Šílení

Šílení je naoriginálnejší český film za poslednú dekádu. Nielen vizuálne, tam je to jasné, ale aj vďaka scenáru a netypicky obsadeným úlohám slávnych hercov proti ich typu, respektíve akejsi avantgardnej variácie na ich typické úlohy. Švankmajer nám hovorí síce starú známu pravdu, nič revolučné nečakajte, podstatné je, akou formou. Film mal dostať ceny českých kritikov, mal mať vysokú návštevnosť a mal byť vyslaný na medzinárodné festivaly ako exemplárna ukážka českej umeleckej tvorby. Asi už nikoho neprekvapí, že sa tak nestalo. (10.08.2012)

První setkání se Švankmajerovým celovečerákem jsem si představoval trochu jinak. Cením velmi pozoruhodný rukopis, protože je naprosto nezaměnitelný. Tak jako tak, říkal jsem si, že Šílení by mi mohli námětem sednout, ale byl to zážitek hodně na střídačku, kdy zajímavé momenty posléze zmutovaly do nezáživného vyústění. Příběh je naprosto fantasmagorický a bizarní, což rád vyhledávám, ale tady mi to zkrátka nefungovalo. Je v tom plno podobenství a alegorického vyjádření, ale vůbec jsem neměl chuť v tom něco objevovat. Nevadí, možná tím ideálním bude jiný kousek od veleváženého pana Švankmajera. Za zmínku snad stojí jen Jan Tříska, který všechny strká s přehledem do kapsy. Liška mi tady vyloženě vadil a příjde mi, že jako herec působí výrazem pořád stejně. Jsou filmy, kde mě baví, ale zde to vyznívá jaksi hodně komicky. (10.07.2014)

Výtvarné provedení tohoto filmu je fantaskní. Fantasmagorické, bizarní a šílené. Všechny ty výjevy, atmosféra, postavy a místa. Ale něco mi tam chybělo. Nejvíce zde exceluje Jan Tříska a jeho bláznivý smích. Pavel Liška patří k mým nejoblíbenějším českým hercům, ale tady jsem bohužel místy měla obtíže, mu jeho herectví věřit. Jeho tvář i herecký projev je pro role bláznů či podivínských exotů jako stvořen, ale tady jsem z jeho výkonu měla roztěkané dojmy. Přemítala jsem nad tím, zdali svou postavu tak zkrátka měl zahrát nebo jestli se ji tak snažil hrát. Měla jsem z něj prvně častý pocit, že svou postavu hraje, ale že jí není. Bylo to celé jakési polovičaté. Nevím. Na současnou českou tvorbu však rozhodně výrazné, netradiční a možná až kontroverzní dílo, spojující v sobě hodně podobností s dílem Markýze de Sade, Saló aneb 120 dnů Sodomy. (26.06.2010)

Toto je mé první setkání s tvorbou slavného výtvarníka a režiséra Jana Švankmajera. Dlouho jsem zvažovala, jestli na jeho film půjdu. Je to totiž jediný autor, ze kterého mám opravdu strach. Ale po shlédnutí "Šílených" jsem z kina odcházela naprosto nadšená. Už úvod samotného Švankmajera byl geniální ("Je to vlastně film o sporu, zda-li vést blázinec formou dohledu a trestu nebo na principech svobody a dobrovolnosti. Pak ještě existuje třetí možnost - ta kombinuje ty nejnegativnější jevy z obou předešlých - a to je sám život). Famózní byl Jan Tříska, přehlédnout nešlo ani další slavné české tváře, zejména ale Pavla Lišku, který konečně nehrál typ idiota. Výtvarná stylizace naprosto úchvatná, ponurá a temná výprava mě hned uchvátila. A příběh, který se odehrával na plátně, filosofická alegorie s prvky hororu...Bože, jestli existuješ - už ten komentář nestíhám dopsat, jdu číst Poea a markýze de Sade... (18.12.2005)

Čekala jsem normální horor, ale tohle? To bylo ještě šílenější, než jak bych si to dokázala představit ve svých nejšílenějších představách. Jan Švankmajer je totální šílenec a jeho nápady musím označit za šílená zvěrstva. Ale teď vážně... Je to perfektní snímek, který dokáže šokovat. Někoho živým masem, jiného rouháním. Nejsem sice věřící, ale k víře chovám přirozenou úctu. Ale tohle bylo trošku moc i na mě, takže musím od sledování tohoto filmu odradit křesťany a citlivé vegany. No a teď ta filmovější stránka věci. Herecké obsazení je naprosto dokonalé. V těch rolích bych si snad nikoho jiného lépe představit nedokázala. Liška, Geislerová i další úplně váleli. Občas to sice vypadá trošku jako parodie, ale to ničemu neškodí, naopak. Je to příjemné pokoukáníčko, přičemž Poe a de Sade jsou spojeni nenásilně a nenápadně, takže člověk ani nepozná, kde jeden příběh končí a druhý začíná. A záhada na závěr: Ještě jsem se nezmínila o Třískovi. Protože Tříska byl skvělý šílenec, který si může s hrdostí dovolit nosit přívlastek Markýz! (03.10.2014)