Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

Poprvé jsem se s touto divadelní hrou setkal před pár lety v rozhlasové úpravě na stanici Vltava a tehdy jsem se docela bavil. Filmová adaptace nepřináší skoro nic nového - těžiště snímku zůstává v dialozích a v zobrazení banalit a všedních problémů, v nichž se dnes a denně pohybujeme. V jednom komentáři tu hezky novočesky zaznělo, že "ten film je o ničem" - co dělat, "o ničem" jsou holt příběhy spousty lidí, s nimiž se setkáváme a tak je to zkrátka jenom obyčejný příběh ze života... (03.11.2008)

Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí je příjemnou snahou o hrabalovskou poetiku všednosti. Divadelní předloha i následný filmový přepis mají o pábitelství vlastní podvědomou představu a s tímto vědomím vyzdvihují omšelé bizarnosti a hledá se elastická tvárnost obrazů i slov. Zkušenost je nahrazena snaživostí, z toho důvodu je nenucená přirozenost kolísavá a před poetickou vznešeností se v moderní době uchyluje k absurditě. Několik hereckých výkonů tahá kočku za ocas a hlemýžď se marně rozhlíží po ztracené ulitě. Nepodařilo se zachytit kouzlo času, jen jeho okouzlení podstatou. Film Pavla Göbla potěší svým hledáním genia loci životního nazírání a přinejmenším trochu zklame svou roztřesenou rukou nenalezeného cíle poetického pnutí. Neuchvátí, ale také neznechutí, potěší, ale neuspokojí. Nejpřirozenější postavou je přednosta železniční stanice Antonín Jánský (příjemný Jaroslav Dušek), starostlivý a laskavý otec oblasti Žatec-západ. Největším příklonem soudobé fascinace erotického uvědomění skrze blánu zdání morální liberalizace je mladý výpravčí Aleš Podzimek (sympatický Igor Chmela), lehkomyslně neopatrný sukničkář. Škobrtající krasosmutnění se potácivě motá především okolo výpravčího Petra Dvořáka (snaživý Jiří Vymětal), člověka spokojeného na svém místě v danou dobu. Nejupřímnější postavou je nově nastoupivší signalistka Esmeralda Tóthová (Petra Beoková s hlasem Hany Vagnerové), bezelstně naivní v představách o životě na počátku vlastní pouti. Výraznou ženskou postavou je také uklízečka Gábina Kleinová (zajímavá Milada Jašová) v rozpolcenosti škádlivého osudu a vše směřuje ke spásnému a uvolňujícímu očištění vlastního tápání. Okouzlení poetikou absurdity všedního dne, to je, se střídavým úspěchem, zesnulý vedoucí posunu Franta Bláha (Roman Slovák, také role dvojčete Bédy), prostoduchý posunovač Gejza Šulc (Patrik David) a transcendentálně melancholický výpravčí Karel Altrichter (Jan Turner). Z dalších rolí: nespokojená Karlova manželka a tápající pokladní Drahuše Altrichterová (Lucie Nádeníková), odměřený Esmeraldin otčím a přepjatě zásadový kontrolor dopravy Evžen Deka (Ryszard Doliński s hlasem Zdeňka Palusgy), toporný nový vedoucí posunu Ludvík Pláteník (Jozef Polievka), či nádražní hospodský Rudolf Kaštan (Vlasta Dušek). Za snahu o hrabalovskou poetiku všednosti si filmové dílko zaslouží pochvalu, byť samotné provedení je ve svém převodu poezie nešikovné, neznalé a nepřirozené. (08.03.2018)

Po několikanásobném shlédnutím skvělého nastudování hry ansámblem Zlínského divadla jsem byl na film hodně zvědavý. Bohužel zklamání převeliké. Plitké herecké výkony, v podstatě nulové vžití do postav (krom Jaroslava Duška), které neskutečně kontrastovalo s prožitky divadelních herců, jejichž Petr, Franta, Karel, Aleš, Géza a další byli naprosto nezapomenutelní. To i přesto, že zde měli herci k dispozici skutečné vlaky, telefony, mufky, čuby... O to víc mrzí nedávná derniéra hry. :-( (07.07.2007)

Je to film o dráze, o normálích lidech a jejich všedních problémech, ale je vcelku o ničem. Dialogy jsou nudné, akorát občasný suchý humor, který se ne vždy povedl, mi docela sedí. Námět dobrý a zajímavý. Protože jsem zrovna neměl co dělat, tak jsem to zkoukl, ale podruhý se na tenhle film nejspíš nepodívám. Bylo to lidské a neměl jsem s tímhle filmem problémy, možná jsem čekal trochu víc. Moje hodnocení: 60% (02.11.2008)

V určitém ohledu je mi tento film velmi sympatický tím, jak se snaží zobrazit reálné lidi v jejich pracovním prostředí a ne uměle vykonstruovaný svět, který předkládá převážná většina komerční kinematografie. Režisér celkem realisticky předkládá portrét zaměstnanců jednoho nádraží kdesi na českém maloměstě. Postavy jsou uvěřitelné, jenže filmu schází větší odpich a přitažlivost. Nemalou část filmu se postavy utápějí v banalitách a kamera jen klouže po nádražních budovách a kolejišti, aniž by zároveň dokázala zprostředkovat poetiku typického českého nádraží. A v neposlední řadě filmu schází kromě dopilování scénáře i lepší herecké výkony ve vedlejších úlohách. Není to vyloženě špatný kousek, ale mohl být mnohem lepší. Celkový dojem: 45 %. (10.01.2009)