Temné vody

Atmosféra hodně nepříjemná: neustálý déšť, hustá mlha, hnusný paneláky, klavírní či symfonický doprovod. Ale ten příběh. Začalo to úžasně, zdálo se, že budu svědkem psychologického dramatu, jenže režisér chtěl příliš moc, nestačilo mu budovat napětí okolo porozvodového řízení a halucinací Jeniffer, ale chtěl tam za každou cenu nacpat duchy, laciné lekačky a nečekaný závěr, který bohužel vyzněl spíš směšně. Je to škoda a je to promarněný potenciál. Nezbývá mi než hodnotit 2 hvězdičkami. (18.02.2011)

Aneb příběh o tom, jak si rozvedená Jennifer Connelly poradí s traumaty z dětství, malou dcerkou, která si povídá s imaginární kamarádkou, vyšinutým správcem domu a proudy rezavé vody, která se tajemně dostává do jejího nového bytu v odlidštěném sídlišti. Vše za zvuků permanentního deště, hypnotické hudby Angela Badalamentiho a výrazných hereckých výkonů ve vedlejších úlohách. Tvůrci si navíc pohrávají s barevnými filtry a příjemně depresivní atmosférou. To je z výčtu potencionálních kladů ale naprosto vše, místy sociální příběh je vedle toho bezzubý, gradace žádná, napětí nulové!! (25.08.2006)

Tento opus nefunguje ani ako horor, ani ako thriller, ani ako dráma, ani ako ich vzájomná kombinácia, ani ako nič, čo poznám, čo som poznal alebo budem poznať. Ak som sa niekedy v kine cítil ako debil, bolo to presne pri tomto filme. Ak sa nejaký horor (najskôr to chcelo byť horor) volá Dark Water a nikto z tvorcov nepociťoval najmenšiu snahu o najelementárnejšiu etudu na túto fascinujúcu tému, tak slovami Woodyho Allena - "Hollywood Ending". (15.10.2005)

Nevím, jestli za to může fantastická Jennifer Connelly, nebo ty krásně omšelé interiéry levných bytů a kanceláří, nebo ten vlhký, tmavý, brutálně neútulný a depresivně nádherný newyorský panelák, nebo mlžný a deštivý Rooseveltův ostrov se svou úžasnou lanovkou, nebo Badalamentiho hudba, nebo výborné mužské trio Postlethwaite, Reilly & Roth ve výborných vedlejších rolích... ale mně se Dark Water na první i druhý pohled strašně moc líbil a stoprocentně mi sedl. Film má podzimně pochmurnou a působivě tíživou atmosféru, klidnou kameru, napínavý, i když nikterak originální příběh, sladce pomalé tempo a celkově na mě svou vizuální patinou působí, jako by byl natočený o dvacet let dřív. A Jennifer Connelly je ohromně přesvědčivá, roli osamělé, migrenózní, životem ubité ženy v tíživé sociální situaci a na pokraji nervového zhroucení zahrála strhujícím způsobem, úplně jsem se do ní pubertálně zabouchl a hned bych ji u sebe nechal bydlet, snad i s tou její malou kukačkou... A ani pár provařených a banálních scén typu "ajlavjú mámí", mi nezabrání, abych dal bez sebemenšího zaváhání pět a ani nemrknul. (T:Japonský originál, i když taky dobrý, je překonaný na celé čáře... Ač prvorozený, působí proti svému americkému mladšímu bráškovi jako chudý příbuzný.) (25.09.2014)

A zase sa všetci hnevajú na scenár. Však sa na ňom podielal čoraz oblúbenejší terč kritiky Hideo Nakata (KRUH 2). Ale mne sa to páčilo. Dej už nesklame, lebo všetci už (od ŠIESTEHO ZMYSLU) poznajú stále rovnakú zápletku duchárskych filmov. Herci sú skvelí, atmosféra hustá. Jediná moja výčitka smeruje k nevyužitému potenciálu - keby totiž Voda nebola horor (aj keď je remake japonskej duchariny), ale psychologická dráma, boli by to intelektuálne orgie. Škoda, že tento filmík musel vzniknúť teraz, keď svetom vládne Samarin syndróm. A možno by film stačilo len ukončiť pred "kruhovitým" finále. Hlavne kôli Jennifer Conelly odporúčam... Zaujímavé je, že poviedková predloha funguje hlavne vďaka vyhýbaniu sa klišé. Kniha potvrdila moje presvedčenie, že film mohol fungovať bez tlačenia na hororovú pílu... (17.10.2005)