O dve slabiky pozadu

Príjemný film, ktorý ma nenadchol ani nesklamal. Miestami som mala pocit, že čítam niečí denníček. "...a potom som bežala do školy..." Celkový dojem bol ale príjemný, pohodový a oželela som aj absentujúcu výpovednú hodnotu. Pravdepodobne preto vznikol priestor pre netradičný záver. Hneď po zhliadnutí som bola rozhodnutá pre štyri hviezdičky, ale snaha o objektivitu ma brzdí. Tri + odporučenie pre slovenského diváka, ktorému vzniká pri súčastnej "tvorbe" zlomkový priestor na prejav patriotizmu :o) (21.08.2005)

Zpusob, jakym je film natoceny se snazi pusobit hodne moderne a cili na skupinu mladych divaku cca ve veku hlavni hrdinky. Misty ona snaha pusobi az usmevne. Scenar je vicemene o nicem, nic zvlastniho se zde neobjevi. A tak vedle dobre hudby Muchowa muze divak predevsim ocenovat puvab Zuzany Sulajove, skoda, ze se z platna za posledni roky vytratila... Potesi i pritomnost Martina Holleho, ktery se premiery nedozil. (11.04.2017)

A toto bolo čo? Malý, nezávislý, slovenský film? Kéž by. Ambice režisérky, scenáristky a sestry herečky hlavní role v jedné osobě, Kataríny Šulajové, nepochybně zaváněly „evropským přesahem“, jenže po cestě k divákovi ono aroma vyčpělo. Filmu nelze upřít vyhraněný vizuální styl, který by i býval byl pochválena, kdyby nesloužil pouze k prezentaci šmrncovních obrázků ze stoprocentně „evropské“ Paříže. Šmrnc naopak nepostrádá pohledná hlavní hrdinka, jenž by i hrála, kdyby měla co. A kdyby stejně jako všichni ostatní herci netrpěla zásluhou przničských post-synchromů. Zvnějšku prázdný příběh se nás snaží nalákat na chutný vnitřek, ale nenechte se zmást, pod mámivou slupkou naleznete jenom další neprostupnou vrstvu šedivého prachu. Snové sekvence by pak nejspíš měly příběh obohacovat, nicméně jej ještě více rozmělňují. Nakonec budete rádi za tu střídmou stopáž. Níže napsané mě vzhledem k výše napsanému asi nezbaví image zarputilého odpůrce československé kinematografie, ale „také O dve slabiky pozadu má světlé chvilky“. Například chytré použití product placementu (u scén jako s láhvi Kofoly by se měli inspirovat naši – rozuměj čeští – filmaři), nebo chytrá kamera (rotace kolem osy stolu). Takže jaký bude verdikt? Máme před sebou film, který nikam nespěchá, nikam nesměřuje, prostě jenom je a je si vědom toho, že je (když se budou udělovat ceny za nejzbytečnější použití slova je v jedné větě, dejte mi vědět). Na samém závěru se mění v zrcadlo sebe sama, možná i slovenské kinematografie, ale jaksi ignoruje skutečnost, že předešlých osmdesát minut děje připomínalo zmíněné komorní drama o dvou ženách vedoucích dialog asi tolik, jako připomínají lidská játra lemuří konečník. Víc komornosti by filmu totiž úžasně prospělo. 60% Zajímavé komentáře: Marius, Jordan, plagjoklas (02.06.2006)

Ľahkonohé pobehovanie pekného dievčaťa medzi dabingovými štúdiami, frajermi, mestami a rodinou. Zmätené sny s otcom. Tekvice ako opakujúci sa motív. To je všetko. Alebo inak: Užiť všetko v neustálom chvate, po povrchu kĺzať prácami, štúdiom i vzťahmi, ale nezabúdať na rodinu. Dlhý klip na Muchowovu hudbu o študentke, čo nestíha nič a predsa všetko. Ideálne na relax, kedy sa chce unavenej mysli oddať sa počúvaniu príjemnej hudby, pokochať sa bratislavkou poletuškou, a zaťažiť sa len takými problémami, ktoré sú schopné vyformovať modelkovsky peknú tváričku. (02.01.2006)

Slováci zkusili zkombinovat Příběhy obyčejného šílenství a Samotáře, a to nejen hereckou dvojicí Šulajová + Křen, ale i hudbou, pokusem o výpověď, zdánlivě halucinačními scénami a občasným používáním ruční kamery. Výsledkem je téměř nesledovatelný paskvil, kde herci jen tápají a netuší, co by měly jejich postavy cítit nebo jak se tvářit. Za značku "příběh o dívce, která chce zkusit vše, co svět nabízí" se dá schovat i prázdná naimprovizovaná nuda. (31.05.2006)