Román pro ženy

Vůbec mě to nebavilo, ten Viewegh poslední dobou zdaleka neznamená kvalitní podívanou. Tragičtí Účastníci zájezdu, téměř na stejné úrovni Román pro ženy. Vašut nehraje, jen háže rádoby drsně směšné hlášky a šklebí se na celé kolo. Co tam dělala Něrgešová nechápu už vůbec, snad jediný kdo hrál, byl Donutil (který se tu objevil celkem na ani ne deset minut) a vlastně i Stašová. Tímto si mě Renč nezískal. Lechtivých scén pomálu a když už nějaká je, za moc nestojí. To samé se dá říci o scénách vtipných (čestnou výjimkou budiž svetr v divadle). Ne, stále si stojím za svým když říkám, že český film poslední dobou nestojí ani za tu pověstnou zlámanou grešli. Snad poslední kvalitní film, který jsem měl možnost shlédnout byly Želary, a to už je přeci jen tři roky zpět. (11.11.2006)

Průměrné drama o lidských vztazích, které možná 2x vyvolá pozvednutí koutků (komedie?) a na někoho třeba i zapůsobí natolik, aby se zamyslel nad svým životem a lidmi okolo sebe. Já do téhle kategorie nepatřím, bez většího zájmu jsem dokoukala, užila si obstojné herecké výkony (zvláště S. Stašovou) a to je asi tak všechno... V podstatě nemám na co plivat, ale ani nevím, co chválit. Neuchvátilo mě to, snad je na vině Vieweghova předloha (není to můj oblíbený spisovatel, ani jako člověk mi není sympatický); každopádně tenhle typ filmů není můj šálek kávy. 50% (03.06.2009)

Renčův film o nevyrovnané redaktorce Vyrovnané ženy a mužích, co to nemají srovnané, je opravdu vhodný snad jen na vyplnění čekací doby u kadeřnice při dělání melírku.. Bylo by chybou brát tuto lacinou sondu do partnerských vztahů bez nadsázky a přitom si rozhořčeně masírovat dotčené mužské či ženské ego. Hlavním problémem je pramálo skutečně nepodbízivé vtipnosti a na tom Román pro ženy shořel jako papír. Vašut hrál jako by byl v Ruské ruletě s Kaiserem a Lábusem, Stašová přehrávala a Něrgešová herectví neúspěšně předstírala, takže nakonec nejvíce zaujala figurína Humphreyho Bogarta před bistrem Casablanca, která ví, že mlčeti je někdy zlato (viz. úsporná role Donutila). (01.06.2009)

Sbírka hollywoodských klišé (dokonce i s naprosto dementním, nijak neodůvodněným závěrečným během k životní lásce. Prostě, aby měl divák-debil pocit, že o něco jde.), ověnčená vieweghovskými "životními blafy", z jejichž lacinosti je mi místy vyloženě na blití. Anebo jsme skutečně dospěli do doby, kdy se mají divačky rozplívat nad životními krůčky vypatlané, rádoby nóbl husičky, které stačí lehké svrbění xxčky a hádka s boyfriendem, aby začala roztahovat nohy jinde a následně se divila, že podobně sbalenému chlapovi nestojí ani za zavolání? Xxčky, jíž se odprošuje zájezdem za sedmdesát litrů? Za co? Kvůli jedněm výstavním trojkám a plný hubě rádoby sofistikovaných keců o tom, kdo je šik, kdo intelektuální snob a komu se vyplatí podržet? (zn. hledejte týpka, co drží skleničku za nožku a je nedbalý elegán) Amerikanistka Stašové a análem stvořená feministka Něrgešové jsou potom už vyloženě na ránu do rozkroku. Alespoň že vizuál a Renčova režie stojí zato. Jinak by to bylo na pískot, pane V. 3/10 P.S.: Není nad kadeřnice s předpotopními účesy dělající na hlavách zákaznic nejnovější módní výstřelky. WTF?! (30.08.2010)

Televize Nova se rozhodla pevně zarýt své produkční drápy do českého filmu. Nejjednodušší cesta vedla přes nejúspěšnějšího současného spisovatele Michala Viewegha, který podle vlastní knihy napsal scénář. Ať je Viewegh spisovatel jakýkoliv (nic jsem od něj nečetl a ani se k tomuto kroku v brzké době nechystám) jako scénárista nestojí za nic. Jak je vůbec možné, aby někdo dal dohromady vcelku stravitelný děj, který však posunuje dopředu pomocí těch nejpřipitomělejších dialogů, které jako by vypadly z telenovely, kterých do nás Nova láduje desítky ročně? Jistě, pokud už samotný název odkazuje k příslušné čtenářské (resp. divácké) kategorii, tak v tom případě pardon. Jenomže Román pro ženy nehodnotím jenom z pohledu chlapa, ale i z pohledu nezaujatého diváka, který se ke sledování filmu dostal čistou náhodou. Proč své postavy Viewegh pojmenoval „typickými českými“ jmény jako Laura, Oliver, Jeff a Ricky? A proč pak tyto kosmopolitně zaměřené jedince posílá do zaprášeného českého činžáku a nechává je lyžovat ve Slovenských Tatrách? Je mnohem více možností (a navíc méně násilných) jak obejít český nacionalismus, kterému se asi Viewegh za každou cenu snaží vyhnout. O režijních kvalitách Filipa Renče jsem nepochyboval až do teď. Renč dokáže s naprostou samozřejmostí servírovat vtipné scény, kterým jsem se zasmál i já (myslím jako chlap) a které mě víceméně přinutili spolknout hořkou slinu a nadávku (myslím tím jako divák). Scéna ve které Ingrid získala svou averzi k chlapům mě dostala do kolen, „všechny chlapy by měly vykastrovat“ a zaujaté naslouchání kadeřnic Lauřinu vyprávění mi zase naopak zamíchalo žlučí. Ale Román pro ženy má něco, co jsem dlouho nikde neviděl, Zuzanu Kanócz. Nazývat ji novou Julií Roberts není zrovna nejvhodnější, protože Kanócz je čistě svá a hraje skvěle. Což se nedá říct o Marku Vašutovi, který svůj comeback dosti odfláknul a když říká „okamžitě mi ukaž občanku“ měl jsem pocit, že jsem v americkém sitcomu. Ne, Román pro ženy je setsakramentsky nevyrovnaný film, ve kterém je každé světlé místo přebito třemi tmavými a z něhož jsem na konci měl pocit absolutní trapnosti. Té trapnosti, která mě přepadla i po shlédnutí Kameňáku . Jestli to takhle bude dál pokračovat, brzy udělám nad českým filmem kříž a zašeptám: „Odpočívej v pokoji“. (08.07.2005)