The Sound of Fury
Režie:
Cy EndfieldScénář:
Jo PaganoKamera:
Guy RoeHudba:
Hugo FriedhoferHrají:
Frank Lovejoy, Kathleen Ryan, Richard Carlson, Lloyd Bridges, Katherine Locke, Adele Jergens, Art Smith, Renzo Cesana, Irene Vernon, Cliff Clark, Dabbs Greer (více)Obsahy(1)
Howard Tyler je obyčejný chlapík, který se snaží zaopatřit rodinu a dopřát jí alespoň základní luxus v podobě televize nebo hezkého oblečení. Práce je však poskrovnu, a tak se spřáhne se samolibým zlodějíčkem a dá se na dráhu zločinu. Zvuk zuřivosti otevírá spoustu pozoruhodných otázek, z nichž některé jsou univerzální a jiné se úzce vážou ke společenské situaci v USA přelomu 40. a 50. let. Film zkoumá původ násilí i adekvátnost reakce na něj a dokumentuje roli médií a jejich společenskou odpovědnost. Zároveň používá motivy davového šílenství a lynčování jako alegorie na mccarthismus a hon na komunisty – podobně jako remake Langova M (1951), který ve stejné době realizoval Joseph Losey. Ne náhodou byli Losey i režisér Zvuku zuřivosti Cyril Endfield těmito událostmi osobně postiženi, dostali se na černou listinu a v dalších letech museli své kariéry restartovat ve Velké Británii. (Noir Film Festival)
(více)Recenze (14)
Chudák Howard se v marný snaze najít práci zaplete do zločinu, na který fakt není stavěný. Překvapivě finální třetina pak ukazuje nebezpečný efekt "yellow journalism" médií a mánie nasranýho davu. Na poválečnou dobu zajímavě "anti-americky" kritický film. A je to dobrý – Lovejoy zahrál přesvědčivě, Bridges perlí jako šarmantní záporák a la Roger Stone, případ graduje až po vyloženě intenzivní, výjimečně mi nevadil zvýšeně moralistický ráz. ()
Největší zážitek letošního festivalu filmů noir na Českém Štenberku. Snímek si bere na paškál hned několik typických amerických neduhů - je obžalobou společnosti, která není schopna zajistit práci těm, kteří pracovat chtějí a potřebují peníze pro svoji rodinu. Dále je obžalobou bulvárních novin, které hledají senzaci za každou cenu a naprosto úmyslně lžou, jen aby si zvýšily náklad. A konečně ukazuje oblíbený americký sport zvaný lynč, v tomto případě na člověka, který vůbec není zlý ani nebezpečný. Je snadné odsoudit Howarda Tylera, udělat z něho kriminální bestii, ale když nemáte peníze už ani na jídlo... jste si jistí, že byste se nedali na dráhu zločinu? Snímek byl trnem v oku mnoha lidem, název byl změněn na nic neříkající "Try and get me!" a propagován jako snímek o blondýně s ledovými nervy a žhavými křivkami... ()
Zmiešané pocity. Záver samozrejme mimoriadne silný a krutý, ale neviem sa preniesť cez zmenu hl. hrdinu v polovici filmu. Otca, ktorý nemá ďaleko k alkoholu a vplyvom okolností kvôli rodine aj k účasti na zločine, vystrieda ľahkovážny bulvárny novinár s výčitkami svedomia. Toto mi veľmi nesadlo, ale inak to malo aj dobré momenty: psychopatický „hezoun“, scéna v bare so skosenými kompozíciami (tzv. dutch angles) a ešte raz ten záverečný lynč. ()
Určitě zajímavý noir, který má co říci i v dnešní době, jelikož lidé jsou pořád stáda, které tvarují média, ať už jde o jakékoliv téma. A stačí málo, aby se ono stádo změnilo v nepřemýšlející násilnou lůzu. Po projekci jsem přemítal a porovnával s obdobným filmem - Fury z roku 1936 od Fritze Langa. Zvuk zuřivosti tento pomyslný souboj prohrál, ale i tak se jedná o kvalitní film, který rozhodně stojí za vidění. NoirFilmFestival 2022. ()
Čiastočne sociálna dráma, kde sa riešia aj dopady veteránov z nedávnej vojny a ich miesto na svete, čiastočne kriminálka, v ktorej končí všetko tak, ako si to človek nepredstavoval. Veľkým plusom je, že od začiatku chytí diváka za pačesy a nepustí. Lloyd Bridges v najlepších rokoch je skvelý záporák a je zaujímavé vidieť v tak starom filme síce nie najotvorenejšie násilie, ktoré existuje v spoločnosti, ale aspoň nezakrývanie si očí pred ním. Dej funguje skvele, aj keď záver bol až príliš vyhajpovaný a odmietam prijať, že tisícky mužov (aj starcov a dokonca aj žien) kvôli nejakej vražde zbohatlíka neváha porušiť zákon s cieľom zabiť dvojicu kriminálnikov, zničit verejný majetok a dokonca zaútočiť na políciu (tá na svoju obranu okrem slzného plynu nepoužije nič, ani hydrant, ani streľbu, dokonca ani gumové projektily, ktoré vtedy už boli). A to sa celé nedeje ani v nejakom malomeste ako tomu bolo vo filme Bol som lynčovaný. Chápem posolstvo filmu, ale aj tá kritika médií je dosť vyhajpovaná. Dnes možno nepresvedčia ani otvorené výčitky svedomia a jednoduché vyznanie sa zo zločinu. To už ale ide na vrub doby vzniku. ()
Reklama