černém, marně čekající na syna. Nenaplněná láska Aljoši a Šury v teskné tónině války je svým způsobem milá. Snad jediná výhrada se vztahuje k úvodní scéně, kde Aljoša utíká a přitom likviduje tanky, která opravdu působí hloupě. Přesto mě film nezklamal a zaslouží si plnou chválu. K čemuž už zbývá jen dodat jen to, že kdo se nezalekne starého ruského filmu, bude určitě spokojen. (24.12.2016)