Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

Je to film o dráze, o normálích lidech a jejich všedních problémech, ale je vcelku o ničem. Dialogy jsou nudné, akorát občasný suchý humor, který se ne vždy povedl, mi docela sedí. Námět dobrý a zajímavý. Protože jsem zrovna neměl co dělat, tak jsem to zkoukl, ale podruhý se na tenhle film nejspíš nepodívám. Bylo to lidské a neměl jsem s tímhle filmem problémy, možná jsem čekal trochu víc. Moje hodnocení: 60% (02.11.2008)

Obyčejné dialogy obyčejných lidí žijících obyčejné životy na obyčejném nádraží v obyčejném městě = přijemný český film který přináší zase něco jiného. Nevím ani vlastně proč, ale české filmy moc nemusím - možná kvůli tomu že mi v nich přijdou vždy ti samí herci a podobné příběhy...Je zvláštní, že dva z posledních českých filmů, ktré mě zaujaly, se odehrávaly na železnici (krom tohoto ještě Hlídač č. 47). (08.11.2009)

Tenhle film skutečně není pro každého. Ale ten, kdo má rád nenápadný humor, nelpí na velikých dramatech a ochotnické výkony amatérských herců vnímá jako snahu o větší realističnost (a to i navzdory tomu, že se tu vyskytují zjevující se duchové), tak si ten film musí užít. Jistě, působí krapet neukotveně a do jedinečné atmosféry Rozmarného léta, kterým se tak trochu snaží být, mu cosi chybí, ale i tak je to sympatický pokus o něco jiného, než jsou ty věčné průměrné české komedie s ohlazenými hranami, aby se náhodou někoho nedotkly a aby se líbily všem. Plácačka jde za diváckým smíchem jinou cestou a proto má mé sympatie. (12.11.2006)

Duvod vzniku myslenky, ze ve filmu budou hrat ochotnici z mistni sokolovny byl zrejmy. Autenticnost. Ta se do jiste miry povedla, ale nepomohly k tomu rozhodne vykonu dobrovolnych ochotniku. To melo presne opacny ucinek. Mel jsem pocit ze sedim na zidlich dovlecenych z mistniho hostince do venkovske sokolovny a divam se na toporne a neprirozene vykony nadsenych nehercu. Bylo to dokonce tak ubijejici, ze jsem se rozhodl skocit si dolu k vietnamcum koupit musli tycinku, aby mi chroupani teto zdrave a nechutne odpornosti ochranilo muj sluchovy aparat. Z filmu primo salala poklidna a mirumilovna atmosfera venkovskeho zivota, ovsem snaha o lidove hlasky vyznely naprazdno a daly tak mym 90 minutam ztraveneho casu koukanim na tento lidovy opus, punc ZTRATY CASU. (29.12.2009)

Těšil jsem se na to snad jen kvůli panu Duškovi, opravdu jsem ho měl jako herce moc rád, teď ho mám rád asi taky, ale už jen jako domorodce co se opaluje bez faktorů na tropickém slunci do bronzova. Byl jsem zvědav i na jeho divadlo improvizace ... pak jsem něco skouknul na Youtube a ouha, chyba lávky, tohle už tu bylo. Takhle jsem se nějak motal po pokoji, když mi bylo asi deset let a vrážel jsem do své o šest let mladší sestry. Takže nic, nezájem, snad jen jako dejavu. No a stejně to dopadlo s tímto filmem. Dlouho vlakové nádraží, pak jsem asi vrazil zase do své sestry a zase dlouho vlakové nádraží ... pak už byl asi konec, nevzpomínám si. Sestra vyrostla a teď jsem vrazil do nějakého filmu o vlakovém nádraží ... (16.03.2011)