Desirée

Povedený romantický film, který Napoleonovu kariéru shrnuje zase z jiného pohledu. Ovšem nejde tu jen o Bonaparta, Jean Simmons jako malá prodavačka, jako manželka maršála Francie, jako královna švédská a především jako osudová císařova žena provází snímkem, a především ona může za velmi vyrovnané kvality celého díla. Marlon Brando v roli pyšného a silně arogantního Bonaparta neměl příliš prostoru na to, aby se svou postavou čaroval jako obvykle, ale to jeho výkonu na kvalitě neubírá. Pochválit je třeba i krásné kostýmy a výpravu celkově. Také Marsellaisa jako ústřední hudební téma funguje výborně. (05.06.2006)

Jedna z prvých rolí Branda. Už v nej cítiť to jeho svojské hranie. Ale hlavnou protagonistkou je rozkošná Simmonsová, aj keď iba v roli rozmaznanej a naivnej mešťanky. Nejedná o žiadne výpravné historické dielo, ale o konverzačnú romantickú drámu z čias napoleonskych vojen, a to dosť naťahovanú. Ak by bola "prerušovaná" nejakými tými vojnovými ťaženiami či aspoň strategickou alebo vojnovou prípravou, bolo by to určite záživnejšie. Potešila ale pekná farebná kamera a spomínaná Simmonsová. (20.04.2019)

Velice působivé historické romantické drama. Brando je Napoleonem každým coulem, i když jeho postava není tou hlavní. Tou je samozřejmě Desiree Jean Simmonsové. Hodně sympatický herecký výkon předvedl Michael Rennie, který si zahrál maršála Bernadotta, budoucího švédského krále Karla XIV., zakladatele současné vládnoucí švédské dynastie. (28.04.2013)

Vypadat Napoleon opravdu jako Marlon Brando zamlada, tak se napoleonské války nekonají, protože dámská část Evropy by tu pánskou přiměla něžnými slovíčky nebo hrubým násilím zůstat sedět doma a dát císařovi, co je císařovo. Takhle si to v realitě musel Korsičan vybojovat a nakonec stejně ostrouhal, ale tady nám ve velkolepé kostýmní podívané může dělat společnost donekonečna. (10.11.2007)

Kostýmový slaďák o fašistickom generálovi a fašistickej pipke, ktorá "tak nejak" preplávala temným obdobím Európy, ktoré dnes vďaka času, ktorý údajne všetko vylieči, nazývame hrdinským.To aby sme sa začali tešiť na občana Hitlera a občianku Braunovú (alebo koho). Nič sa nedá robiť, je vopred zrejmé, čo divák môže čakať od historickej romantickej životopisnej drámy nakrútenej v Hollywoode v 50-tych rokoch, preto viac úžitku narobím, ak zaujmem postoj skôr k samotnej koncepcii filmu (mimochodom Marlon Brando svojou mierne zavalitou postavou útleho Napoleona nepripomína). Dokážem si však predstaviť, ako vysoko bol tento majsterštyk hodnotený v období, kedy sa premietal v tých nádherne šialených filmových palácoch z 20-tych rokov v arabskom, egyptskom či aztéckom štýle, drahších ako európske operné domy. To ma vedie k užitočnému zamysleniu, nakoľko vlastne mimofilmové aspekty filmovej percepcie dokážu ovplyvniť posudzovanie filmovej kvality. PS: Ale ten empírový dizajn je fakt super, v Chateau Malmaison som raz strávil celé popoludnie a dosvedčujem, že jeho filmová podoba je pomerne úbohá. (14.02.2015)