Smrtihlav

Dark City je rozhodně jedno z nejzajímavějších a nejosobitějších sci-fi filmů, které jsem kdy viděl, to je bez debat. Nicméně budu potřebovat ještě jednu projekci, abych viděl, jak na mě film bude působit, když už budu vědět, o co se jedná a hlavně bych uvítal, kdybychom se dozvěděli trošku více informací... tak nějak o všem. Nechci zde spoilerovat, ale přišlo mi, jako by si páni scenáristé nechtěli trošku více namáhat své mozky a řekli si, že si holt něco málo budou muset diváci domyslet. Na jednu stranu to je super nápad a mám rád filmy, které mi všechno nenaservírují přímo pod nos, ale jen pokud mi snímek dá pár vodítek, kterých bych se mohl chytit při tvoření mých teorií. A tady mi přišlo, že jich je méně, než by se očekávalo. Uvidíme, co napíšu po druhém zhlédnutí, na které se už teď docela těším. 80 %. (21.08.2014)

Pěkná temná atmosféra a prostředí, které filmu dodává obrovskou sílu. Netypický příběh, který je velice přijatelný. Poslední dobou mě novodobé filmy unavují. Dark City byla dobrá volba na spravení chuti. Rufus Sewell zahrál dobře, i když místy mi k němu role neseděla. Jennifer Connely sympatická a své kouzlo v temném městě měla... 8/10 = 80% (27.11.2011)

Príjemne tiesnivá atmosféra, prúdiaca z každej sekundy stopáže. Podobne ako u predošlého projektu režiséra Alexa Proysa, The Crow, je snímok temný až ponurý. Len s tým rozdielom, že Dark City nebol dotiahnutý k sto percentnému výsledku. Tak či onak sa jedná o nadpriemernú záležitosť, ktorá inšpirovala mnoho nasledujúcich filmov (za zmienku stojí napríklad filozofia Matrixu). Stavanie domov&pohľad na vytvorené mesto z vtáčej perspektívy? Nádhera! Smerom na hereckú oblasť vidím jeden veľký zápor, menom Rufus Sewell. Nemastné-neslané postavy jednoducho nemá nikto rád. Na druhej strane stojí krásna Jennifer Connely, ktorej osobitý potenciál mohol byť využitý o niečo viac - škoda. Mimochodom, kontrast bielej hlavy a čierneho obleku = zárukou hrôzy. To si zapíšte. (12.06.2010)

Od první do poslední minuty extrémně paranoidní scénář Alexe Proayase a Davida S. Goyera, jenž si doslova libuje ve vlastní zamotané zápletce, je jenom základem celkové kvality snímku. Proyasova záliba v potemnělých koutech zaplivaných městských čtvrtí byla opět zúročena při budování bezútěšné atmosféry, která na diváka doléhá jako dosti těžká deka. Vizuálně vytříbená „hračička“, oplývající záplavou skvělých avšak ne samoúčelných triků, podpořená výbornou kamerou Dariuse Wolského, nepříjemným a přesto chytlavým soundtrackem Trevora Jonese, tak v celkovém efektu potěší nejen oko, ale i samotný mozek, kterému není dáno vydechnout ani na minutu. K tomu započítat skvělé herce, jimž vévodí podivný doktor Kiefer Sutherland, následovaný Williamem Hurtem a Rufusem Sewellem a je zde dílo, jenž v hlavě nějaký ten pátek zůstane určitě. (05.11.2005)

Viděno již podruhé a s lepším dojmem. Trošku zamrzí že jsem tento film neviděl v době svého vzniku, podobně jako Vránu. Myslím že by se uhnízdil v mém srdci mnohem silněji. Vzpomínám si na prvotní šok, nevěděl jsem o co jde. Film byl divný, úplně jiný než jsem čekal a hlavně strašně utahaný. Nyní když jsem mu dal druhou šanci, musím již uznale pokývat hlavou. Atmosféra výborná a myšlenka přímo vynikající. 70% (27.06.2011)