Hotel Rwanda

Hotel Rwanda je dokonalý lék na deprese. Pokud si říkáte, že hůř už nemůže být a rozhodnete se na tenhle film kouknout, bude to pro vás jako rána přímo mezi oči. Celý film vám bude z dění na plátně ješte mizerněji, skoro celý snímek probrečíte, ale pár minut po odchodu z kina vám dojde, jak ubohé jsou vaše problémy, pocity i myšlenky na sebevraždu. Vždyť ti lidé bojovali o holý život v těch nejšílenějších podmínkách. Jedna emocionálně vypjatá scéna střídá druhou a tvůrci ani na chvíli nezneužijí tématu, které přímo vybízí k sentimentalitě a přehnanému moralizovaní. Spolu se skvělými herci balancují na hraně, avšak nikdy tu pomyslnou hranici mezi syrovou zprávou o nejmasovější genocidě novodobých dějin a hraním na divákovy city nepřekročí. Strhující a zároveň nepříjemné dílo, které těžko nechá někoho chladným. (22.04.2005)

Hotel Rwanda se dá popsat uplně stejně jako dialog Joaquina Phoenixe: Lidé akorát řeknou "To je hrozný!" a vrátěj se k večeři.... Při sledování filmu si člověk akorát řekne "ty jo, to muselo bejt hrozný, chudáci lidi" a odejde se zhulit/ožrat/hrát hry/provozovat sex/spát a na ten film už nikdy nepomyslí. Rwanda má (asi) silnou citovou stránku, bohužel Krvavý diamant vyhrává na celé čáře. Neuškodilo by třeba film proložit autentickými záběry o hromadné genocidě, také točit film trošku jinou kamerou (točí se tu rekonstrukce, ne drama ála Pokání) by je nezabilo. Abych řekl pravdu, Hotel Rwanda ve mně neprobudil ani jeden z pocitů "litování neštěstí" a to by se u takového filmu nemělo stát. Don Cheadle sebelepší a utrápenější, emotivní zázrak a pořádná ukázka co si lidé způsobují se nekoná. (29.10.2008)

Film ze stejného rodu jako Joffého Killing Fileds. Vypjaté, emotivní, bezprostřední a přitom nijak vydírající a drastickými proprietami vynikající drama. Najdeme shodné prvky i na rovině motivické, např. první kontakt se skutečnou brutalitou genocidy na tutsijském obyvatelstvu sledujeme skrze zprostředkující plochu televizní obrazovky. Dojem všudypřítomné brutality a beznaděje jen umocňuje ohraničený prostor hotelu a občasné dravé vpády okolních hrůz do něj. Terry George rytmizuje svůj film jako střídání tichých konverzačních poloh a neuvěřitelně vypjatých sekvencí, které jsou plné zoufalství a na kost odrané existenciální starosti. Ústřední postava Dona Cheadla která projde vývojem od ustaraného manažera, jemuž je práce vše, až po člověka, který pro zachování existence své i svých bližních udělá cokoli, se sice odehrává jaksi v druhém plánu, ale je podstatným zcivilněním drásajících pasáží jedné z nejhorších genocid 20. století. A západní svět se svojí pasivitou působí neméně hyenicky a trapně než ve dvacet let starém Jaffého snímku. Historie opakuje strašlivé kruhy. (03.10.2007)

Tak damy a panove, takovahle zverstva se dela pred 14 lety, nekolik tisic kilometru od nas. Co jsme delali? Nic! Vzdyt vlastne nedelal nikdo nic, zapad se otocil zady, vzdyt jde pouze o africky odpad. Lide to videli v televizi a klidne spali dal s pocitem lhostejnosti. Jestli jsem mel nekdy podobny pocit, tak uz nikdy vic, zacal jsem pouhou smskou pro UNICEF a treba jednou... Sila totohle filmu nespociva ve styl natoceni, ve vykonech (i kdyz Don Cheadle a Nick Nolte jsou perfektni), ale halvne v emotivnim podani. Na konci, pri zaverecnych titulcich a zvlastni hudbe - ktera doprovazela cely pribeh - jsem se citil opravdu smutne a uplne bezmocny. Tak co, porad se vam zdaji vase problemy jako velke? Mi uz teda ne... (07.03.2008)

Silný emocionální zážitek, navíc s dost ožehavým tématem. Don Cheadle zahrál bezchybně a i Sophie Okonedo, která mi sice nebyla sympatická, ale v její situaci jsem s ní více než sympatizoval. Hutu a Tutsii – jeden velký problém, který odneslo smrtí spoustu nevinných lidí. Taky cením dialogy, které byly občas dost kruté, ale na druhou stranu hlavně pravdivé a bezcitné – tak jako je spousta lidí, kteří zažívají problémy pouze na dálku a ne osobně. 10/10* (27.10.2008)