Broučci

Sedm mrtvých na dvanáct dílů, to je slušné skóre na večerníček. A to ještě autoři pro jistotu změnili onen Karafiátův hepijend v podobě poslušně zmrzlé rozsáhlé Broučkovy rodiny v počtu dvanácti kousků. Broučkův (budoucí) tchán měl pěkného pivase, broučkův tatínek zase poněkud naivní víru v boha. Viz jeho příkaz mamince, ať se nezdráhá zatopit posledními kousky dřeva, že určitě nezmrznou, jaro už musí brzy přijít, protože "pán bůh o nich přece ví". Tatínku tatínku, kdybys tak tušil, o kolika jedincích bůh věděl, a přesto je nechal zahynout všelijakou nehezkou smrtí i s celou rodinou. Nehledě na to, že pánbů se o žádné broučky nestará, na ty se žádné peklo, ráj, desatero nevztahuje, bible se týká jen a jen lidí. Už je mi jasné, proč dříve neměli ve městech ani na vesnicích osvětlení, když práci pouličních lamp zastal tento hmyz. Bohužel, nová generace broučků evidentně zlenivěla, už se jenom válejí v lese a na dlouhou cestu do města kašlou, a proto jsme museli vyřešit svícení na ulicích skrz elektriku. Na druhou stranu se broučkům nedivím, co ze své služby měli? Nic. Takhle se mužským členům uvolnil čas na zajímavější a důležitější činnosti. Jsem nepochopil, když každou noc lítali svítit, kdy pěstovali obilí, ze kterého pak mleli mouku a dělali koláče, kdy chodili na med, kdy vyráběli všelijaké věci pro domácnost? Taky mi vrtá hlavou, proč v seriálu bylo to dítě s chromou nožkou zobrazeno na invalidním vozíku, když za á) podle předlohy mu ta nožička v běhání a řádění nijak nevadila a za bé) měla zdravá křídla, tak mohla místo chození lítat. Jinak mi přijde zajímavé, že brouček a beruška byli jedináčci, ale dohromady měli 10 dětí. Na to by se dala vymyslet spousta košilatých narážek, ále když se jedná o večerníček, radši budu končit. (12.05.2013)

Poučeným divákům může tohle zpracování působit určité vrásky na čele, ale posuny oproti předloze jsou naprosto pochopitelné. Jen těžko by asi děti přijímaly, že broučci nakonec zmrznou a i v křesťanských kruzích okřídlený a často diskutovaný výrok "když zmrznout, tedy poslušně zmrznout", se ve "večerníčkovém" zpracování pochopitelně neobjeví. Upřímně řečeno a ač křesťan, rozhodně si nemyslím, že by měl člověk přijímat všechno co nás potká s tak slepou oddaností, jak si to představoval Jan Karafiát. To je ovšem téma na delší debatu a sem to zas až tak nepatří... Křesťanské pokory a úcty k Bohu je v seriálu i tak hodně a moc bych se nedivil, kdyby i to obsažené množství bylo pro některé rodiče až příliš. Některé drobnější posuny jsou ovšem zbytečné, například ona poměrně známá scénka se sladkostí, "sladkou jako med"... Ke kladům rozhodně patří kultivovaný hlas Jana Hartla a skvělý je i na první pohled trochu nečekaný výběr Emila Viklického jako autora hudby. Také zpracování loutek a animaci lze asi jen těžko něco vytknout... Suma sumárum, jde rozhodně o nadprůměrný počin, zvláště v kontextu naší polistopadové tvorby pro děti: 75% (22.09.2014)

Pěkná knížka to jo, a bez nějakých větších pochyb. Naprostá Karafiátova klasika to také. Povinná četba mých rodičů před mým spaním, jó to muselo vždy bejt. Ale tento večerníček v tomto podání a s tímto vypravěčem (nic proti panu Hartlovi, určitě je to jinak skvělý herec) mě bohužel nikdy nedostal a neoslovil. Nicméně animace celkem ušla. Stále jsme v ní na mezinárodní špici. A za mnohé vděčíme právě panu Trnkovi, který byl jeden z prvních a v jeho šlépějích teď pokračují jiní, daleko mladší generace nadějných animátorů, mezi které patří i paní Pospíšilová. Nikdy ale nezapomenu na magnetofonovou kazetu kdy se z jejího pásku každý večer před mým usínáním, linul nezaměnitelný vypravěčský um v podání mistra Karla Högera či Františka Smolíka.. Teď už přesně nevím kdo, ale natom už dnes nesejde..A ještě jedna věc, broučky chtěla a původně jej zamýšlela natočit i Hermína Týrová ale měla tu smůlu že žila a pracovala v jiné době, tedy v době kdy vadilo že jej napsal evangelický farář a že se broučci modlí k pánu bohu. Je to škoda, protože to právě mohl být ten největší režisérčin majstrštik, i když by o tom mnozí polemizovali. (14.12.2006)

Další ze slavných Večerníčkových seriálů na který si velmi dobře pamatuji. Krásně zpracovaný loutkový seriál se mi vždy líbil. Nejen svými příběhy, které poodhalovaly tajemství louky, jež mi pak připadala zajímavá. Ono taky nebylo moc seriálů, kde by se mísila animace s hraním živými herci. A Jan Hartl velmi dobře navázal na práci svých předchůdců. Tuto verzi mám v paměti ještě víc než tu starší. Broučkova rodina mi pak už vůbec nic neříká. (01.05.2020)

Broučci a lidé.¬         Večerníčkový loutkový seriál pro děti "Broučci" podle stejnojmenné knížky českobratrského evangelického faráře Jana Karafiáta je stejně konsistentní jako jeho předloha ve směru uměleckém i naučně-věroučném — byť v tomto poněkud za knížkou pokulhává (což je první z mých dvou výtek, které vznáším k dílu jinak výbornému). Svět svatojánských broučků je polidštěn, jsou jim dány lidské tváře, rodinná příslušnost, pohnutky a osudy. Při tom však zůstávají "malými broučky", respektujícími svoje místo zde na zemi a ve stvořeném světě. Za neposlušnost přichází trest, ale i Boží Milost, neboť náš malý Brouček přežije svou smrt a je zase doma a v lepší poněvadž poučené poslušnosti u tatínka a maminky; ó jé, jak si teď váží domova!¬                 První podání Broučků v roce 1967 černobílým filmem bylo nerušivé jako ve svém tichu zasněžená krajina, na níž je broučkům pohlédnouti z okénka své chaloupky v období pro broučky nejkrutějším; barevností se jakoby něco ztratilo, taková prostá jednoduchost patřící asi k chaloupce pod jalovcem; na druhou stranu, toto podání v sobě nese větší živost co se pohybů postaviček týká a barevnost tak není věcí, co by šla přímo proti celkovému provedení díla. Loutky jsou podařené ba krásné, jejich vodění si nedovoluji nic vytknouti, hudba E. Viklického podbarvující obraz je překrásná, citlivě na děj reagující, ohlasení J. Hartlem je malebné (pouze mi přišlo, že namluvení prvních Broučků z r. 1967, kdy každá postavička měla svůj vlastní na míru šitý hlas, bylo pojetím lepší).¬                 Oboje podání Broučků, to z r. 1967 i toto z r. 1995 lze doporučiti dětem jako jeden z čím dál vzácnější skupiny léků proti chorobám moderní doby plné bezcenného ač líbivého braku s obsahem bezživým či od života vzdáleným a plíživě škodlivým.¬                 Hodnotné a podnětné opoznámkování: uživ. Šandík. (02.01.2018)