Temné vody

Co může být děsivějšího než….. hnědá voda! Už jsme tady měli vybledlé krkající Japonce, dívku, která se nerada stříhala, oko s nepěknou minulostí, nemrtvé šikmooké děti, ale že by hlavním zdrojem děsu byla tmavě zbarvená voda? Proč ne, když to funguje. A v Temných vodách to místy skutečně funguje. Kap! Kap! Kap! „Z mokrých stěn kapka za kapkou splyne (…) zní – hyne – zní a hyne – zní – hyne – zní a hyne zas“ (K. H. Mácha.: Máj) Skvrna na stropě je stále větší, šílenství hlavní hrdinky se prohlubuje a přátelství její dcerky s jistou Natašou také nevěstí nic dobrého. Na Temných vodách je nejlepší, že můžeme po celou dobu pochybovat, zda-li Jennifer Connelyová náhodou skutečně není psychicky labilní, zda-li nejsou všechny ty hororové výjevy pouze výplody její choré mysli (podpořené neveselou minulostí i nepřejícím exmanželem). Jednoznačnou odpověď nedostaneme, závěr je spíše matoucí a vzhledem k logice předchozího dění také nesmyslný (co je v posledních scénách zdrojem strašidelné vody?). Strašidelnost filmu by na stupnici od jedné do deseti obsadila lehce podprůměrnou pětku, lekačky jsou nárazové, chybí intenzivní atmosféra strachu. Nutno však uznat, že bytový komplex nemohl být vybrán lépe. Společně s klaustrofobní kamerou (využívající různě nazelenalé filtry) budí dojem místa podobně vlídného jako záchodky na pražském Hlavním nádraží. Herecké výkony ani nemá smysl rozebírat, všichni zúčastněni jsou tu pouze od toho, aby byli strašeni, případně aby strašili, což víceméně zvládají. Temné vody se od většiny amerických hororů poslední doby liší tím, že nejsou úplně tupé. Mezi americkými remaky japonských hororů však zdaleka nedosahují kvalit Kruhu či (mého favorita) Nenávisti. 55% Zajímavé komentáře: choze, numi, kollis (10.02.2007)

Jeden velký povzdech. První polovina filmu se sice tváří jako psychologické drama bez napínavého náznaku (kaluže a skvrny neberu vážně), jenže ve chvíli, kdy Dahlia odejde do prádelny, se Dark Water otočí o 180°. Následné strašení je ale těžce neúspěšné, protože nefunguje ani jedna rovina, deprese je i přes nasazení Jennifer Connelly podána příliš prázdně a scénář předkládá minutu od minuty směšnější repliky. Skupinka neoriginálních dějových linií (dům, duch, kamarádka) se tak ve vyčpělém závěru může rozuzlit jen do obyčejného sterilního ztracena. (01.02.2006)

A zase sa všetci hnevajú na scenár. Však sa na ňom podielal čoraz oblúbenejší terč kritiky Hideo Nakata (KRUH 2). Ale mne sa to páčilo. Dej už nesklame, lebo všetci už (od ŠIESTEHO ZMYSLU) poznajú stále rovnakú zápletku duchárskych filmov. Herci sú skvelí, atmosféra hustá. Jediná moja výčitka smeruje k nevyužitému potenciálu - keby totiž Voda nebola horor (aj keď je remake japonskej duchariny), ale psychologická dráma, boli by to intelektuálne orgie. Škoda, že tento filmík musel vzniknúť teraz, keď svetom vládne Samarin syndróm. A možno by film stačilo len ukončiť pred "kruhovitým" finále. Hlavne kôli Jennifer Conelly odporúčam... Zaujímavé je, že poviedková predloha funguje hlavne vďaka vyhýbaniu sa klišé. Kniha potvrdila moje presvedčenie, že film mohol fungovať bez tlačenia na hororovú pílu... (17.10.2005)

Atmosféra hodně nepříjemná: neustálý déšť, hustá mlha, hnusný paneláky, klavírní či symfonický doprovod. Ale ten příběh. Začalo to úžasně, zdálo se, že budu svědkem psychologického dramatu, jenže režisér chtěl příliš moc, nestačilo mu budovat napětí okolo porozvodového řízení a halucinací Jeniffer, ale chtěl tam za každou cenu nacpat duchy, laciné lekačky a nečekaný závěr, který bohužel vyzněl spíš směšně. Je to škoda a je to promarněný potenciál. Nezbývá mi než hodnotit 2 hvězdičkami. (18.02.2011)

Úplně stejně plytké, jako většina aktuální hororové produkce (viz Dům voskových figurín a druhý americký Kruh). Nemůže chybět atraktivní herečka v hlavní roli (díky bohu, že Jennifer Conbelly je nejen krásná, ale umí i hrát) a dítě, které vidí jiné mrtvé dítě (jako bychom to už někde viděli). Film má výborné zvolené prostředí a pár scén plní svůj účel, ale děj je trestuhodně průhledný, dost často se vlastně nic moc neděje (důraz se klade na fakt, že hlavní hrdinka se rozvádí a tudíž se hraje o opatrovnictví) a vyústění je... dejme tomu suché. Zmínku si zaslouží vynikající Tim Roth, který si svého právníka rozhodně užívá. Shrnuto - chvílemi atmosférické a zajímavé, ale většinu času o ničem... (09.08.2005)