Ples příšer

Není to vizuálně tak silný a naturalistický film, jako bývala drsná klasická americká filmová dramata o řádění Ku-Klux-Klanu v jižanských státech USA ze 70. a 80. let, Ples příšer je více sofistikovanější a symboličtější, ale o rasové nesnášenlivosti nebylo natočeno mnoho lepších filmů... Podobné filmy: Hořící Mississippi, Člen klanu, Crash (21.11.2006)

Mrazivé, zvolna plynoucí a velmi působivé. Depresivní, syrové, přesto nabité emocemi a s uvěřitelnými postavami, které občas jednají jak se od nich čeká, jindy zase nelogicky, někdy chladně, jindy přehnaně, ale vždy uvěřitelně vzhledem k bolesti, kterou prožívají. Minimalistický Billy Bob je přitom mnohem věrohodnější než poněkud křečovitá Halle, ale některé jejich scény patří k těm, na které člověk jen tak nezapomene (nemyslím onu slavnou erotickou, ta mi zase tak extra výjimečná nepřipadala). (21.02.2011)

Po skončení tohoto snímku jsem se zamyslel. Ptal jsem se totiž sám sebe, kdy jsem naposledy viděl takhle skvělé drama… To už bude zatraceně dlouho… Monster's Ball je skvělý příklad toho, jak by takové správně depresivní drama mělo vypadat. _________ Tímto filmem se prolíná tolik témat k zamyšlení, že by stačily pro tři až čtyři průměrné (teda, záleželo by na schopnostech scénáristy a režiséra) filmy, ale Marc Foster (nebo scénáristé Milo Addica a Will Rokos) ta témata vzali a "poslepovali" je tak, že to sedlo jako prdel na hrnec. Je neskutečné, jak tento film reflektuje dnešní dobu a to je pomalu deset let starý… Hlavní čtveřice mě taky nezklamala. Pro Halle mám neskutečnou slabost, a to jsem nevěděl, jak charakterně umí hrát (ano, mně se její výkon líbil, zdál se mi více než uvěřitelný a toho Oscara jí opravdu ze srdce přeju), Billy Bob Thornton podal taky skvělý výkon, ale upřímně… chápu, že nebyl nominovaný. Heath Ledger mě svou krátkou rolí taky potěšil, k sakru, ten prostě odešel moc, moc brzo… a nejen v tomhle snímku… a Peter Boyle, kterého jsem doteď znal jen jako toho "hodného" a sarkastického dědu z Raymonda má každý rád, mi taky potvrdil, že zvládl i odlišnější role. Chápu, že někomu tento film může v některých momentech připadat chladný (hlavně díky tomu nekompromisnímu střihu, který občas utne zajímavou scénu) a někomu zase nedořešený (konec) ale právě tohle se mi strašně líbilo. Jak jsem napsal na začátku, už hodně dlouho jsem neviděl takhle skvělé drama. Jasných 100 %. (13.11.2010)

Billy Bob Thornton je mistr jediného výrazu. Jeho pomocí dokáže zahrát prakticky cokoliv - překvapení, strach, depresi, nasranost, zamilovanost. To všechno předvede právě zde, po právu Oskarem oceněném dramatu o každodenním setkávání lidí tmavé pleti s rasismem. Oskara bych dal spíše za scénář než za nejlepší ženský herecký výkon, ale zas tak mi to nevadí. Halle Berry byla stejně přesvědčivá jako její mužský protějšek a jako obrovskou třešničku na dortu se divákům předvedla v celé své kráse. Sexuální scéna je jedna z nejintenzivnějších v dějinách. K hereckým výkonům bych chtěl dodat snad jen to, že je škoda nedostatku prostoru pro plné rozvinutí hereckého talentu Heatha Ledgera, jako Thorntonova syna. Hudební podkres je příjemně depresivní (jakkoli bizarně toto slovní spojení zní) a kamera už jen umocňuje zážitek a spokojenost z dobře odvedené práce. Podobně laděné filmy mám rád a nemyslím teď filmy zaměřené na rasismus. Venkovské prostředí, problémy obyčejných obyvatel, minimalistická hudba, perfektní herecké výkony... Naprostá spokojenost a stoprocentně splněné očekávání. (01.09.2007)

Nebylo to úplně přesně to, co jsem čekala, Halle mi vzdor oscarovému ocenění přišla děsná (doufám, že vás nikoho nepohorším, ale hystericky vřískat a předstírat orgasmus umím taky - ačkoli ani jedno zatím nebylo zapotřebí - a ta nevděčná Akademie mi přesto nic nedala) a některé zvraty a změny v chování postav dost nepochopitelné. Nic to ale nemění na tom, že B.B. Thornton svým výkonem bere dech, že Heath Ledger dokázal i na malém prostoru předvést velké umění a že jsem seděla jak zařezaná ještě dlouho po závěrečných titulcích a nedokázala myslet na nic jiného. (05.07.2007)