Hotel Rwanda

Syrové, autentické, chvílemi až dokumentárně působící a hlavně skutečně výtečné drama o genocidě ve Rwandě. Uplně čisté čtyři hvězdičky to nejsou, nějakých 78%, ale i tak můžu tento snímek vřele doporučit. A nesmím opomenout Cheadlea, neboť ten roste film od filmu a ta Golfistova Oscarová připomínka je docela přesná. (22.04.2005)

Jedno je třeba udělat hned na začátku, smeknout před tvůrci za to, že se dokázali chopit pro Ameriku ničím nezajímavého tématu a natočit o tom film. Tvrdou pěst rwandské genocidy si však režisér Terry George nechal pouze jako kulisu pro příběh jednoho člověka, který dokázal téměř nemožné. Kdybych měl Paula Rusesabagina k někomu přirovnat, tak by to byl jednoznačně Oskar Schindler. Pomocí diplomatických rozhovorů a všemocné síly peněz se jim podařilo jedno a to samé. Rusesabagin je zde vylíčen jako muž, který se hrdinou ani stát nechce, cena lidského života je však pro něj nevyčíslitelná a jeho konání tedy musí každý divák záhy pochopit. Navíc je jeho charakter a lidskost dokonale vykreslena díky famóznímu hereckému partu Dona Cheadlea. Ano, nebýt slepého Raye, Jamieho Foxxe, měl by Cheadle oscarové ocenění jisté. A když jsem u herců byl by hřích nezmínit vynikajícího Nicka Nolteho a Joaquina Phoenixe, kteří se svých malých, ale důležitých rolí zhostili velmi dobře, zvláště Phoenixův plnovous je značně matoucí. Jenomže přesně tak jako má Hotel Rwanda mnoho kladů, má i mnoho záporů, z nichž největší je nevyrovnanost vyprávění. Režisér se snaží kombinovat „akční“ scény, ve kterých milice vraždí bezbranné se scénami dojetí a těžkého rozhodování, velmi decentně, což má za následek jejich diametrální odlišnost a občas jsem si připadal, jako bych současně sledoval dva filmy, které navíc silně odbíhají od původního tématu vyprávění. Ale ani o „akci“ ani o dojmutí nejde. Jde o to, jakou cenu má jeden lidský život a kolik síly je pro něj člověk ochotný obětovat. A tomhle Hotel Rwanda vypráví skvěle. Po čtyřech letech, kdy „došel“ Černý jestřáb sestřelen od Ridleyho Scotta přichází z Afriky další velmi syrová a tvrdá „pohlednice“. (09.07.2005)

Hotel Rwanda se dá popsat uplně stejně jako dialog Joaquina Phoenixe: Lidé akorát řeknou "To je hrozný!" a vrátěj se k večeři.... Při sledování filmu si člověk akorát řekne "ty jo, to muselo bejt hrozný, chudáci lidi" a odejde se zhulit/ožrat/hrát hry/provozovat sex/spát a na ten film už nikdy nepomyslí. Rwanda má (asi) silnou citovou stránku, bohužel Krvavý diamant vyhrává na celé čáře. Neuškodilo by třeba film proložit autentickými záběry o hromadné genocidě, také točit film trošku jinou kamerou (točí se tu rekonstrukce, ne drama ála Pokání) by je nezabilo. Abych řekl pravdu, Hotel Rwanda ve mně neprobudil ani jeden z pocitů "litování neštěstí" a to by se u takového filmu nemělo stát. Don Cheadle sebelepší a utrápenější, emotivní zázrak a pořádná ukázka co si lidé způsobují se nekoná. (29.10.2008)

Film ze stejného rodu jako Joffého Killing Fileds. Vypjaté, emotivní, bezprostřední a přitom nijak vydírající a drastickými proprietami vynikající drama. Najdeme shodné prvky i na rovině motivické, např. první kontakt se skutečnou brutalitou genocidy na tutsijském obyvatelstvu sledujeme skrze zprostředkující plochu televizní obrazovky. Dojem všudypřítomné brutality a beznaděje jen umocňuje ohraničený prostor hotelu a občasné dravé vpády okolních hrůz do něj. Terry George rytmizuje svůj film jako střídání tichých konverzačních poloh a neuvěřitelně vypjatých sekvencí, které jsou plné zoufalství a na kost odrané existenciální starosti. Ústřední postava Dona Cheadla která projde vývojem od ustaraného manažera, jemuž je práce vše, až po člověka, který pro zachování existence své i svých bližních udělá cokoli, se sice odehrává jaksi v druhém plánu, ale je podstatným zcivilněním drásajících pasáží jedné z nejhorších genocid 20. století. A západní svět se svojí pasivitou působí neméně hyenicky a trapně než ve dvacet let starém Jaffého snímku. Historie opakuje strašlivé kruhy. (03.10.2007)

Silné čtyři hvězdy, u kterých svou roli hraje fakt, že tohle drama vzniklo podle skutečných událostí. Skrývá se v něm několik silných momentů a mnohé zaujme sakra pravdivá poznámka, kdy Joaquin Phoenix tvrdí, že každý ve světě sice bude „litovat místní obyvatele, ale pak se vrátí ke své večeři“. Výsledek skrývá víc než souboj navoněného dobra se zákeřným zlem. Terry George (ač mohl místy přitlačit) se nepouští do krvavého běsnění, ale svůj příběh vyčerpává na osudu jedné rodiny a předkládá humánní a přirozené snahy o záchranu běženců před masovou genocidou. Vedle scénáře, hudby nebo zvuku je třeba smeknout před hereckými výkony. Don Cheadle zvládá svoji roli bravurně, nesleze z plátna, do posledního dechu věří s chladnou hlavou v lepší příští. Politika jej nezajímá, rasové spory jdou mimo něj, hrdinou se stát nechce. Nenápadně a úsporně natočené drama bez patosu, které ukazuje západní svět v tom pravém světle a zbídačené africké obyvatele v ještě pravdivějším. (26.03.2006)