Tak jako v nebi

Poutavé, švédské, silné, plné, vesnické, hudební, vtipné, dramatické. Krásné vyprávění o jedné vesnici ve Švédsku, jejích obyvatelích, kostlivcích ve skříních, charakterech, starých i nových ranách. Film se mi líbil, všechno bylo plynulé, žádná hluchá místa. Po celou dobu jsem ale měla pocit, že se něco semele, že šťastný konec to tentokrát nebude. Rozhodně mi ale s nimi bylo dobře. Zvláštní, že se dokázali pohádat do krve a vzápětí vedle sebe zpívali a jedli zákusky. Film o lásce, přátelství, hledání nového života, plné nové energie, která přišla s hlavní postavou. Ta se dokázala dětsky radovat ze života. Herecké výkony skvělé. ..jako pocta pro Michaela Nyqvista..i ten odchod a poslední scéna.. (11.07.2017)

Obrovské zklamání. Skandinávii mám rád, zdejší hodnocení jsem přijímal s nadšením. Po shlédnutí ale už tak pozitivní nejsem. Jediné velké plus samotného filmu je Michael Niqvist, který si celý film drží jakž takž zajímavou roli. Rozjede to sice na začátku, kde po přesunu do Švédska jsem očekával poctivou emotivní masáž. Co se ale nestalo? Rozjela se spíš švédská telenovala s lidmi, se kterými bych nešel ani na pár deci piv za pár zlámaných švédských korun. Ke konci jsem si uvědomil, že mi je vlastně úplně jedno, co se se sborem stane. Jediný závěr mě přesvědčil s tím, že tenhle film je opravdu ze Skandinávie. Jinak bych si asi začal klepat na hlavu. (05.02.2018)

Seversky drsný a současně sentimentální film. Kombinace, která se jen tak nevidí, ale tady vyšla podle mne téměř beze zbytku. Oba hlavní herci jsou skvělí, příběh o návratu k domovu, o strachu ze smrti, o mnoha tvářích lásky - hodné i zlé, o fanatickém náboženském zanícení... Zdálnivě je toho na jeden film až příliš, ale tihle Švédové to prostě zvládli. (25.12.2009)

Seveřani, jak je známe a máme rádi: nepřikrášlené lokace, žádné hollywoodské krásky a krasavci, realistické herecké výkony, vztahová dramata, krutost i naděje. Světoznámý dirigent se vrací ke kořenům a trochu autisticky hledá sám sebe. Přičemž nenápadně, ale velmi podstatně, naruší dosavadní život v zapadlém městečku. ….. Jenomže jsem to všechno viděla už několikrát, v podobných filmech. A závěr je až lacině sladkobolný. SHRNUTÍ: Psychoterapie za pomoci kostelního sboru. (26.05.2020)

Dojmy z tohoto filmu se u mě pohybovaly na sinusoidě. Počáteční rekapitulace dirigentova života se záchvatem zuřivosti mi přišla zbytečně přestylizovaná, o několik desítek minut později bych však Nyqvistovi za jeho "šťastného šílence" nejraději udělila všechny ceny, které Švédská filmová akademie za herecký výkon rozdává. Stejně tak jsem kdesi uprostřed měla pocit, že je to jen docela obyčejný film, na Švédsko možná až podivuhodně uhlazený, a stejně tak jsem v tu samou dobu oněměle sledovala (či spíše poslouchala), jakouže píseň to hlavní hrdina Daniel pro nejlepší zpěvačku svého sboru složil. Závěr mě dostal do kolen. Možná to bylo i díky použité hudbě, ale tak dlouho jsem závěrečné titulky už dlouho nesledovala. Dokonce to ve mně vyvolalo tak sentimentální náladu, že jsem měla chuť dát tomuto dramatu okamžitě maximální hodnocení. Kvůli dříve zmíněným záporům však tak neučiním. I tak je ale Så som i himmelen jeden z těch filmů, které si budu ještě dlouho pamatovat a to jen v tom nejlepším. Nedůležitá poznámka na závěr: Michael Nyqvist má ten nejroztomilejší přízvuk v angličtině, jaký jsem kdy slyšela. Potkat chlapa, který takhle mluví ve skutečnosti, tak mi stačí i ta prostá věta: "Yes, I think so," a začínám plánovat svatbu. Dodatek 13. srpna 2010: Ne, čtyři hvězdičky nestačí. Zamilovala jsem se do tohoto filmu. (27.07.2010)