Reklama

Reklama

Hrdý Budžes

(divadelní záznam)

Obsahy(1)

Husákovská normalizace očima Helenky Součkové, žákyně 2. třídy ZŠ v Ničíně... Když v roce 1998 poprvé vyšla útlá knížka Ireny Douskové s poněkud tajuplným názvem "Hrdý Budžes", málokdo tušil, jak velké popularity dosáhne. Příběhy Helenky Součkové, žákyně 2. třídy základní školy, trpící hloubavostí a nadváhou a potažmo i nastupující husákovskou normalizací, se odehrávají v tehdejší stranické baště – uranové Příbrami. Bylo proto logické, že právě příbramské divadlo uvedlo Helenčiny příběhy na divadelní scénu. A našlo si, jak se ukázalo, i geniální představitelku hlavní hrdinky. Bára Hrzánová byla za tuto roli v roce 2003 odměněna Cenou Thálie. Česká televize představení zaznamenala ještě v tomto roce a od té doby je s velkým diváckým ohlasem reprízováno dodnes. Základem inscenace je knížka spisovatelky Ireny Douskové, která popisuje – do jisté míry autobiograficky – zážitky osmileté Helenky s husákovskou normalizací. Bára Hrzánová se podle svých slov s postavou Helenky z herecké rodiny snadno ztotožnila. Protože jestliže Irena Dousková vyrůstala v divadle ovládaném příbramskými komunisty, pak malá Bára Hrzánová učinila tutéž zkušenost, ovšem v divadle v Českých Budějovicích. Pokud si chcete s nadhledem a humorem (a možná i s trochou nostalgie) zavzpomínat na dobu před více než třiceti lety, jsou k tomu Helenčiny příhody z počínající normalizace na uranovém maloměstě jako stvořené. (Česká televize)

(více)

Recenze (280)

Terva 

všechny recenze uživatele

Včera 27. dubna 2012 jsem byl v divadle. Sem se domníval, že se budu nudit, ale...... Emocionální pocity dostaly takovou ránu, že jsem si několikrát musel čistit brýle, jak jsem byl ubrečenej. Snad stokrát za představení brečíte smíchy, ale v jedné fázi, kdy popisuje svou "Kačenku" - to je její máma - a její poslední cestu do divadla, se velká část návštěvníků rozbrečela žalem - tohle všechno s vámi, n a p r o s t o n o r m á l n ě Barbora Hrzánová udělá. A nepřejte si slyšet její "Cestu krve" a v poslední fázi ji i vidět - síla. Její vyprávění o životě je něco nádherného. Veselé scénky zakončuje smutnou zprávou a smutné zprávy zakončí veselou poznámkou. A v neposlední řadě je tu i její naprostá posedlost nejen Daliborem z věže ale hlavně a to naprosto hlavně zbožňování M i l u š k y V o b o r n í k o v é. Na konci představení doslala Bára krásné barevné fixy a mezi nima byla i Fialová a Orrrranžová - doufám, že je nehodila do kanálu. ()

Mertax 

všechny recenze uživatele

Budžese jsme měli v doporučené četbě a jak to tak bývá, nikdy jsem se ke knize nedostala. Co se týče divadelní inscenace, převládá u mě zklamání. Stejně jako někdo u her Járy Cimrmana ani nehne brvou a druhý se válí po podlaze smíchy, tak i tady se diváci dělí na dva tábory, soudě podle reakcí v divadle a komentářů. Hrzánová hraje svůj part výborně a je až neskutečné, že není vůbec těžké jí uvěřit onu osmiletou holčičku. Některé intermezza byla vyloženě trapná a J. Vlčková (ta copatá) to se svou teatrálností přeháněla. L. Jeník působil přirozeně, ale nechápu, proč si ani po pause nevyměnil to propocené tričko:). Párkrát jsem se zasmála, ale jak nad tím tak přemýšlím, připadá mi, že většina humoru nevychází z geniálního monologu, ale hlavně z intonace a práce s hlasem plus mimiky/gestiky Hrzánové. Kostýmy jsou však geniální, což se ale nedá říci o chudé scénografii - a já si kladu otázku, jestli to byl účel a nebo prostě nebyly peníze. Škoda, že se mrazivé repliky utopily ve srandičkách, protože takhle je to jen trochu lepší Kája Mařík, kterého jsem na kazetách tak ráda poslouchala:).„Na jevišti právě probíhá pausa - to je jako přestávka, to se tak u divadla řiká!“ /// „Už jsem úplně celá ve Vánocích!“ ()

Reklama

Zagros 

všechny recenze uživatele

Bára Hrzánová podává famózní výkon a bez nadsázky se dá říct, že se postavou Helenky Součkové trefila do své životní role. Sice jsem ji nečetl, ale musím ocenit také předlohu. Dokáži si představit, jak bych se u ní nasmál. Dokonce si myslím, že by mě bavila více než divadelní provedení. Občas mi totiž do vkusu nesedly kulisy a další dva herci. Tím nechci říct, že by to bylo špatné, nebo že by to Libor Jeník a Jarmila Vlčková zahráli špatně. Opak je pravdou, jen mě jejich výraznější herectví vytrhávalo ze světa malé Helenky, který se mi líbil více. Přes drobnou výtku velmi rád dávám čtyři hvězdy. ()

angel74 

všechny recenze uživatele

Divadelní hra Hrdý Budžes je sama o sobě skvělá, už jen proto, že jde o zdařilou adaptaci výborné stejnojmenné knihy Ireny Douskové. Ovšem co předvádí Barbora Hrzánová v hlavní roli, to se na prknech, která znamenají svět, jen tak nevidí. Vždyť také získala dle mého názoru naprosto zaslouženě za dech beroucí herecký koncert Cenu Thálie. ()

jedna_vrana 

všechny recenze uživatele

Je to pre mňa záhadou. Ako sa takéto dielo podarí a JA som o tom roky nevedela. Ale, áno, samozrejme, už nie sme tak kultúrou prepojení, aby sme my, Slováci, objavili každého znovuzrodeného Cimrmana. Herečku Barboru Hrzánovú som doteraz neevidovala, takže celé divadelné predstavenie ma pekne hlboko posadilo – striedali sa všetky pocity a úsmev niekedy aj zabolel. Výsledok je jedno šťavnaté a správne okorenené one woman show. Neverím, že Helenka nenapísala túto úlohu priamo pre Barboru (podľa mňa je to celé naopak, to Barbora si Helenku vymyslela!) Opäť som si uvedomila, aký je detský pohľad na život úchvatný – bol to taký český Denník Adriana Mola. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (6)

  • Bára Hrzánová (Helena Součková) najezdila na pionýrském kole během 500 repríz přes 10 km. (Keldak)
  • Zákopský dědeček František nemohl napsat dopis prezidentu Husákovi. Helenka se narodila 20. srpna 1964, byla ve třetí třídě, takže jí bylo maximálně 10 let. Musela se naučit básničku do ledna 1975 a křupal jí sníh pod nohama, když říká, že prezident Husák dědečkovi neodpověděl a už asi neodpoví. Husák byl prezidentem až od 29. května 1975. (Jabo)
  • Podivný název hry je (jak je ve hře konečně vysvětleno) zkomolenina prvních veršů básně A hrdý buď. Tuto báseň napsal jeden z nejklasičtějších komunistických veršotepců, Stanislav Kostka Neumann, a celá zní takhle: A hrdý buď, / žes vytrval, / žes neposkvrnil ústa ani hruď / falešnou řečí. // Takový byl můj lid / s kosou a kladivem. / Na jitřní čekal svit, / čekal a věřil. // Úrodu novou sklidí sám, / sám se svými. /Jděte mu z cest. Staví chrám / bratrské doby. (gjjm)

Reklama

Reklama