Broučci

Nádherný večerníček, kterému snad nelze nic vytknout.Dospělý lidé ho možná svým pojetím ocení více než děti, pro které může být až melancholický.Možná je i dobře že večerníček nebyl zakončen Karafiátovým "happyendem" tzv. všichni umřou.Celkově je tato pasáž obecně opomíjena, verze předešlá ze šedesátých let pro změnu neměla mrtvého Broučka ani jednoho.Nechci znít morbidně, ale doufám že se ještě dočkám verze která nebude soft a ukáže knihu Broučci bez obalu se vším co obsahuje. (09.07.2019)

Broučci a lidé.¬         Večerníčkový loutkový seriál pro děti "Broučci" podle stejnojmenné knížky českobratrského evangelického faráře Jana Karafiáta je stejně konsistentní jako jeho předloha ve směru uměleckém i naučně-věroučném — byť v tomto poněkud za knížkou pokulhává (což je první z mých dvou výtek, které vznáším k dílu jinak výbornému). Svět svatojánských broučků je polidštěn, jsou jim dány lidské tváře, rodinná příslušnost, pohnutky a osudy. Při tom však zůstávají "malými broučky", respektujícími svoje místo zde na zemi a ve stvořeném světě. Za neposlušnost přichází trest, ale i Boží Milost, neboť náš malý Brouček přežije svou smrt a je zase doma a v lepší poněvadž poučené poslušnosti u tatínka a maminky; ó jé, jak si teď váží domova!¬                 První podání Broučků v roce 1967 černobílým filmem bylo nerušivé jako ve svém tichu zasněžená krajina, na níž je broučkům pohlédnouti z okénka své chaloupky v období pro broučky nejkrutějším; barevností se jakoby něco ztratilo, taková prostá jednoduchost patřící asi k chaloupce pod jalovcem; na druhou stranu, toto podání v sobě nese větší živost co se pohybů postaviček týká a barevnost tak není věcí, co by šla přímo proti celkovému provedení díla. Loutky jsou podařené ba krásné, jejich vodění si nedovoluji nic vytknouti, hudba E. Viklického podbarvující obraz je překrásná, citlivě na děj reagující, ohlasení J. Hartlem je malebné (pouze mi přišlo, že namluvení prvních Broučků z r. 1967, kdy každá postavička měla svůj vlastní na míru šitý hlas, bylo pojetím lepší).¬                 Oboje podání Broučků, to z r. 1967 i toto z r. 1995 lze doporučiti dětem jako jeden z čím dál vzácnější skupiny léků proti chorobám moderní doby plné bezcenného ač líbivého braku s obsahem bezživým či od života vzdáleným a plíživě škodlivým.¬                 Hodnotné a podnětné opoznámkování: uživ. Šandík. (02.01.2018)

Protikladně přijímané, zčásti liberalizující, zčásti naopak až příliš nábožensky pojaté pojetí druhé filmové verze Karafiátových BROUČKŮ přes všechnu profesionalitu se v nejlepším případě jen blíží svému předchůdci z druhé poloviny šedesátých let. Jakkoliv Jan Hartl patří k silným stránkám této barevné verze, celkový dojem z pojetí seriálu zaostává nad rozrůzněnou hereckou obcí první verze. Mnoho proto udělal - pokud mne paměť neklame - Karel Höger, ale na úrovni byli tehdy i další protagonisté: František Filipovský, Libuše Havelková, Aťka Janoušková, Jiřina Bohdalová. Skromnější výprava tehdy znamenala o poznání hlubší divácký prožitek. Diskutabilní je i vypuštění nemilosrdného konce Broučkovy rodiny, kterému se autoři vyhnuli. Ve svém souhrnu však i toto ztvárnění přináší nevšední divácký zážitek, který se zdaleka neomezuje na dětskou část publika. (13.07.2010)

Pěkná knížka to jo, a bez nějakých větších pochyb. Naprostá Karafiátova klasika to také. Povinná četba mých rodičů před mým spaním, jó to muselo vždy bejt. Ale tento večerníček v tomto podání a s tímto vypravěčem (nic proti panu Hartlovi, určitě je to jinak skvělý herec) mě bohužel nikdy nedostal a neoslovil. Nicméně animace celkem ušla. Stále jsme v ní na mezinárodní špici. A za mnohé vděčíme právě panu Trnkovi, který byl jeden z prvních a v jeho šlépějích teď pokračují jiní, daleko mladší generace nadějných animátorů, mezi které patří i paní Pospíšilová. Nikdy ale nezapomenu na magnetofonovou kazetu kdy se z jejího pásku každý večer před mým usínáním, linul nezaměnitelný vypravěčský um v podání mistra Karla Högera či Františka Smolíka.. Teď už přesně nevím kdo, ale natom už dnes nesejde..A ještě jedna věc, broučky chtěla a původně jej zamýšlela natočit i Hermína Týrová ale měla tu smůlu že žila a pracovala v jiné době, tedy v době kdy vadilo že jej napsal evangelický farář a že se broučci modlí k pánu bohu. Je to škoda, protože to právě mohl být ten největší režisérčin majstrštik, i když by o tom mnozí polemizovali. (14.12.2006)

Jako malý jsem tento večerníček nikdy moc nemusel. Neměl jsem nikdy rád loutkové večerníčky. Ale teď s odstupem času jsem schopen jej konečně ocenit. Ale ne jen jako seirál, hlavně jako knihu a pak až jako film. Hodně lidí to nemá rádo kvůli těm řečem, co jsou vedeny. Hlavně směrem k bohu a poslušnosti. Je třeba si uvědomit, že kniha byla napsána roku 1876 a dětem! Dnes už by se to muselo hodně přepracovat, aby děti zaujala. Každopádně hodnotím i jako knihu i jako seriál a mám jasno. Skvost našich pohádek pro nejmenší! (04.01.2012)