Plynové lampy

Velmi milé překvapení se zajímavou atmosférou. Začnu výtkami protože je jich podstatně méně než toho pozitivního. Rozhodně musím nejdřív zmínit vzhled hlavní herečky a jejich služky, které se rozhodně s krásou nepotkaly. Fuj, fuj. Dále musí přijít řeč na demenci a uvažování většiny postav včetně dvou hlavních hrdinů. K tomu je třeba si trošičku zaspoilerovat. Hlavní hrdina je regulérní psychouš, to však každý zjistí asi tak ve 3. minutě filmu. Na motiv jeho konání přijde záhy. Bohužel toho moc nenapřemýšlel a jeden z hlavní důkazů(dopis) nezničil, ale nechal si ho z nepochopitelného důvodu v psacím stole. Pokročilé stádio debility hlavní hrdinky asi nemá sebemenší smysl rozebírat. Film se vytvořen podle divadelní hry a asi měl u divadelního provedení skončit, protože v tom filmovém podání inteligence postav dostává další rozměr. Konec spoilerování. Tak a co se mi líbilo? Naprosto exkluzivní byla dobová angličtina, díky které mě film snad až bavil. Děj nebyl také nudný, ale tou výše zmíněnou spoilerovou debilitou si sám podkopával nohy. Očekával jsem však něco nesrovnatelně nudnějšího. Hodnocení bych situoval k takovým strašně, strašně, strašně slabým 3*. (31.10.2012)

Křehká Paula se po násilné smrti své tety, slavné operní pěvkyně, uchýlí do Itálie. Dochází na hodiny zpěvu, snaží se zdokonalit a navázat na tetin odkaz. Tady se blíže seznámí s korepetitorem Gregorym a po krátkém vztahu důvěřivě přijímá jeho nabídku k sňatku. Štěstím opojená Paula odsouhlasí Gregoryho návrh vrátit se do Londýna. Novomanželé se postupně zabydlují v domě, tetiny věci a nábytek Gregory přesune na půdu a vše nechá nově zařídit. Přesto se Paula dobře necítí, v domě se dějí nevysvětlitelné věci, ztrácejí se různé předměty, plamínky v plynových lampách zhasínají a tísnivá atmosféra na ni bolestně doléhá. Krutá hra na kočku a myš začíná… (03.05.2016)

Světoznámý klasik na režisérském poli, výteční herci, spousta oscarových nominací a příběh patřící k žánru, zemi i období, které mám ráda, to přece nemohlo dopadnout špatně. A také že ne. Nejvíce si na Plynových lampách cením ponuré, temné a dechberoucí atmosféry, jež panovala takřka od začátku do konce i přesto, že jsem velice brzy odhadla, zač je toho loket. Chování postav sice bylo v několika chvílích mírně překvapivé a ne úplně logické, ale všechny tyto drobné výtky přebijí herecké výkony, pevná režie a hlavně ona atmosféra. (17.12.2013)

Strhující psychologický thriller s vynikající atmosférou a nádherným herectvím. Psychologické týrání ženy vlastním manželem, který jí se zvráceným potěšením dohání až k šílenství. Prohnaný zloděj a vrah je důmyslný ve své vytrvalosti, se kterou čeká na vhodný okamžik, aby se pokusil zmocnit své kořisti. Průběh filmu s jeho atmosférou je strhující ve své proměně osobnosti v lidskou trosku a ve svém postupném pomalém odkrývání skutečného stavu věcí. Pianista Gregory Anton (skvělý Charles Boyer) je sadista lidské duše, trpělivý ve svém čekání na svou šanci a zároveň nedočkavý při cestě za svým cílem. Zvrhle si užívá vyvíjeného a zvyšovaného psychického tlaku na svou manželku, se kterou manipuluje s důmyslnou zručností. Dědička velké operní pěvkyně Paula Alquist, později Anton (dobrá Ingrid Bergman, jako malá Terry Moore) se pod velkým tlakem svého manžela postupně mění v lidskou trosku s pošramocenými nervy, nízkým sebevědomím a velkou pochybností o realitě a svém zdravém rozumu. Je mu vydána, aby z ní po kouskách odřezával další a další kousek lidské duše a důstojnosti, aby byla neustále ponižována a uváděna v mylnou představu o svém konání. Z dalších rolí: asistent Scotland Yardu Brian Cameron (Joseph Cotten), odhalující pravý stav skutečností v rodině Antonových a rozkrývající starý zločin a vraždu, stará slečna Bessie Thwaites (Dame May Whitty), zvědavá a vlezle neodbytná osoba, hubatá služka Nancy (Angela Lansbury), poslouchající svého pána, nahluchlá kuchařka Elizabeth (Barbara Everest), pěvecký učitel Maestro Guardi (Emil Rameau), a strážník Williams (Tom Stevenson), pomáhající při chytání zločince. Úchvatné, strhující, působivé, zneklidňující, destruktivní, bouřlivé, temné. Vynikající dílo divadelního rázu. (07.09.2012)

Vypočítavé pohledy a lživá obvinění Charlese Boyera rozkládající příčetnost Ingrid Bergmanové na bezmocné kousíčky jsou největší devizou Plynových lamp. Konstantní psychický nátlak na ženskou hrdinku je do filmu převeden vykreslením zprvu bezvýznamných drobností každodenního života, které se postupně rozvinou v cílevědomou cestu do světa šílenství. Kdybych sestavoval žebříček největších (promiňte mi to označení) hajzlů filmového plátna, tenhle by byl hodně blízko první příčce. (16.01.2013)