Pouta války

Jeden z nejlepších válečných filmů co jsem viděl a neustálý srovnávání se Spielbegovým Vojínem Ryanem si to naprosto zaslouží, spíš Spielberg by mohl být šťastný, ale řikat že Pouta války jsou jenom kopii je naprostá blbost, je sice pravda že oba dva filmy se zábívají vojenskou tématikou a oba jsou natočený úžasně realisticky, i když si myslim že Pouta války ještě o něco víc, ale jinak jsou to dějově naprosto odlišný filmy. Pouta války jsou o bratrským vztahu, který se po dobu války mění až v nenávist a Vojín Ryan je o hledání vojáka, kterému zemřeli bratři a tak ho chtějí poslat domu, takže nevim co je na tom tak stejný, ale jinak se tyhle dva filmy srovnávat dají. A teď když jsem tenhle film viděl, tak se mi Vojín Ryan zdál o moc horší. A to jak dějově tak i co se týče bitev, ty maj Pouta opravdu vychytaný a někdy ještě krutější než vylodění v Normandii a co je na tom nejlepší je, že takových bitev je tady hned několik. Korejci tady z těch bitev dělaj opravdový jatka a všechno to je ještě podpořený dokonalou kamerou, úžasnou hudbou a bezchybnými hereckými výkony. Jen tak dál, takovýhle filmy já můžu (21.09.2005)

Srovnání s Ryanem tenhle film vystihuje dost přesně - bohužel až příliš. Technicky precizní, sugestivní válečné scény a vkusně dávkovaná emocionalita, ale pro mě osobně až příliš konvenční výstavba příběhu. Rámování do současnosti, (zpomalené a prosluněné) flashbacky do krásných dob míru, to už jsme ve válečných filmech viděli mnohokrát. Stačí si spojit výstavbu scénáře Ryana, Kulky v hlavě a Narozen 4. července a Je-gyu vás nemá čím překvapit. Trochu škoda, že se při té realizační jistotě nezmohl i na trochu originality co se kompozice děje týče. Tohle je takřka klasický "hollywoodský válečný film", snad až oldschool - myslel jsem si, že podle tak provařených mustrů se už filmy ani netočej (v zákopech hrdina vzpomíná nad fotografií, vzpomíná jak po sobě cákali vodou... eh :-). Ale i tak velmi suverénní čtyři hvězdičky. Skvěle natočené, city nabušené. (04.04.2005)

Slabší a pomalší začiatok, lepší a rýchlejší koniec. Zo začiatku ma to moc neoslovilo. Teda aby som sa presnejšie vyjadril, neviem čo som čakal, ale prvá pol hodinka mi k tomuto hodnoteniu nepasovala. Potom to začalo šlapať čoraz viac. Vlastne som mal s tohto filmu podobný pocit, ako keď som raz išiel na party, bola tam dosť nuda a alkohol začne účinkovať asi tak po pol hodine a vtedy už začala sranda. Divné prirovnanie ja viem, ale príde mi to trefne. No, a podobne mi to prišlo aj v tomto filme. Na začiatku sledujeme dvoch bratov, potom obkecavačky keď už sú na fronte a neskôr konečne prišlo aj na kvalitnú akciu a na vyhrotenie vzťahov dvoch bratov, vtedy to skutočne začalo šlapať na plné obrátky. Niečo ako keby ste už mali dosť, ale dali by ste si ešte ďalší pohárik. Ja som si ho samozrejme dal a nakoniec to skončilo v tak trochu smutno-hrdinskom zakončení. A keď to skončilo, nakoniec sa mi ani nechcelo isť s tej party preč. Okrem dobrých akcii by som vyzdvihol aj pôsobivý strih a skvelú hudbu. 80% - 4* (18.04.2015)

Jsou filmy, které vás uchvátí ve svém průběhu, některé zaberou až třeba závěrečnou scénou či překvapivým koncem. A pak jsou filmy, u kterých jste si od začátku jisti, že to je pětihvězdičková bomba. A to se stalo mně u tohoto snímku. Takovouhle akci jsem dlouho neviděl, pokud vůbec někdy. Málokterý film dokáže ve svém průběhu natolik přesvědčit, že je opravdu válečný. Těch bojových scén je vskutku mnoho, ale hlavní je, že jsou naprosto realisticky zobrazené. Tomu přispívají i bezchybné a opět zcela věrohodné herecké výkony. Na tomto válečném pozadí však vyčnívá příběh jiný. Příběh bratrské lásky, co je jeden pro druhého schopen obětovat. K tomu výtečná hudba a taky trochu sentimentu. Snímek není sice bez chyb, ale k nejlepším válečným filmům jej budu řadit myslím poprávu. (09.05.2009)

Film skončil a ja som ho ešte dobrých pár hodín po pozretí nemohol dostať z hlavy. Taegukgi (alias Brotherhood of War) osobne považujem za jeden z najlepších vojenských filmov, ktoré som kedy videl a to aj napriek tomu, že ani zďaleka nedosahuje filozofickej hĺbky Coppolovej Apocalypsy, Kubrickovej Full Metal Jacket alebo Malickovej Thin Red Line. Z hľadiska kvality to vôbec nevadí, pretože snímka doslova kopíruje (v dobrom) rozprávaciu štruktúru Spielbergovho Saving Private Ryan, pričom v mojom hodnotení, ale Taegukgi Ryana prekonáva v každom smere minimálne o jeden kvalitatívny stupeň (dokonca aj v zobrazovanej krutosti vojny - to čo Spielberg ukázal v prvej dvadsaťminútovke je v Taegukgi prítomne takmer počas celého filmu). Kórejská vojna je nám priblížená na osude dvoch bratov. Čo mňa osobne potom dostalo viac ako akékoľvek dokonalé realistické podanie hrôz vojny bolo hodnoverné ukázanie čo" toto najväčšie zlo" dokáže spraviť s ľudským charakterom. Navyše tam, kde Spielberg v závere využíva postavy k silnej a patetickej národnej proklamácii, režisér Taegukgi svoje postavy neopúšťa kvôli oslave národnej hrdosti, ale ostáva koncetrovaný na ľudí a ich príbeh. Vzťah k filmovým postávam a celkový "zážitok" z filmu ako výsledok tohto postupu je potom oveľa intenzívnejši. (19.02.2005)