Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

Tenhle film musím pochválit. Tedy z pohledu televizního diváka, do kina bych na to přece jen asi nevyrazil. Největším kladem filmu je, že přesně zná své možnosti a netrpí přehnanými ambicemi. Herci - neherci jsou většinou zcela přirození, i když samozřejmě o nějakých velkých hereckých výkonech se mluvit nedá, scénárista jim však napsal dialogy přímo do huby. Je to autentický, poetický film, i když vcelku o ničem. Mě to stačí. (03.11.2008)

Poprvé jsem se s touto divadelní hrou setkal před pár lety v rozhlasové úpravě na stanici Vltava a tehdy jsem se docela bavil. Filmová adaptace nepřináší skoro nic nového - těžiště snímku zůstává v dialozích a v zobrazení banalit a všedních problémů, v nichž se dnes a denně pohybujeme. V jednom komentáři tu hezky novočesky zaznělo, že "ten film je o ničem" - co dělat, "o ničem" jsou holt příběhy spousty lidí, s nimiž se setkáváme a tak je to zkrátka jenom obyčejný příběh ze života... (03.11.2008)

Ano, ten film má jistě slabiny, ale líbil se mi a rád jsem se na něj koukal. Odehrává se z velké části v exteriérech nádraží Žatec-západ, ale i jinak ukazuje realitu české maloměstské (post)průmyslové krajiny. Typickým motivem je, že po skončení akce se kamera vzdálí a ukáže z výšky kus nádraží, kde se scéna odehrává, nebo jiný kus krajiny (lom s rypadlem, kde se protagonisté koupají, komíny na pozadí hor apod.); to je dělané moc hezky, včetně romantické hudby. Postavy filmu byly myslím psány s velkou snahou, aby to nebyli hloupí lidé. Tento prvek je posilován na příkladu dvou postav, které si libují v poměrně intelektuálním vyjadřování, jež bychom u nich nečekali. Zaujalo mě, že jeden z nich modeluje svůj život dle teosofa p. Steinera. Možná by se v návaznosti na to dalo říct, že jako jsou waldorfské školy, zde je něco jako waldorfské nádraží. (11.01.2018)

Po shlédnutí tohoto snímku musím, ač nerad dělat přirovnání s jiným českým filmem, který se mi také moc líbil a to snímkem "Mistři" od Marka Najbrta. Je to krásný příběh skupinky lidí, tentokrát na malém nádraží Žatec západ. Kdo čeká komedii (i když přiznám se, že jsem se pár scénkám ze srdce zasmál), čeká marně, ale kdo se chce podívat na příběh o životě a smrti a to doslova, tak šahá po tomhle správně. Dávám čtyři hvězdičky a myslím, že právem. (22.10.2006)

Snímku se podařilo na plátno převést na plátno kus života lidí, který se nikde v reálném světě takto nežije. Takže mě uniká celkový smysl realizace. Poselství o lidech na kolejích, nebo lépe ze železniční stanice jsem v přisprostlých dialozích a amatérsky ztvárněných scénách nikde nenašel. A to se mezi obyčejnými lidmi jak v pracovním procesu či soukromém životě setkávám více než dost. Ono totiž natáčet běžný život není snadná práce. Dílo musí i tak mít silnou myšlenku a nějakou formu. Protože jinak pozorovat jen bezduché fráze je po dvaceti minutách velká nuda. Ve ztvárnění samotném se neobjevila žádná zkoumavá kamera či jiná nějaká filmová neobvyklost a tak si na závěr říkám k čemu tyto snímky vlastně vznikají? K pobavení nejsou, žádné moudro neobsahují, drama to také není, a ve finále jsem slyšel jen obrovskou snůšku vulgarismů. Jednu hvězdu ze zásady, že nepoužívám odpad. (07.01.2010)