My Fair Lady

Přestože nejsem příznivcem muzikálů, tak toto se musí líbit snad každému. Skvělé texty písní, výborný příběh, úžasné herecké výkony v čele s Rexem Harrisonem jako Henry Higginsem, samolibým, sarkastickým, staromládeneckým profesorem lingvistiky ( naprosto po právu zasloužený oscar ), naproti tomu NÁDHERNÁ Audrey Hepburn jako Líza Doolittleová, prostořeká květinářka s krásným pouličním přízvukem a nářečím. Role jako stvořená pro Audrey! ( nechápu, že ji minula alespoň nominace na oscara), úžasná kamera, kostými, výprava, vše v brilantní režii George Cukora. Hvězdička navíc za mou oblíbenkyni Audrey, která zde byla FANTASTICKÁ! (20.11.2008)

(1001) Když já prostě nechápu smysl (pointu) klasických filmových muzikálů. Nebo možná konkrétně tohoto filmového muzikálu, který se zdá být otrockým převodem divadelní hry na plátno a na filmové vyjadřovací prostředky zvysoka kašle. Dál nechápu písničkovou/zpěvovou míchanici - Higgins a Pickering ve svých "zpívaných" partech civilně mluví, Líza a Freddy jsou předabovaní profesionálními zpěváky, kteří exhibují neústrojnými stylizovanými trylky, a otec Doolittle předvádí jednoduchý šumařský zpěv. Pokud si hrajeme na stylizovaná čísla (Ascot v provedení jednoznačně vede), proč jsou tam hudební čísla sestávající z toho, že Higgins pět minut chodí po své knihovně nebo Freddy sám stojí pět minut na ulici? A když už jsme u toho, vážně jsme potřebovali slyšel velmi nabobtnalou svatební píseň otce Doolittlea a sledovat jeho nevinné dovádění s nevěstkami? Začlenění jeho dějové linky nechápu asi ze všeho úplně nejvíc, pravděpodobně ze stejného důvodu, z jakého jsem nebyla schopná dočíst "Dobrý člověk ještě žije" od Romaina Rollanda. Respektive nejspíš rozumím tomu, proč ho do své hry zařadil G. B. Shaw, ale film sociální kritiku používá jenom jako další papundeklovou rekvizitu neangažovaného spektáklu než jako opravdický příspěvek ke společenské debatě. O čemž ostatně svědčí i to, že největší kontroverze vyvolalo "vystrnadění" Julie Andrewsové z její broadwayové role slavnější Audrey Hepburn. Já na celém filmu považuji za nejcennější to, že Líza sama se rozhodne za profesorem přijít, protože chce zlepšit svůj život. I proto mě mrzí, že film samotný se k postavě dívky chová stejně jako Higgins, považuje ji za nejzářivější chloubu své práce, ale největší pozornost věnuje všemu kolem, jenom ne jí. Velká část její proměny se odehrává mimo záběr. Místo vyjádření svých pocitů skrze nové schopnosti, které v sobě objevila, dostaneme záběr, jak strojeně schází ze schodů, je nastrojená a muži na ni zírají. V přístupu k hlavní hrdince mi tedy film přijde hodně "předpotopní". Jiní filmaři ve stejné době o vztahu muže a ženy prezentovali filmy jako Onibaba, Hnus, Písečná žena, Červená pustina, a já mám padat na zadek z toho, že pohledná žena je ještě pohlednější, když se na ni navěsí diamanty? (A nezapomeňme, že 1964 je rok Perného dne, co se týče hudby.) Zkrátka, My Fair Lady není film pro mě. (23.12.2007)

Žila jsem v tom, že muzikály patří na jeviště a když se zfilmují, není to ani zdaleka takový požitek.. Ovšem u tohoto díla se to povedlo více než obstojně. Poutavý příběh je doplňován skvělou hudbou a mnohdy vtipnými a zajímavými dialogy.. Postava Lízy v podání Audrey Hepburn dokáže být tak rozkošně sprostá a o pár minut později slušně vychovaná dáma. A samozřejmě i Rex Harrison, který je velmi charismatický a mnohdy tak úžasně nevychovaný a hrubý.. Je mě trochu mrzí, že Audrey neměla možnost zpívat.. Myslím, že by i tohle (stejně jako všechno ostatní) zvládla lépe než na jedničku! :) A jedním z největších plusů je to, že songy jsou chytlavé, pamatuji si je a hrají mi ještě pořád v hlavě. To je podle mě u muzikálů jeden z nejdůležitějších faktorů, který je zde splněn na 100% :) (24.12.2011)

Těžko předstírat, že v My Fair Lady je všechno, jak má být. Rex Harrison se "osvědčil" už v divadle a protože Cary Grant profesora Higginse hrát nechtěl, došlo na něj i ve filmu. K mému žalu. Zato s Audrey Hepburnovou se to má tak: v divadle Lízu Dolittleovou hrála Julie Andrewsová a to, že nebyla obsazena do filmu, vyvolalo vlnu nevole u všech od Harrisona až po odborný tisk. Dodnes to nechápu. Řízná Andrewsová by byla jistě přesvědčivá květinářka, ale uvěřili bychom jí přerod v okouzlující princeznu? Zcela určitě ne. Vnitřní křehkost a plachost je to, co dělá z Audrey nejlepší možnou představitelku Lízy. Protože ta hra není o frankensteinovské touze udělat z ordinérní fuchtle zdánlivě slušnou lidskou bytost. Líza taková uvnitř celou dobu je, jen je třeba zbavit ji vnějšího nánosu vulgarity, který se na ni přilepil na ulici. Obávám se, že tento základní omyl profesora Higginse nakazil i tehdejší diváky broadwayské verze, jinak si to neumím vysvětlit. Takže mám-li nějaké výhrady k obsazení, netýkají se Audrey, ale Rexe Harrisona. No, naštěstí to nic nemění na kouzlu filmu. Na těch nádherných nápadech (dostihy v Ascottu, Lízino snění při písni Jen se těš, pane Higgins!...) a vtipných dialozích. 100% (23.02.2003)

"Každý večer před spaním budete opakovat místo modlitby toto: Déšť dští ve Španělsku zvláště tam, kde je pláň. Budete spíš blíž Bohu, když přestanete urážet jeho uši.." ;) Co slovo to perla !! Co píseň to hit !! A v těch dvou polohách famózní, zde stejně překrásná jako k zešílení otravná, Audrey Hepburn v naprosto zásadní Cukorově žánrovce, kde nesejde na tom, zda se právě mluví či zpívá, protože je to celé ty tři hodiny neskutečná zábava, která sice variuje silně použité téma Shawova Pygmalionu, ani ten však neplatí za nic vysloveně autorského, takže jakýpak copak..;) Za mě rozhodně nejlepší muzikál ever !! (19.12.2015)