Marie Antoinetta

Sofia Coppola je nepochybně talentovaná režisérka, v psaní scénářů však pokulhává více, než je zdrávo. Pokud si vzala za úkol zobrazit osobnost Marie Antoinetty, pro Francouze dodnes veřejného nepřítele číslo 1, příliš neuspěla. Zpočátku film celkem funguje jako seznamování se s prostředím královského dvora a jeho zvyklostí, ceremonie u každé příležitosti (novomanželská noc, vstávání, snídaně) jsou zachyceny vtipně a s nadhledem. Proti této části nemám příliš výhrad. Jak však MA zaplouvá do života francouzské šlechty, ztrácí se nějak smysl filmu. O povaze rakouské princezny a francouzské královny se z filmu příliš nedozvíme. MA je prostě takový rozpustilý diblík, scénář vyniknutí jejího charakteru příliš prostoru nedává. I její proslulá galantní dobrodružství, poměr s Fersenem, vyplňování života zábavou a okázalé pohrdání prostými lidmi vyznívá celkem nevinně. Jestli si i přesto o ní může divák udělat nějaký obrázek, je to hlavně zásluha Kirsten Dunst, která své roli dokáže vtisknout i s malým prostorem životnost. Ještě méně než o MA se dozvíme o ostatních postavách, natož o událostech okolo. Sofia Coppola také velmi nedobře pracuje s časem, člověk by ani nepoznal, že film zabírá období víc jak 20 let. A pokud někdo nemá určité povědomí o osudu královského páru za revoluce, konec vůbec nepochopí. Při tom všem kritizování se na to ale docela dobře kouká a režijně to Sofii jde mnohem lépe (až na to užívání moderní hudby). S lepším scénářem to mohl být výborný film. (21.07.2007)

(7x) Životní role Kirsten Dunst mi přináší stejné potěšení jako její první velký triumf v Interview s upírem. Navíc doba do francouzské revoluce je stejně magická v mém filmovém vnímání jako 20. léta 20. století, takže ke štěstí už není třeba víc nic. Režisérka si navíc dovolila revoluci v klasickém nahlížení na historickou roli Antoinetty a to je jedině dobře. Takže zpětně stoupla na ceně i jejich předchozí spolupráce ve Srmti panen, což jsem moc nemusela, ale to vůbec nevadí, hlavně, že se holky našly. Já smekám, já tleskám. (04.02.2009)

Sofia Coppola po svém obrovském úspěchu se Ztraceno v překladu zvolila poměrně těžkou historickou látku o královně Francie Marii Antoniette. Vyměnila svou hvězdu Scarlett Johnasson, která mezi filmy vyrostla v superhvězdu, za svou starou známou ze Smrti Panen, Kirsten Dunst. Je nepochybné, že Sofie po svém otci zdědila talent režisérského umění, ale bohužel ona ve svém celkově čtvrtém filmu narazila. Její umělecká představa byla až moc jiná než by bylo záhodno. Vidět Kirsten Dunst v růžových kostýmcích není nic tragického, ale naprosto nedobová hudba působí velmi nevkusně. Možná jsem staromódní, ale v historickém dramatu z období rokoka (pozdního baroka), bych očekával aspoň pár tónů dobové hudby, která by nás k dobové atmosféře přiblížila. Celkově je pro mě i výkon Kirsten Dunst (ty víš jak Tě mám rád...) zklamáním. Ze začátku působí velmi mladě a je uvěřitelné, že se stane francouzskou královnou. Po svatbě však nastává jistý zlom, kdy její herectví je příliš jednotvárné a působí jako by uměla hrát pouze "spratky" v jakémkoliv věku. Historická věrnost je také na pomezí. Nejdříve prožíváme půl hodiny nervy okolo prvního sexuálního aktu s manželem, aby jsme náhle byli překvapeni dvěma porody a rychlím zaučením ve svádění ostatním mužů a podvádění svého krále. To, že se Marii narodili celkem 4 děti a celý její osud je filmem naprosto vynechán a Sofie Coppola využívá jen to podle ní zajímavé, ale nedává nám obraz skutečné Marie Antonietty. Film rozhodně není historickou freskou Marii Antoniette, ale spíš ukázkou, že existovali i jiné a "zábavnější" královny než známe z dějepisu a MA také ukazuje jak to dopadá, když žena dostane moc a peníze a nikdo ji nedrží pod kontrolou:). Velmi slabé tři hvězdičky. (13.03.2007)

To je komické. To je Versailles má paní. Rozmáchlá kostýmová freska, na kterou se sice dobře dívá, ale která pod vším tím pudrem a kudrlinkami neskrývá nic jiného, než prachsprostou dějovou prázdnotu bez náznaku jakékoliv pointy. Marie Antoinetta se obléká, Marie Antoinetta se vdává, Marie Antoinetta pořádá večírek, Marie Antoinetta hraje karty... Zkrátka když už se objeví nějaké zajímavé téma, od kterého by se příběh konečně mohl odrazit (Marná snaha o potomka, nevěra, francouzská revoluce...), nechává se to plavat a jede se ve stejném tempu dál. Od dobrého filmu čekám teda rozhodně víc. (12.07.2007)

Stále jsem někde mezi 3* a 4*. Marie Antoinette má krásný vizuál a rozhodně v sobě ukrývá spoustu emocí, i když v první polovině jsou zabalené a nepřímo viditelné, ale jsou tam, to je prostě něco, co Sofia Coppola umí. Celý tento příběh pojala úplně odlišně, pojala to hodně moderně a dá se říct, že i lehce kontroverzně. Tady mám problém, protože jsem asi staromódní, ale mně toto moderní pojetí tak úplně nesedlo, chyběla mi tam ta určitá vznešenost, kterou já tak miluji na klasických historických dramatech, diváci se zde rozdělí na dvě poloviny, jedna toto pojetí bude úplně oslavovat a jedna zatracovat. Marie Antoinette rozhodně není špatný film, už je to déle, co jsem film viděla, možná, že při dalším zhlédnutí ve filmu objevím ještě něco víc a pak své hodnocení zvednu. Sofia Coppola totiž vůbec netočí jednoduché filmy, jen to nemusí člověku dojít hned. (25.06.2011)