Erasmus 2

Zatímco první díl byl mimo jiné o objevování jiných kultur, tento se zaměřuje na objevování sebe sama a hlavně na téma honby člověka za dokonalostí aneb co když tam za rohem nás čeká NĚCO lepšího?! Je to míň civilnější jak první díl, kouneme se do Paříže, Londýna a Petrohradu a setkáme se se všemi Erasmáky - s některými víc (díky za perfektní Isabelle v podání Cécile De France) a některými méně. Wendy krásně prokoukla a Xavier je pořád tak trochu hňup. Mají už jiné starosti a přesto pořád stejné. Nevím jestli to není tím znovushledáním, páč já na to většinou slyším... ale dávám tentokrát o jednu hvězdu víc. (19.03.2018)

Inteligentní, zábavné, stylově natočené, ale hlavně PŘESNÉ. Už dlouho jsem neodcházel z kina s tak dobrým pocitem. Jak vidno, občas lze záživně popsat velké životní pravdy a netopit se přitom v tunách podlézavých klišé. Parádní film s netuctovým feelingem pro všechny ty, kteří zoufale poposedávají někde na prahu třicítky a neví, co se životem. A taky pro všechny, co mají dojem, že fekálních amerických komedií už bylo vážně dost. (07.02.2006)

Před mnoha lety jsem chtěl jít sám do kina a neměl jsem dopředu vybrán film. Přímo v kině jsem zjistil, že dávají Erasmus 2 (nebylo to multikino) a já si řekl, že i přes nic moc první díl to risknu. Stalo se však to, že společně se mnou přišli jen dva další lidé a nehrálo se. Už to pro mě mělo být varování. Druhý díl Erasma 2 jsem tak viděl o něco později a bohužel musím říct, že to bylo ještě slabší než jednička. Nesympatický hlavní hrdina se opět utápí sám v sobě a není schopen navázat dobrý vztah. Navíc ubylo i té trošky vtipu z jedničky a film tak prakticky nemá co nabídnout. (08.12.2017)

Jeva, druhý díl skoro lepší nežli první! Kdo by to byl řekl? Asi my všichni, kdo už nějaký ten pátek žijeme "dospělejší" život, ale úplně dospěle se stále necítíme. Ještě se nechce zabřednout do stereotypu, občasná pošetilost je vítána, přátelé jsou nade vše a toho pravého ne a ne najít. A za chvíli nám zaklepe ta obávaná třicítka na dveře, abychom řekli: "Welcome thirties!". Moc pěkné. Opravdu. (04.12.2007)

Les Poupées russes (doslova ruské panenky:-) jsou takoví "Básníci" po francouzsku. Hlavní hrdina ale není lékař, je spisovatel....."...Tak, to jsem já, bude mi třicet a jsem pořád sám. Při tom jak vypadám, není divu. Já jsem já, pitomej, ale já....Myslel jsem na holky, se kterými jsem spal, po kterých jsem toužil a přišly mi jako matrjošky, ty ruské panenky. Člověk si s nimi celý život hraje a je zvědavý, která bude ta poslední, ta nejmenší, schovaná ve všech. Ale nikdo se k ní nedostane rovnou, chce to své. Otvíráš jednu za druhou a pořád se ptáš:"Už je to ta poslední?".....". Osvěžující příběh jak ranné beaujolais, s trefným komentářem Xaviera, jako ze života :-) Obzvlášť se mi líbily "píšťalkové" scény, ve kterých pisálek své okolí klame :-) Příjemné pokoukání :-) (24.01.2007)