Tak jako v nebi

"Nemusíš mít strach. Smrt neexistuje..." Dost přemýšlím, kolik existuje filmů, které ve mě vyvolaly tolik rozporuplných (přesto stále velmi silných) emocí a dojmů. Na jednu stranu velmi libé pocity z krásné hudby, k tomu trocha nostalgie, jakou asi musel prožívat stárnoucí dirigent a hlavní protagonista tohoto švédského filmu při návratu do své zasněžené domoviny, či  trocha sentimentu z maličko těžkopádné love story, kterou dotyčný prožije s místní prodavačkou a jednou z členek místního sboru. Na druhou stranu pocity znechucení, naštvanosti a smutku z některých situací, které film (jinak velmi věrohodně) popisuje (hádky mezi členy pěveckého sboru, náboženský fanatismus i pokrytectví místního kněze a zejména domácí násilí, jehož pachatel dosti drsně zkříží meče s hlavním hrdinou filmu). Závěr asi trochu očekávatelný, přesto opět v onom zvláštním propojení pozitivních a negativních emocí. Může jít radost a smutek ruku v ruce? Může. Tak jako v nebi... (09.12.2021)

...mám dost věčného kritizování... ...tady toho mělo být míň, tady víc, tohle se nepovedlo, tohle ano... ...někdo předložil viditelný a slyšitelný záblesk života, nabídl ho skvěle... ...tak svěží herecké pohrávání si s barvou postav... ...chvílemi puštěné z emociálních řetězů a to s větší chutí může být člověk zvědavý... ...dnešní den byl pro mě o moc hezčí a obsažnější... (20.06.2014)

Já se snad z toho severu nehnu. Další nádhernej film o životě jednoho světem uznávaného muže, o jeho hledání sebe sama, přátelství, lásce, pokrytectví, zlobě, ale i o smutku. Opravdu 132 minut emocionální masáže srdce a navíc s mým sympatickým Michaelem Nyqvistem, který zapáleného dirigenta Daniela zahrál skvěle. K tomu všemu jsme mohli sledovat a prožívat mixáž různých lidiček z jeho vesnického sboru se svými osobními trampotami. Seveřani prostě umí chytnout za srdce a nepustit vás až do konce. Zatím jsem dala čtyřku, ale ten film se mně dostal hodně pod kůži i přes některé jeho menší nedostatky a jestli ze mě hned nevyprchá, tak půjdu na pětku. Ale toho králíčka na začátku, to si mohli opravdu odpustit.........nevyprchal, jdu nahoru....na tyhle filmy se nedá zapomenout ! (16.12.2012)

3* Sentimentálním snímkům se snažím docela vyhýbat a ve skandinávské kinematografii jich moc není, tak jsem čekal, že se to tolik červené knihovně podobat nebude. Takže tímto to bylo pro mě menší zklamání. A ani herecky mě to tolik nepřesvědčilo. Přesto si své vysoké hodnocení asi zaslouží pro svou pozitivní a optimistickou náladu i přes drsné severské prostředí a chování některých podružných postav. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (19.11.2018)

Seveřani, jak je známe a máme rádi: nepřikrášlené lokace, žádné hollywoodské krásky a krasavci, realistické herecké výkony, vztahová dramata, krutost i naděje. Světoznámý dirigent se vrací ke kořenům a trochu autisticky hledá sám sebe. Přičemž nenápadně, ale velmi podstatně, naruší dosavadní život v zapadlém městečku. ….. Jenomže jsem to všechno viděla už několikrát, v podobných filmech. A závěr je až lacině sladkobolný. SHRNUTÍ: Psychoterapie za pomoci kostelního sboru. (26.05.2020)