Klíč

Zpočátku průměrný ale solidní a pohledný thriller, který se ovšem postupně nekompromisně zvrhne v nadprůměrný a hustě atmosférický horror s oblíbeným motivem vúdú (pardon, vlastně húdú). Pointa je velmi mile překvapující a klišovitá epizoda zobrazující jednu tradiční a oblíbenou jižanskou kratochvíli (kolektivní lynchování negrů) rázem nabere zcela nový a děsivý rozměr... Působivé. (10.05.2013)

Po zbytočnom žváste akým bol Ring 2 sa jeho scenárista pochlapil a napísal znova skvelí príbeh. Škoda že v niektorých pasážach máličko nudí, ale to už je tu pán režisér Iain Softley (príjemný filmík s kúzelnou hudbou K-Pax), ktorému to ide od ruky a záverečná pointa je princom medzi pointami filmov tohto roku (mal vôbec najaký nejakú?). (16.09.2005)

K sakru, jak je nesmírně potěšující a lahodné jednou za čas natrefit na film, který vám dá mnohem více, než by vás kdy napadlo od něj očekávat. Klíč mě zcela neočekávaně překvapil skvělým nápadem, dobrým scénářem, hodně dobrými hereckými výkony takřka všech protagonistů (tohle bych od zcela nehororové Kate Hudson opravdu nečekal; a John Hurt? Stejně depkoidní výkon jako v 1984 a tady k tomu nepotřeboval ani mluvit), hodně dobře budovanou zápletkou a napětím a i ta celková pointa mi došla jen chvíli předtím, než je odhalena. Naproti tomu film postrádá takřka všechny myslitelné nešvary podobných snímků současnoti – nelogické scény a jednání herců či protivnou omladinu, které nepřejete nic jiného než co nejpomalejší a nejbrutálnější smrt. I bez krve a vražd se tak Klíč stal jedním z nejlepších hororů, co jsem za poslední rok viděl. (04.01.2010)

Starý dům bez zrcadel, půda plná haraburdí a dalších podivných věcí, univerzální klíč a černá magie (vůbec bych si s něčím takovým nezahrávala!!!). K tomu jednoduchý pokyn „Buď hodná na mého muže i dům.“ Duchařská atmosféra se spoustou rekvizit, které k ní patří a překvapivý závěr.... za který dávám 4*. (04.11.2005)

Slušný horor, u něhož jsem se tak dvě třetiny opravdu bál, potom to díky odtajnění tajemství tak nějak vyprchalo, ale pořád jsem se slušně bavil. Kate Hudsonová bojující proti neidentifikovatelnému zlu ve starém baráku je docela k sežrání, a John Hurt prosící svým němým pohledem o pomoc vyvolává v divákovi podobné chvění jako letmý dotek neznámého v černočerné tmě. Ve filmu mě vyloženě rušili (asi tak dvě) scény z nějaké diskotéky, kde hrdinka se svou kamarádkou tancuje na nějakou pochybnou „moderní“ hudbu. Nějak mi to nezapadlo do té pochmurné hoodoo atmosféry, která jinak celý film ovládá. (07.06.2006)