Bojovník

Johny Depp se za svůj režijní debut nemusí vůbec stydět, i když místy na mě byly záběry až moc rozvleklé. Bojovník hodně hraje na city, takže můj celkový dojem tím je dost zkreslený, ale i tak můžu doporučit. Ale nedoporučoval bych tenhle snímek v depresivní náladě, protože moc pozitvních myšlenek v něm není. (03.12.2008)

Režisérský debut Johnnyho Deppa dopadl slušně, není to bohužel žádná bomba a film staví hlavně na tom, že Depp je Pan herec a zvládne zahrát jakoukoli roli. Režisérsky je to zvládnuto dobře, ikdyž některé scény sou až příliš zdlouhavé a možná by filmu prospěla o 10-20 minut kratší stopáž. Příběh je zvládnut přesně tak, jak bylo myšleno, a to depresivně. A právě díky hlavnímu hrdinovi je to koukatelné a lehce nadprůměrné. Nic fascinujícího ale nečekejte. 65% (20.04.2012)

Kdybych to měl charakterizovat trochu složitějším způsobem, tak napíšu, že je to překrásně vyprávěný neuvěřitelně drsný a smutný příběh. Nejhorší je, že jsem věděl jak to dopadne (za to můžu poděkovat kamarádovi), ale i přesto jsem si celou dobu říkal, že se to nějak zvrtne. Scéna kdy Depp se svoji manželkou sedí na útesu se mi doslova vryla pod kůži, určitě na tom má svůj vliv i pěkná hudba. Johnny Depp všem dokázal, že jeho talent nemá koncí a zvládne každou svou roli s naprostým přehledem. V The Brave si střihl nejen hlavní roli, ale usedl i na režisérskou židličku a dokonce se podílel i na scénáři. Doufám, že si ještě někdy střihne roli režiséra....... (11.04.2008)

Skvely film velmi emotivny super premyslena pointa. Krasne zobrazene ako tato spolocnost jednoduch istym narodom nevyhovuje v tomto pripade to boli idiani pre nase zemepisne sirky to mozu byt romovia. Bohuzial uz ked som myslel ku koncu filmu, ze to ostne bez vycitky prislo nieco co ma na tychto hollywoodskych filmoch serie a to natvrdle zhadzovanie cirkvi. Hlavne v tom to pripade to nemalo velmi o podstatnenie lebo ten spor s cirkvou tam nebol velmi evidentny, ale bol tam viac menej naschval vlozeny. (25.09.2007)

„Ale toto nie je láska, Rafael. Toto je skôr očistec.“ Priznajme si to, aspoň teda tí, ktorí na to máme: Johnny Depp nikdy nebol normálny. Zároveň bol ale super-hviezdou, ktorá si od polovice 80. rokov 20. storočia na svoje konto pripísala také žánre, ako sú slasher (NOČNÁ MORA NA ELM STREET), vojnový epos (ČATA), satira (NOŽNICOVORUKÝ EDWARD), melodráma o dvestokilovej mame (ČO ŽERIE GILBERTA GRAPEA), western (MŔTVY MUŽ) či gangsterku (KRYCIE MENO DONNIE BRASCO). Pil, kradol, fetoval, River Phoenix sa na smrť predrogoval pred jeho barom, demoloval hotelové izby, chodil s polovicou ženského osadenstva Hollywoodu, nenávidel Systém a miloval výzvy. Že bol miláčikom dámskeho a pánskeho publika, tak to bol vlastne len taký omyl, ktorý z duše nenávidel. Až príchodom DEVIATEJ BRÁNY, keď vďaka nakrúcaniu vo Francúzsku spoznal svoju životnú partnerku, skvelú francúzsku speváčku Vanessu Paradisovú, „našiel sám seba“, kúpil si tropický ostrov, stal sa majiteľom francúzskej reštaurácie, zabýval sa vo francúzskej dedinke, zmieril sa so svojou minulosťou... sám so sebou. V polovici 90. rokov to však ešte bolo ťažké – a jeho režijný snuff debut BOJOVNÍK je presne taký, aký by ste na mieste „vtedajšieho“ Johnnyho Deppa nakrútili aj vy. (01.09.2007)