Režie:
George CukorKamera:
Joseph RuttenbergHudba:
Bronislau KaperHrají:
Charles Boyer, Ingrid Bergman, Joseph Cotten, Dame May Whitty, Angela Lansbury, Emil Rameau, Edmund Breon, Halliwell Hobbes, Tom Stevenson, Alec Craig (více)Obsahy(3)
Světla blikají a pohasínají. Ze zamčené půdy se ozývají kročeje. Tajemné události, které vidí a slyší jen zranitelná mladá Paula, ji vedou k obavám, že přichází o rozum – což je přesně to, v co její podlý manžel Gregory doufá. Plynové lampy v režii George Cukora jsou mistrovskou lekcí napětí. Ingrid Bergmanová získala za roli Pauly, pochybující o své příčetnosti a lpící na jejích posledních zbytcích, svou první Cenu Akademie. Její partner, rovněž na Oscara nominovaný Charles Boyer, obratně hraje proti svému obvyklému typu, uhlazeného zloducha Gregoryho. Příběh z viktoriánské éry, zasazený do dekorací, jež získaly Cenu Akademie za nejlepší výpravu, dále oživují Joseph Cotten, Dame May Whitty a tehdy osmnáctiletá Angela Lansbury ve svém filmovém debutu (rovněž oceněném Oscarovou nominací). (Magic Box)
(více)Videa (1)
Recenze (150)
Dlho som premyslal nad hodnotenim a vobec nad vsetkymi tymi noirovkami, ktore som videl hlavne v rokoch 2008 a 2009 a nakoniec som sa predsa len rozhodol navysit hodnotenie aspon na 4 hviezdicky, pretoze aj napriek tomu, ze som moc nadseny nebol, ma tento film svoje caro hlavne na tie roky a divat sa na herecke vykony psychopata Charlesa Boyera a labilnej Ingrid Bergmanovej predsa len stalo za to vidiet. Ked si predstavim, ze som videl aj omnoho slabsie filmy zo styridsiatych rokov, ktorym som mozno vtedy tiez dal z urciteho respektu 4 hviezdicky, tak nemozem dat tomuto len 3. Taktiez atmosfera bola zaujimava a temna, hlavne v noci pri nocnych lampach v londynskych uliciach v tme a v hmle. Len som cakal, kedy odniekial vyskoci z tiena znamy vrah Jack rozparovac, no ten sa tam sice neukazal, ale uplne mi postacila postava tajomneho a chladneho Gregoryho Antona. Nakoniec herec, ktory ho stvarnil bol nominovany na Oscara za hlavnu ulohu, avsak sosku mu vtedy vyfukol Bing Crosby za komedialnu dramu FARAR U SVATEHO DOMINIKA (1944). Vacsie stastie uz mala Ingrid Bergman za hlavnu ulohu, ktora si svojho Oscara pravom zasluzila, avsak v kategorii najlepsi film, v ktorom sa ocitli aj Plynove lampy zvitazila uz spominana drama FARAR U SVATEHO DOMINIKA. Priznam sa, ze ma trochu rozculovali tie schovavacky a rozne hry na to, kto je a nie je blazon, pretoze keby som bol na mieste Pauly Alquist, tak by som tomu Gregorymu taku vrazil, ze by mu stena dala druhu :-) V podstate som vdacny uzivatelke Madison, ze som tento film videl, pretoze mi ho odporucila a nakoniec sme si ho pozreli spolu a takto ma o nieco viac bavil. A este mala poznamka: cely film som premyslal nad tym, odkial mi bola znama ta sluzka menom Nancy, ked som sa jej dival do oci a az neskor som zistil, ze je to ta Angela Lansbury, ktora si zahrala v znamom seriali TO JE VRAZDA, NAPISALA (1984). __________ Charles Boyer - (Gregory Anton) +++ Ingrid Bergman - (Paula Alquist) +++ Joseph Cotten - (Brian Cameron) +++ Dame May Whitty - (Pani Thwaitesová) +++ Angela Lansbury - (Nancy) +++ Barbara Everest - (Elizabeth) +++ Emil Rameau - (Maestro Guardi) +++ Edmund Breon - (Generál Huddleston) +++ Terry Moore - (Paula Alquist - 14 ročná) +++ Produkcia: Arthur Hornblow Jr. +++ ()
Tyhle staré černobílé klasiky mají tak ohromné kouzlo. Příběh ženy, kterou její manžel deptá psychicky tak důsledně, že jí chce připravit o rozum, má důmyslný scenář (chtěl bych vidět remake od Finchera :o), kamera fantasticky pracuje se světlem a stíny, Chareles Boyer je záporák, kterého budete upřímně nenávidět, ale ten největší trumf, který tady tak všichni chválí, tj. Ingrid Bergman, byl pro mě jedinou slabinou. Její herecký projev byl někdy až příliš teatrální, někdy jsem jí to nevěřil, někdy naopak mi z jejích emocí lezl příjemný mráz po zádech. Prostě rozporuplný výkon, který bych asi Oscarem neodměnil, ale film jako takový je znamenitý. ()
Neobyčejně silný zážitek i při opakovaném vidění. Psychothrillerů o ženách ohrožovaných manžely jsou mraky, ale tento má tak mimořádné herecké výkony, že na něj nezapomenete do smrti. Charles Boyer trýzní Ingrid Bergmanovou tak rafinovaně, že si to ta nebožačka ani neuvědomuje. Když jsou otočeni směrem od sebe, vidíme Boyerovu pravou tvář, ale když se střetnou pohledy, je to úplně jiný člověk. Změna, jaké dosáhl pouhým pohledem, jako když přeblikne semafor. No a když vidíte, jak nehne brvou a metodicky Bergmanové lže, sugeruje jí, že se zbláznila a každé její doutnající podezření típne hned v zárodku protiútokem, působí vlastně sadističtěji, než kdyby ji například zavřel ve sklepě a chodil ji tam mlátit pohrabáčem. Spolu s Psychem absolutní špička žánru. 100% ()
Vypočítavé pohledy a lživá obvinění Charlese Boyera rozkládající příčetnost Ingrid Bergmanové na bezmocné kousíčky jsou největší devizou Plynových lamp. Konstantní psychický nátlak na ženskou hrdinku je do filmu převeden vykreslením zprvu bezvýznamných drobností každodenního života, které se postupně rozvinou v cílevědomou cestu do světa šílenství. Kdybych sestavoval žebříček největších (promiňte mi to označení) hajzlů filmového plátna, tenhle by byl hodně blízko první příčce. ()
Tohle je snímek, který má neskutečně dobrou atmosféru, která graduje od něčeho, co bylo velmi pozvolné, lehké, se skoro až komediálním nádechem k něčemu, co bylo skutečně pořádné drama, kdy ani nevíte vy sami, co je vlastně pravda. Výborně herecky zvládnuté, a to primárně na mužských partech, ale Ingrid nezklame asi nikdy. ()
Galerie (50)
Zajímavosti (25)
- Oscara, ktorého uchmatla za svoju rolu Ingrid Bergman, mala podľa všetkých predpokladov dostať Barbara Stanwyck, ktorá bola veľkou favoritkou za svoj výkon vo filme Poistka smrti (1944). Po prekvapujúcej porážke však Stanwyck vôbec nezávidela a novinárom povedala, že je „členkou Fan Clubu Ingrid Bergmanovej“ a že sa necíti vôbec zle, pretože cenu vyhrala jej obľúbená herečka, ktorá si ju zaslúžila všetkými svojimi výkonmi. (Arsenal83)
- Ingrid Bergman si po naštudovaní nervových stavov priamo v sanatóriu vybrala jednu konkrétnu pacientku a časť svojej roly hrala podľa toho, ako odsledovala jej zvyky a fyzické vrtochy. (Arsenal83)
- Ária, ktorú Ingrid Bergman spieva v jej prvej scéne v súčasnosti, je z opery Gaetana Donizettiho „Lucia Di Lammermoor“. Opera je preslávená takzvanou šialenou scénou, v ktorej sa rovnomenná Lucia zblázni. (Arsenal83)
Reklama