Den poté

Stejně jako několik dalších hodnotích, tak i já tady budu trochu porovnávat s filmem Threads (Vlákna). Kdybych neviděl Threads, tak Den poté dostane ode mě určitě 5 hvězdiček. Jenže já jsem jako první viděl Threads a ty jsou prostě o dost lepší. Tady se celá druhá polovina filmu odehraje během několika málo dnů a sledujeme jenom osudy několika postav na poměrně malym území, zatimco Threads nám nabídnou dalších cca 14 let a dozvíme se, co by se tak zhruba odehrávalo v celý Británii. Navíc Threads jsou opravdu drsnější a tady je akorát na konci takovej dovětek ve smyslu, že v případě atomový války by to bylo ještě horší. Tak se akorát ptám, proč to teda nebylo horší i ve filmu. Tady je znát, že to asi nemělo až tak šokovat... Nicméně mezi katastrofickými filmy je Den poté rozhodně extra třída. (27.05.2007)

Nesdílím nadšení ostatních ohledně tohoto filmu. První polovinu snímku tvoří nudné plytké rodinné scény plné naivního herectví. Staří a zkušení herci sice hrají slušně, ale ti mladí jim to kazí. Film začne nabírat obrátky až ve druhé polovině, ale ani zde jsem se nedočkal nějaké nadstandartní zábavy. (13.06.2005)

"Důležité je, že jsme přežili." "Abychom nelitovali." tenhle dialog a opravdu nechutný prezidentský proslov jsou dvě věci z filmu, které si budu pamatovat asi navždy. Protože tyhle dvě věci nejlépe vystihují celé poselství filmu. Tolik k obsahu. Ohledně filmařiny bych určitě vyzdvihl skvělou JoBeth Williams v úžasně cynické roli, zdařilé kulisy a velmi povedené masky. Jen škoda, že ten film prostě stárne a minimálně v první půlce se nevyhnul jistému patosu. 3,5* (08.05.2014)

Nemohu si pomoci, ale mě se to nelíbilo. Je sice moc hezké, že nám tvůrci dokázali přiblížit celý ten proces jaderné války celkem důvěryhodně, ale to dokáže i leckterý hraný dokument, trvající necelou hodinu. Tohle bylo zdlouhavé, nudné drama, se špatně napsanými postavami a mizerným scénářem. Dalo se to natočit mnohem lépe. 30% (16.08.2013)

Už nevím, jaká momentální ztráta soudnosti mě přiměla se na Den poté podívat a jaký záchvat autodestrukce mě u něj udržel do konce. Filmům o jaderných katastrofách se vyhýbám stejně úzkostlivě jako otevřeným kanálům. A tohle je otřesný film. Ne že by v něm dnešní člověk, otupělý denními porcemi hrůzy, kterou mu dodávají média až domů, viděl něco, před čím by musel zavřít oči a přidržet žaludek. Bez ohledu na všechny slabiny a nedostatky je Den poté film, u kterého vás přímo na solar zasáhne balvan pochopení, že jsou věci, které je není hrozné jen zažít, ale i přežít. A poslední scéna „to je můj dům“, vám navíc zaručí, že na to už nezapomenete. (15.11.2019)