Šílení

Hnus je hnus, ale samozrejme od žida je to kvet voňavý. Veľmi rád by som videl reakcie slniečkárskych pseudo intelektuálov, keby niekto - v štýle pražského žida Švankmajera natočil film, kde by sa urážalo náboženské cítenie židov. V hlavnej úlohe by mohol byť šialený rabín, ktorý pri čítaní tóry vešia pajesatých židov na sochu Mojžiša, zaveseného dolu hlavou na chrámovej opone v synagoge. Bol by to umelecko filozofický jude horror! No ale silne pochybujem, že by na to niekto dostal od štátu tak štedré dotácie aké mal k dispozícii obrezaný Švankmajer, keď točil túto idiotskú fantasmagorickú pičovinu. * (01.09.2017)

Švankmajer je vynikající výtvarník a animátor, ale práce s herci mu očividně nejde. V Šílení působí Tříska jako stárnoucí recitátor patetických textů, který má daleko k tomu, co by se od takové legendy dalo čekat. Gaislerová nedostává moc prostoru. Liška hraje stejného tupouna jako všude jinde, jen s tím rozdílem, že snad ještě většího než kdy před tím. Švankmajer se vůbec nepokouší najít pod jeho tolikrát viděnou maskou nic nového (což umí snad jen Sláma), a je to dost škoda. Se všemi postavami zachází jako se šachovými figurkami. Pohnou se kam jim řekne, dovypráví, co potřebuje, ale výraz nemění. Animace jsou v Šílení jen ve formě krátkých předělů mezi některými scénami. Pohybující se jazyky jsou velmi působivé (nejlepší je ale maso vtěsnávající se do spár mezi cihlami!), měl jsem ale dojem, že kdyby tam ty animace nebyly, na filmu by to nic nezměnilo. Jako by si Švankmajer udělal z animace jakýsi trademark, který musel za každou cenu do filmu nacpat. I přes všechny tyto výtky se mu podařilo vytvořit několik krásných (dekadentních) obrazů – mše s markýzem zaklepávajícím hřeby do ztrouchnivělého Ježíše, a panoráma na motivy Deacroixova obrazu s Geislerovou coby Svobodou na barikádě. Šílení je na Švankmajera nezvykle nehravý, zdlouhavý film, topící se v prkenných hereckých výkonech. (08.07.2006)

Film výjimečný stejně jako postava jeho tvůrce - už dlouho chovám toho starého pána v nesmírně oblibě, jsa obeznámen s většinou jeho filmografie. Tento film z Švankmajerovy pozdní tvůrčí éry vykazuje všechny typické znaky mistrovy surrealistické poetiky, kterou jsem si tolik oblíbil již u jeho starších snímků - po této stránce vykazuje Švankmajerovo filmové i výtvarnické dílo pozoruhodnou kontinuitu v čase, která je i jedním z hlavních důvodů, proč je mi tolik sympatický. Švankmajer je zcela jistě umělecký velikán, staromilec a solitér, který v českých podmínkách nemá sobě rovného. Ostatně velkolepost jeho díla mě již dlouho ponouká k myšlence, že je to umělec v podstatě nedoceněný, protože jeho tvorba jde hodně mimo hlavní proud, a jeho filmy rozhodně nepatří k žádným divácky vděčným oddychovkám - naopak, jsou to díla plná jedinečné symboliky a mnoha významových rovin, která přímo vyžadují přemýšlivého a vzdělaného diváka vybaveného bezměrnou bezpředsudečností - je to s podivem, ale i v dnešní totálně mravně rozvolněné a pokleslé době působí celá řada momentů v tomto filmu velmi kontroverzně, až skandálně. To by ovšem nemělo opticky upozadit nezměrné kvality této velkolepé filmové frašky (kterou autor sám označuje jako "horor se všemi pokleslostmi, které jsou tomuto žánru vlastní") - osobně jsem například přesvědčený, že scény s arteterapií, černou mší v kostele či inscenací à la "Delacroix - Svoboda vede lid na barikády" jsou zcela geniální. Před začátkem filmu vystoupí samotný autor s krátkým prologem, který mi ještě před rozběhnutím filmu stihl vzít dech: ..."Umění je již téměř mrtvo. Nahradila ho jakási reklamní upoutávka na odraz narcisovy tváře na hladině vody... Tématem filmu není nic menšího, než ideologický spor o to, jak vést blázinec. Existují totiž dva základní, nebo chcete-li, dva extrémní způsoby, jak řídit takový ústav. Na jedné straně absolutní svoboda, a na druhé osvědčený konzervativní přístup "dohlížet a trestat". Existuje ovšem ještě třetí princip, který kombinuje a kulminuje ty nejnegativnější stránky obou systémů předcházejících. A to je blázinec, v kterém žijeme." Více zničující - a trefnější! - kritiku stávajícího světa jsem dlouho neslyšel. Mistrný a jedinečný film, který působí jako kapka živé vody v záplavě většiny idiotské současné produkce. 5 hvězd jen proto, že výše zde nejde hodnotit film, který se jakýmkoli hodnocením zcela vymyká. A - och bože - bezprostředně po dokoukání mám dokonce chuť si něco přečíst od toho starého blázna de Sade, neslýchané! Bravo, pán Švankmajer, toto se vážně povedlo. (11.10.2014)

Nekompromisní režisérský diktát aneb Švankmajer na plný plyn...masitě šílený. Úchvatně temná záplava zvráceného absurdna, tedy našeho "bláznivého" světa, dnes, včera, před šesti sty lety...zde ovšem bez jakéhokoli obalu. Máme možnost zhlédnout umělecký underground (i když sám mistr toto za umění nepovažuje...což si ovšem může dovolit pouze on) oslavující absolutní svobodu a zároveň nekompromisně připomínající její pomíjivost, neb tak nedokonalá a slabá bytost, jakou člověk bez pochyby je, pro ni musí nejdříve trpět. Jan Švankmajer jako geniální umělec a Jan Tříska v herecké euforii zaslouží celosvětový respekt a ocenění. AAAAHAA HA HA HA HAAA!!!! (07.04.2012)

Poněkud syrový film, řeklo by se. Je vidět, že Švankmajer má de Sada načteného - příběh bláznů, co si hrají na šlechtice, aby mohli v katedrálách s obrácenými kříži znásilňovat nevinné dívky a plivat na sochu Ježíše, je totiž úplně jako napsaný markýzovým perem. Jsem rád, že se do tak odvážného projektu hodně skvělých českých herců nebálo vstoupit, případně se i obnažit (Geislerová) či ze sebe udělat nechutné prase (Nový, Dušek) nebo šíleného satanistu (Tříska). FIlm mě zaujal jednak výkony herců, ale hlavně výtvarnou stránkou. Maso v mezerách mezi cihlami, maso lezoucí z prasklého vajíčka, slepice postupně se měnící v pečené a naporcované kuře a tak dále a tak dále... Švankmajer nevyhasl. (27.10.2008)