Ostrov v ohni

Chvíli jsem si navykal na prostředí a historické období snímku, avšak přivykání nebylo nikterak ku škodě finálnímu hodnocení. Příběh sám o sobě je zajímavý, ukazuje špínu politiky, kdy je podporována situace ve prospěch cizího státu. Nejprve podnítit revoluci a svrhnout režim, ustanovit si sobě výhodný režim, následně svrhnout i nedávno nastolenou vládu a převzít moc do svých rukou. Takto to ve světě běžně chodí, stačí si otevřít noviny. Marlon Brando je tu skvělý.. ostatně jako vždy. Hudba Ennia Morriconeho opět dodává scénám patřičný šmrnc. (27.12.2014)

Marlon Brando a další jeho důkaz "pouhému" lidstvu o jeho výjimečnosti. Ostrov v ohni není jednoduchý snímek tématem ani provedením. Stáří okolo 40ceti let se podepsalo na mnohém, ale jen těžko si představím, jak tento zajímavý film natočit lépe. Příběh začíná osudovým setkáním, které vede ke kolotoči událostí plánovaných a očekávaných, aby se v druhé půlce hlavní postava po několika letech vrátila na místo činu s novými (jinými) zájmy a uzavřela kruh svého osudu. Velký vliv na snímek má jistě režisér, který všechny reálie představuje velmi věrohodně a realisticky a stejně tak se chová i ke svým postavám. Snímek nemá strhující tempo, ale 112 minut je dobře zvolená délka pro film, v kterém je akce minimum a jde tu spíše o vyšší princip a sledování celé "kolonizační války " na malém ostrovu Queimadu. Nejen díky Brandovi a jeho výkonu stojí Ostrov v ohni za shlédnutí, ale divák si musí uvědomit, že kouká na jiný film než dneska potkává na každém kroku. A já se ptám, kde je ta pravá civilizace? (29.09.2009)

Pravdivé, hluboké a přitom poutavé drama, kterému vévodí Marlon Brando. Myšlenkově a filozoficky poměrně složitý příběh sporu civilizací, střetů ideálů a pragmatismu, nevyhnutelnosti boje i při zachování přátelství, nekonečném trápení chytrých s hlupáky. I dnes skvělý film, a odečtu-li čtyřicte let, musím dát 100%. (13.06.2010)

Po dokonalé Bitvě o Alžír přichází Gillo Pontecorvo s další anatomií jedné revoluce. Tentokrát opuští víceménně objektivní hledisko nezúčastněného vypravěče a prezentuje krvavý osud ostrova Queimada jako spor dvou rozdílných individualit. Konfrontace na první pohled pragmatického Angličana se svým idealistickým queimadským protějškem dává celému příběhu jasný konflikt a staví nás do nelehké divácké pozice, protože se ani jednomu z nich nestraní a vyslovené otázky o právu na revoluci nebo boji proti útlaku jsou ponechány čistě na našem úsudku. Ve spojení s Morriconeho hudbou a charismatem Marlona Branda je Ostrov v ohni ukázkou příkladného politického filmu, který nedělá z lidí pitomce a nutí k zamyšlení. (06.02.2013)

Walker prichádza, vidí a víťazí. I keď hodnota jeho víťazstva je veľmi otázna. Veľmi sugestívne a bez prikrášlení nakrútený Pontecorvov film, kde si dal Brando na stvárnení svojej úlohy obzvlášť záležať. Sledovať udalosti dávnych časov z dnešného uhla pohľadu nie je jednoduché. Z filmu cítiť, že na Antilách v 19. storočí a kdekoľvek inde na svete bol pojem ako rasizmus absolútne mimo, človekom bol skrátka iba beloch a ak si to mysleli ako Portugalci, tak Angličania a aj iné národy, tak nie je úplne jednoduché súdiť aj takého slizkého Walkera, ako predstaviteľa celej mašinérie. Vlastne ak dnes vidíme, že sa metódy nezmenili aj napriek tomu, že ľudí nedelíme nad nadľudí a podľudí, tak je súčasná situácia ešte smutnejšia. (21.04.2017)