Den som frykter ulven

K pěti * mi nechybělo moc, ale vadilo mi tu pár věcí. Tak za prvé, psycholožka vypadala jako méně atraktivní sestra Geislerové a byla mi krajně nesympatická. Klišé v podobě rodinných problémů detektiva mohlo být taky naservírováno trochu obratněji, což platí i o předvídatelnějším a slabším zakončení. A je pravda, že scény nezabírající dva uprchlíky v lese, čas od času mírně zaváněly nudou. Na druhou stranu všechny scény s těmi uprchlíky jsou výborné a napínavé. Tady bych vyzdvihla výkony jejich představitelů Kristoffera Jonera a Stig Henrika Hoffa, kteří navzdoru pošukům, které hrají, velmi rychle získají sympatie diváka. Temná detektivka s psychologickým vývojem postav co udrží pozornost od začátku do konce, ve vedlejší roli opět norské lesy, tajemná chata a opuštěný rybník. Přesně podle mého gusta. (14.02.2011)

Přece jen zase jednou po čase snížím netradičně na menší počet bodů. Přišlo mi to celé hrozně překotné, moc dějových linek, nebo jsem se jen špatně orientoval a filmu rozhodně neprospěl ani " předkonec", zhruba deset minut před úplným závěrem. Přece jen jsem si v případě severských krimi příběhů zvykl na trošku větší kvalitu. A ta mi tady rozhodně chyběla. (25.07.2014)

Mysteriozní snímek z chladného Norska je zdánlivě jednoduchou detektivkou - vrah je znám a stačí ho jen dopadnout. Případ se ale postupně jaksi zamotává a zdá se, že původní verdikt nebyl zcela správný. V závěru se film rozjede a následně se vyjeví překvapivé finále. Tedy tvůrci zřejmě uspořádali konkurs na nějvětší držku, jelikož taková přehlídka ksichtů se jen tak nevidí. Detektiv Karsten vypadá jak Fantomas, Erkki z blázince je křížený s ošklivým indiánem, blonďatý polda, co se snaží všemu velet, je ztělesněním slizu no a ženy zde taky moc krásy nepobraly...vrchol je pak to malé tlusté prase s lukem, které by zasloužilo podříznout. Napětí bylo, ovšem podruhé už to vidět nemusím... (31.12.2016)

Kvalitní severský krimi thriller. Už začátek plný představ a flashbacků jako by mně naznačil, že se mi snímek bude zamlouvat. Zvláště postavami. „Nejlepší dánský policista v Norsku“ Karsten je sympaťák, rázný, ale ošlehaný příslušník, před kterým se musí mít každá žena na pozoru. Ale také má své vnitřní démony způsobené osobními problémy. Ty ovšem nejsou nic v porovnání s Erkkiho. U toho člověk pořád netuší, co je vlastně zač, a do příběhu vnáší trochu toho mysteriózna (a některé věci jako např. pes či hlavně okno, se ani nevysvětlí). Joner je každopádně v roli „magora“ perfektní, a zjevně mu to dopomohlo i k o rok mladší Nebezpečné známosti, kde hraje také psychologicky dost těžkou (ale výborně ztvárněnou) postavu. Nechybí i nějaké to falešné vodítko pro diváka, trocha toho humoru, který sází i na dánsko-norskou řevnivost (tu sice plně nedocením, ale i třeba takové překreslování norské vlaječky na dánskou mě pobavilo), poutavá atmosféra a vůbec ne špatná závěrečná pointa (ba právě naopak). Za mě solidní 4*. (09.02.2020)

Kdo se bojí vlka bych zařadil do kolonky skvělých filmů, kde náhodou spousta nepravděpodobných věcí proběhne ve velmi krátkém časovém úseku přesně podle scénáře. Atmosféra je skvělá, herci taky a zápletka až na výše zmíněný nedostatek nádherně temně realistická. Jen si dejte pozor na psychiatry a radši si sežeňte nějakýho kriminálníka s bouchačkou, kterej vás podle nálady bude chtít vyděsit k smrti, povídat si s váma nebo vás zastřelit. Pokroky v léčbě zaručeny. (09.09.2008)