3-iron

Film o dočasně opuštěných bytech, bolestivých ranách golfovými míčky, všeříkajícím mlčení a trénování neviditelnosti představuje jeden z vrcholů tvorby autorského jihokorejského filmaře Kima Ki-dŏka. Pečlivě spřádá opojnou, až hypnotickou atmosféru, do které balí křehký příběh neobyčejné romance, v němž má nenahraditelné místo syrové násilí, i polibky jemné jak pohlazení vánku. Vypráví báchorku na hranici reality a polospánku o hrdinovi, který začíná na okraji společnosti a směřuje za hranice vnímání svého okolí. (06.08.2008)

Moje prvé stretnutie s Kimom a hneď plný zásah. V porovnaní s inými dielami ázijskej romantickej drámy ide o ešte výraznejšie pocitové vnímanie a hlbšie ponorenie sa do sveta autora prostredníctvom filmovej poézie plnej duševnej a vizuálnej symboliky. Možno absurdne, ale miestami mi to pripomenulo Winansa. (05.05.2015)

Proti Ostrovu mnohem klidnější snímek. Proti Jaru, létu, podzimu, zimě a zase jaru méně lyričtější a moderněji zpracovaný. Zároveň však asi nejvíce srozumitelný širšímu publiku, kdy i neasijsky myslící divák pochytí téměř všechny významy. Partička zlodějíčků, která vždy někde něco na oplátku za vloupání spraví či jinak zasáhne byl skvělý nápad. Těším se na další věci Ki-duk Kima. * * * * (12.01.2012)

Vyzbrojen znalostí metaforičnosti Jara, léta..., hledal jsem i tady od počátku za všemi těmi opakujícími se rituály a zvláštnostmi určitý hlubší smysl. Všechno to drhnutí svršků na valše, žehlení promočeného katalogu, odpalování golfového míčku dokolečka dokola a podobné, pro západního diváka nepříliš obvyklé výjevy přece musely mít nějaký význam. Závěrečná, dovysvětlující věta mi pak alespoň pomohla odhalit ono všudypřítomné fotografování jakožto techniku, kterou zaznamenáváme realitu, abychom snad poté nepochybovali o tom, že to byl jenom sen. A do toho všeho se tu pomaličku rozvíjí mlčenlivá love story dvou spřízněných duší, které si z města udělaly jeden velký hotel s přidanou dávkou dobrodružství. Poetika filmu rozhodně nechybí; naplno vnitřně rozzářit mě však dokázala až finální, plakátová scéna, která patří mezi klenoty moderní kinematografie. My všichni jsme asi někdy v mladické nerozvážnosti vzali do ruky nějakou tu trojku železo a mysleli, že s ní dobydeme svět, abychom pak zjistili, že moudřejší možná bude se jen tak lehce naklonit přes rameno a tiše a nepozorovaně si vzít to, po čem nejvíc toužíme. (06.07.2009)

Scénář: Ki-duk Kim .. III. Kim Ki Duk se rád zasní při vymýšlení svého scénáře a jeho filmy jsou pak přesně takové. Plné snových či poetických scén, vyjádřené jen obrazem, skvěle natočené, doprovázené výtečnou hudbou, ale obsahující spoustu nedořečených či zbytečných motivů. Je tomu i tentokrát. Jak chce vlastně něco doříct (byť ne úplně), když jeho hlavní postavy nemluví? Vrchol všeho je, když mlčí i na policejní stanici.. ___ On cestuje z bytu na byt a podle vykreslených indicii se jedná o zazobaného spratka, který tím jednoduše zahání nudu. Jednou narazí na týranou ženu a po konfliktu s jejím manželem se vydají na společnou cestu, během níž se za daných okolností jejich náklonnost prohlubuje v podivnou formu lásky. Do toho motiv golfové hole 3iron - jako nástroje pomsty a pozdější divné hrátky na duchy apod. I přes všechny rozpory to do poloviny snímku vypadalo na moje první čtyři hvězdičky pro velice zvláštně osobitého tvůrce, jakým Kim je. Ovšem od zatčení to šlo dosti dolů (až do sraček) a křečovité vyvrcholení mne emocionálně minulo o dobrých deset tisíc kilometrů... „It’s hard to tell that the world we live in is either a reality or a dream“ .. jak pro koho .. 50%. (10.01.2006)