Ostrov v ohni

Sir William Walker (Marlon Brando) přichází v polovině 19. století s tajným posláním britské koruny na Queimadu. Tento antilský ostrov nese tohle jméno od té doby, kdy Portugalci ohněm a mečem vybili původní indiánské obyvatelstvo a zaplnili ostov dovezenými africkými otroky, kteří zabezpečují vysokou produkci cukrové třtiny, jež je hlavním ostrovním bohatstvím. Nyní se Britům zachtělo dostat ostrov pod svůj vliv a převést tak horentní zisky z obchodu s cukrem na sebe. V mladém černochu José Doloresi (Evaristo Marquez) nalezne anglický dobrodruh tu správnou osobu pro své plány. Nakonec se mu podaří vyvolat povstání černošského obyvatelstva v čele s Doloresem. Avšak osud tomu nechce, aby toto jejich setkání bylo to poslední... Neuvěřitelně realistický, opravdový a skvostně natočený zdánlivě fiktivní historický film o boji amerických černochů za svobodu. Tohle není žádná trapná hollywoodská propaganda, tohle je krutý realistický obraz, který nezapomíná ani na odvrácené stránky černošské revoluce, jež jsou odvrácenými právě vůči afroameričanům samým. No a k tomu ke všemu -2 hodiny geniálního blonďatého Marlona Branda, jemuž se podaří v porobeném národě zřejmě jen účelově probudit sebevědomí a ukázat jim, že za svoji svobodu mohou a podle něj i musí bojovat. (20.04.2005)

"Pokud svobodu jen tak dostanete, není to svoboda. Svoboda je totiž něco, co si musíte vzít sám." Nemám žaludek rozpoutat revoluci kdekoli na světě, slíznout její plody a následně ji zkusit porazit. Sir Walker na to žaludek má a to je dobře. Jeho cynismus a pragmatismus je totiž dokonalej, i když trošku hnusnej. Jeho ekonomickej pohled na volbu mezi manželkou a prostitutkou je geniální, ale pro mne přišla dobrá rada příliš pozdě. A jelikož jsem ve škole chyběl na hodinách rasismu, tak mne zaujal názor, že cokoli řekne bílej člověk, je pravda. Dobře to měli anglický a portugalský kluci na těch plantážích zařízený. Jen mě mrzí, že kvůli tomu teď musíme koukat na klečící fotbalisty. (11.11.2021)

Je to dost nejistě natočené (především první polovina). Kamera je místy zoufale bez nápadu. Drtivá většina herců a komparzistů je vyloženě slabá... Ale i přes všechny negativa, není divu, že na to -ve své době superstár- Brando kývnul (přestože ve filmu nedostal šanci předvést cokoliv zázračného). Ten scénář je totiž překvapivě komplexní, myšlenkově vrstevnatý a nečernobílý (tím nemyslím barvy pleti). Ta problematika střetu dvou naprosto odlišných mentalit, postojů, hodnotových žebříčků, atd. je zde vykreslena bez příkras, bez dobráků a záporáků, bez ideologické hysterie, bez arogantního předkládání naivních řešení (umím si představit jak by film na dané téma vypadal dnes).. + Morriconeho hudba, která sice (podobně jako Brando) nebere dech, ale dokáže film podržet ve chvílích kdy jinak selhává/pokulhává. (21.08.2022)

Režisér Gillo Pontecorvo je podepsaný mimo jiné pod dokumentárně pojatým válečným dramatem Bitva o Alžír a patřil k levicově orientovaným filmařům své generace. Ani v tomto případě v sobě politické angažmá nezapře. Ostrov v ohni nemá smysl považovat za klasickou dobrodružnou podívanou v kulisách exotického karibského ostrova. Pontecorvo natočil politické drama, kde se na příběhu podivného spojenectví a pozdějšího konfliktu britského emisara Williama Walkera a vůdce domorodé vzpoury José Dolorese vyrovnává s v 60. letech 20. století v kruzích euroamerické intelektuální levice hodně přetřásaným tématem - neokolonialismem. Po 2. světové válce se evropské koloniální říše rychle rozpadly, někdejší centra moci se ale pokoušela udržet svůj vliv aspoň nepřímo podporou vstřícných místních pohlavárů, korupcí a nátlakem. Na ostrov Queimada ovládaném Portugalci přijíždí britský agent Walker s cílem vyhnat za pomoci místních obvyvatel koloniální pány a umožnit proniknutí britského kapitálu do oblasti. Vytipuje si vhodného vůdce lidové vzpoury a vyprovokuje místní elity k vyhlášení samostatnosti. Jenže ani zrušení otroctví neznamená zlepšení životních podmínek prostých obyvatel a jednou zažehnutý duch vzpoury ve společnosti hoří dál. Postava Williama Walkera je skvěle napsaná, nejednoznačná, komplikovaná a ve svých činech a cílech rozporuplná. Walker je skvělý pozorovatel, analytik a organizátor, navíc nebezpečný manipulátor a cynický pragmatik, který slouží tomu, kdo ho platí. Ale zároveň i člověk, který chápe těžký úděl lidí "tam dole" a kterému vůbec není proti mysli jejich postavení zlepšit. Třeba i tím, že se ve vhodném okamžiku poněkud přitlačí vládnoucí vrstva ke zdi. Jeho protějšek Dolores naopak dokonale odpovídá schematickým představám o rozhodném a nekopromisním revolučním vůdci tak, jak si jej představovali příznivci Fidela Castra a kubánské revoluce. V konfrontaci těchto dvou charakterů stojí Gillo Pontecorvo předvídatelně pevně při lidovém vůdci. Je mi líto, ale praktická zkušenost plynoucí ze studia dějin hovoří jednoznačně ve prospěch oportunistů typu Walkera. Uspějí reformátoři, nikoliv spasitelé. Ti umí bořit, ale roli vyjednavačů, tvůrců a garantů nezvládají, až příliš často končí jako samolibí autoritáři typu Mugabeho nebo zoufalí ztroskotanci schopní s sebou stáhnout i své okolí. Co si právem zaslouží pozornost, je výkon Marlona Branda v roli Williama Walkera, která patří k těm nejzajímavějším v jeho dlouhé a rozsáhlé kariéře. Celkový dojem: 65 %. (21.09.2017)

Ťažké filmy o vzburách, či povstaniach a domáhaniach sa za svoje ľudské, alebo národnostné práva mám rád. No tento bol natočený pomerne zložitou a náročnou obsahovou stránkou. Drsné zobrazenie černošskej tyranie a otroctva je síce otrasne reálne, no vecná stránka a pointa filmu mi väčšinu času chýbala. Samozrejme som rád, že som si doplnil zbierku o ďalšieho výborného Brandona, no aj tak mi to stačí len na 65%. (19.11.2006)