Smrtihlav

Možno najlepší film 90-tych rokov, geniálny spojením umenia, mainstreamu a braku do kompaktného, fascinujúceho a hypnotického celku. Do prebohato zdobenej metafory. Je ťažké niečo také si vôbec predstaviť. A ak už to vídíme, je ťažké uveriť videnému. Chandlerovská detektívka. Nemecký expresionizmus. Konštruktivistická avantgarda. Absurdné divadlo. Melancholicko-existenciálne obrazy Edwarda Hoppera. Román "Dissipatio H.G." (=Humani Generis) od Guida Morselliho. Tiene v raji od Remarqua. Lo Squartatore di New York od Fulciho. Ľubovoľný film s Veronicou Lake. Niektoré scény majú šancu vstúpiť do filmovej histórie - roztrhanie billboardu s prázdnotou v "zákulisí" ako symbol klamlivosti očividného či dvojminútová sekvencia so sugestívnou premenou robotníckeho tehlového činžiaku na bombastický mramorový veľkoburžoázny palác (s manželmi, ktorí sa pred polnocou bavia o nočných smenách a po polnoci o vyhodení zamestnanca - "To si urobil dobre, drahý"). Žánrovo najnezaraditeľnejší film vôbec. Formálna a obsahová syntéza (takmer) všetkého, čím žila alebo v čo verila či dúfala civilizácia 20.storočia. Čaru tohto temného kryštálu naplneného oslepujúcim svetlom však bude prístupnejší divák, ktorý by radšej do ruky vzal krásny telefón ročník 1949 než najnovší model mobilu. Zabudnite na kolosálny hypercool breakthrough menom Matrix - tam je len niečo, v Dark City je všetko (to, čo bolo, čo je, a - áno, aj to, čo bude). (19.10.2004)

Název Dark City tento film jednoznačně vystihuje (distributor je asi milovník motýlů nebo mlčení jehňátek ;-)). Geniálně mrazivá a depresivní atmosféra s velmi výstižnou hudbou, která zvyšuje tempo, vždy když zazní. Režie je naprosto přesná bez nejmenších chyb. Temné, domyšlené a stylizované do doby, kterou já osobně moc chci vidět ve filmech, ale prakticky se mi jí nedostává... Vše vypadá jak 20-30sátá léta v Americe, ale cítíte trochou z Metropolis nebo z dalších filmů. Za málo peněz hodně moc muziky. Škoda, že je tento film tolik přehlížen, protože si to ani ve stínu "podobného" Matrixu jednoznačně nezaslouží. A ještě nechápu proč to mamka musela přehrát Esmeraldou :((. Pár drobností ohledně režisérské verze. WOW! O 11 minut delší, ale docela výrazný posun k temnotě a komplexnosti. Odpadá úvodní "přiblížení situace", některé scény jsou prodloužené a přidávají tím větší hloubku postav (jemně, ale přidávají). Také jsou přestříhané posloupnosti některých scén, ale nejzajímavější je odkrytí, předtím jen v pozadí ležící, linie ohledně "vyvoleného, který umí vylaďovat". Jeho cesta, stejně jako jeho hledání detektivem se prolíná a objevují se promyšlené "otisky", které napovídají, co se stalo hlavní postavě. Tato verze je možná ještě temnější a rozhodně tajemnější, naznačuje, ale neříká vše. Největší přínos vidím v detailech jako jsou otisky, žebřík, holčička a další, které dotváří komplexnější pohled na hlavní postavu, která je neobyčejná a divák toho o ní zjistí více... Závěr? Dvě skvělé verze, jedna střídmější pro každého, druhá tajemnější. Tak jako tak zanedbaný klenot ležící ve stínu větších filmů.... (25.06.2004)

Pro mnohé kult, pro mě místy nesnesitelná záležitost. Naštěstí Proyas z námětu vytěžil maximum a hlavně jeho neotřelý vizuální styl a do extrému dovedená depresivní atmosféra tu a tam přikovávají. Je to ale zvláštní, že jsem hned od začátku tušil, že něco není v pořádku a že si mě Smrtihlav jednoduše nezíská. Holt přes nesporné filmařské kvality je myšlenkově i emocionálně mdlý, a to bude asi ten zásadní problém. Bohužel.. (01.07.2011)

Zatraceně temným retro-prequelem k Matrixu se vydáte po svých vlastních stopách, až na dno ztracené duše. Nebo jen zapomenuté? (Bylo mi povědomé to sklepení s akvárii – jako bych tam už někdy byl.) Je to divné. Slunce se někam ztratilo. Bloudím tímhle zšeřelým městem (a filmovou databází) už mnoho týdnů, "jsem vzhůru celou věčnost, ale noc dosud neskončila." Asi bych taky potřeboval „vyladit“. A hodinky s dvacetičtyřhodinovým cifrerníkem, abych nemusel pořád řešit, jestli je právě AM či PM. Taky listuju svým deníčkem, ale jsou tam jen samé bílé listy. Ovšem tu barovou zpěvačku, Murdochovu manželku Emmu (již brzy Annu), tu si pamatuju! Kdysi dávno jsem ji totiž tajně miloval. A vzadu ve skladišti za restaurací Fat Moe jsem ji šmíroval, když vložila desku do gramofonu, při hudbě nacvičovala baletní krůčky a nakonec se z těch baletních šatů převlékala. Věděla, že ji šmíruju, ale stejně mi dovolila, abych na okamžik zahlédl její nahé tělo. Bylo nám oběma čtrnáct roků... Na tu chvíli si vzpomínám jasně a zřetelně, i po třech desítkách let. Pořád jsem to přece já! (Jsem?)        Pane Alexi Proyasi, vaše Vrána mi kdysi úplně rozklovala duši, ale teď, v Dark City, teď jste mě vážně vyladil! A kdybyste si odpustil ten finální telepatický pingpong, a film skončil po slovech doktora Schrebera: „Přijdeme na to Johne. Možná, že jednoho dne pro tebe budu pracovat“, bylo by to vyladění stoprocentní. Takhle jen za 90%. (16.10.2013)

Hledal jsem sci-fi aspoň trochu podobné Ostrovu, In Time nebo Matrixu. Smrtihlav má dobrou myšlenku, ale její zpracování bych si uměl představit divácky straktivnější. Víc akce nebo víc napětí, promakanější postavy. Kolikrát mi bylo úplně jedno, co se stane. Párkrát trochu pokulhávala logika v chování "cvakačů zubama". # [viděno: TV, 5.1] # příběh 6 | hudba 7 | humor 0 | akce 3 | napětí 3 | pustil bych si znovu 5 (31.07.2012)