The Nightcomers
The Nightcomers
The Nightcomers
Režie:
Michael WinnerScénář:
Michael HastingsKamera:
Robert PaynterHudba:
Jerry FieldingObsahy(2)
Komorní psychologický snímek na motivy povídky Henryho Jamese je působivou studií zvláštního světa anglického venkovského sídla na počátku století. Po tragické smrti svých rodičů tu zůstávají dvě dospívající děti v péči staré hospodyně a mladé vychovatelky. Jejich svět, myšlení i činy ovšem zásadním způsobem ovlivňuje a usměrňuje především svérázný čeledín, v jehož povaze se mísí jak sadistické rysy, tak ohleduplnost a láska k dětem. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (34)
Jesenné svetlo dodáva anglickému vidieckemu sídlu temnejšiu atmosféru a je to práve atmosféra, ktorá hraje prím v tomto filme. Najväčším ťahákom je Marlon Brando, psychologický portrét jeho postavy je zobrazený excelentne jeho sadistický komorník je výborný, o to viac, že prejavuje ozajstnú lásku k deťom. Sú to práve oni, ktoré sú jazýčkom na váhach a posúvajú netradičný film dopredu... ()
Britský snímek „Noční příchozí“ má celkem zajímavou atmosféru, která je spojena hlavně se sexuálním napětím a tím, jak sex v jiné, než klasické podobě dovede dětem udělat v hlavách celkem pořádný bordel. Marlon Brando zde vyloženě neexceluje, nevydává ze sebe všechno, ale přesto je to pořád on, kdo film táhne. On a pak dvě děti, o které se jeho postava ve filmu stará. ()
Marlon Brando jako vždy par excellence, nešťastnou láskou k nýmandovi napůl ochočená guvernantka byla k sežrání, moc sympaticky se položila (pardon) do role. I babizna správcová překvapivě uvěřitelná a vlastně i chápavě lidská... ale ty děti, ty děti. Až na dvě tři živé chvilky jinak ploché postavy bez jiskry v oku a schopnosti mě přesvědčit. Těm jsem nevěřil ani dobrý den, natož nějakou tu empatii a ujeté prožívání lásky jako věčné bolesti. Škoda. ()
Marlon Brando vystupuje v roli charismatického čeledína, který se stává vzorem dvou zámožných sirotků na odlehlém venkovském panství, a ačkoliv je velmi přátelský a zdánlivě se v dobré vůli snaží naučit děti poznávat svět, jeho svérázné manýry a nedbale skryté sadistické chování mají na sourozence neblahý dopad. Jde o poměrně působivé, místy úsměvné, místy naopak velmi mrazivé psychologické drama, jemuž ovšem časté střídání tónu úplně neprospívá, o hororové atmosféře se tu tudíž příliš mluvit nedá. Noční příchozí může fungovat jako prequel ke klasickému duchařskému filmu Jacka Claytona, Neviňátka, nicméně rozhodně ho nedoporučuji zhlédnout jako první, svým racionálním přístupem by vám mohl nalomit mysteriózní tón Neviňátek, které jsou bezesporu daleko lepším a děsivějším filmem. ()
Nemá smysl si nic nahlávat. Michael Winner byl veskrze průměrný filmař a žádný z jeho filmů si nemůže nárokovat čestné místo na filmovém nebi. Z toho, co jsem měl možnost vidět, vychází Noční příchozí nejlíp, i když Michael si nedokázal ujasnit žánr a výsledný efekt je, obávám se, tak trochu kouzlem nechtěného. Noční příchozí dnes určitě neobstojí jako horor a nemá smysl ho vyhledávat za tím účelem. Je otázkou, jestli by v příslušném žánru obstál ve své době, samozřejmě došlo k posunu očekávání diváků a jejich prahu citlivosti. Dnes je to mnohem spíš mysteriózní drama, pro mě navíc s nádechem ironického komentáře k dobovému pojetí sexuality na konci viktoriánské éry. Každopádně mi Noční příchozí v něčem připomněl Hanekeho Bílou stuhu, ovšem s tím rozdílem, že tam, kde vykřesává Winner atmosféru, dospívá k ní v podstatě jak slepý k houslím, kdežto Haneke naprosto přesně ví, co dělá, a je v tom bravurní. Ležérní Brando je fajn a představuje oporu snímku, ale problém jsem neměl s žádným hereckým představitelem. Sadomasochistické hrátky a učenlivé děti nemůžou nudit a filmu bych ublížil, kdybych nedal čtvrtou hvězdičku. Celkový dojem: 70 %. ()
Reklama