Marie Antoinetta

K Marii Antoinettě jsem už od počátku přistupoval s nedůvěrou už jen z toho důvodu, že vím, co dokážou hollywoodští filmaři udělat s historií, aby ji vyhladili pro film. V tomhle ohledu mě film nezklamal. Když velkoryse opomenu historické nepřesnosti, nemůžu přehlédnout fakt, že všechny postavy filmu byly naprosto povrchní, včetně té hlavní. Přišla M.A. už do Francie jako rozmazlenej fakan, nebo to zní udělala nuda a manželova lhostejnost? Neplnil Ludvík manželské povinnosti proto, že byl na chlapečky, nebo měl problém s erekcí? A takhle bych mohl s otázkami pokračovat. Jinak řečeno, na to, jak byl film relativně dlouhý, jsem se z něj moc nedozvěděl. A to jak ze soukromého života M.A., tak z politického postavení královny, která měla na politické dění v tehdejší Evropě velký vliv. Nejzajímavější událost v životě M.A., tedy její kuriozní smrt, to jsem si také musel domyslet. A přitom si troufám tvrdit, že ne každý je znalý historie natolik, že tuto událost podrobně zná. Sofia Coppola zřejmě spoléhala na divákovu fantazii a představivost ve všech ohledech. Asi žádnou nemám. A nebo mi to u historického filmu opravdu vadí. Ovšem hudba a kostýmy 5*. (29.01.2009)

Marie Antoinette aneb ze života královny Francie. Docela mi vadilo, že se příběh nijak nerozváděl. Užívala života a bylo jí jedno zda je to dobře nebo ne. I přesto, co ji osud udělil se snažila užívat si do posledního dne a nutno dodat, že její život moc radostí nepřinesl na to jak hleděla optimisticky a s grácií do nepříliš nadějné budoucnosti. Kirsten Dunst zahrála výkon naprosto úchvatně a přidala Marii Antoinettě energičnost takovou jako ona rozhodně měla a dokázala jí užít naplno. Muzika je zde sice trochu neobvyklá Robert Smith a jeho The Cure vévodí hitparádě top five, ale i tak do kulisy rokoka nádherně pasuje, nutno podotknout, že samotná dobová muzika se v příběhu neztratí. Film to je sice vcelku zajímavý, ale jediné co mě na něm zaujalo nebyl její život i když ho měla těžký, ale atmosféra doby, chování vyšších vrstev a oděvy, které byly na tehdejší dobu...ehm...kvadratických rozměrů. --- To je komické - To je Versailles má paní. (28.02.2007)

Obdivuji a zbožňuji Sofii Coppolu. Co ona dokáže vytvořit obrazem a zvukem, nikoli dialogy, je ohromující. Její cit pro atmosféru se rovná dokonalosti a detaily, které bezchybně pasují, mě zarážejí. Marie Antoinetta se v jejích rukou stala mojí oblíbenou Královnou, a to jsem do této chvíle znala jenom jméno, nikoli její život a činy. Žena vlastně dívka, která se musí vzdát všeho pro uzavření spojenectví. Začlenit se v cizí zemi, s (pro mě úplně) hroznými zvyky a pravidly, s manželem, který se z počátku zdá, že je gay, společností, která ji odsuzovala, je nad lidský výkon. Pro to se ji nikdo nemůže divit, že vedla takový život. Ač s ní v jistých ohledech nesympatizuji, ale nemůžu tvrdit, že já na jejím místě, bych se nezachovala stejně. A jelikož se bohužel nikdy nestanu Královnou, nemůžu to ani zjistit. Rozhodně děkuji Kirsten Dunst za její nejlepší roli (pro mě, jako herečku ji nemám moc v lásce) a Sofii Coppole, jež mi dopřála nezapomenutelný a dech beroucí zážitek. PS: Nebyla bych to já, kdybych nevyzdvihla momenty týkající se zvířátek.. Scéna s Mopsíkem a ovečkou jsou pro mě nejkrásnější momenty, které jsem za poslední dobu viděla :-) (22.01.2010)

Stále jsem někde mezi 3* a 4*. Marie Antoinette má krásný vizuál a rozhodně v sobě ukrývá spoustu emocí, i když v první polovině jsou zabalené a nepřímo viditelné, ale jsou tam, to je prostě něco, co Sofia Coppola umí. Celý tento příběh pojala úplně odlišně, pojala to hodně moderně a dá se říct, že i lehce kontroverzně. Tady mám problém, protože jsem asi staromódní, ale mně toto moderní pojetí tak úplně nesedlo, chyběla mi tam ta určitá vznešenost, kterou já tak miluji na klasických historických dramatech, diváci se zde rozdělí na dvě poloviny, jedna toto pojetí bude úplně oslavovat a jedna zatracovat. Marie Antoinette rozhodně není špatný film, už je to déle, co jsem film viděla, možná, že při dalším zhlédnutí ve filmu objevím ještě něco víc a pak své hodnocení zvednu. Sofia Coppola totiž vůbec netočí jednoduché filmy, jen to nemusí člověku dojít hned. (25.06.2011)

Let Them Eat Cake. Marie Antoinette není komorní historické drama, ale navýsost stylizované vyprávění o niterných pocitech svým způsobem osamělé ženy, která měla tu smůlu, že se musela v 15 vdávat, aby porodila královského potomka a v 19 se stala královnou. Stejně jako hlavní hrdinka stojí mezi "úředními" povinnostmi a svými touhami, stojí tento film na přehnaně pompézních a kýčovitých scénách plných pudrů a pochutin na jedné straně a velice niternými scénami nevyřčené vášně a smutku na straně druhé. To platí i o chytře zvoleném soundtracku, v kterém vedle sebe dokonale koexistuje klasická hudba vedle té modernější, rockové. Kirsten Dunstová nebyla od dob Smrti panen lepší a i když Sofia Coppola svůj malý velký film Ztraceno v překladu už asi nepřekoná, Marií Antoinettou potvrzuje své postavení jedné z nejzajímavějších režisérek vůbec - akorát růžové kalhotky zde vystřídaly růžové dortíky a šatičky, jinými slovy: Marie Antoinetta je další óda na ženskou neschopnost dospět. :) Sofia Coppoová se stává současným Antonionim a Marie Antoinette je její Identifikací ženy. (04.02.2007)