The Sound of Fury
Režie:
Cy EndfieldScénář:
Jo PaganoKamera:
Guy RoeHudba:
Hugo FriedhoferHrají:
Frank Lovejoy, Kathleen Ryan, Richard Carlson, Lloyd Bridges, Katherine Locke, Adele Jergens, Art Smith, Renzo Cesana, Irene Vernon, Cliff Clark, Dabbs Greer (více)Obsahy(1)
Howard Tyler je obyčejný chlapík, který se snaží zaopatřit rodinu a dopřát jí alespoň základní luxus v podobě televize nebo hezkého oblečení. Práce je však poskrovnu, a tak se spřáhne se samolibým zlodějíčkem a dá se na dráhu zločinu. Zvuk zuřivosti otevírá spoustu pozoruhodných otázek, z nichž některé jsou univerzální a jiné se úzce vážou ke společenské situaci v USA přelomu 40. a 50. let. Film zkoumá původ násilí i adekvátnost reakce na něj a dokumentuje roli médií a jejich společenskou odpovědnost. Zároveň používá motivy davového šílenství a lynčování jako alegorie na mccarthismus a hon na komunisty – podobně jako remake Langova M (1951), který ve stejné době realizoval Joseph Losey. Ne náhodou byli Losey i režisér Zvuku zuřivosti Cyril Endfield těmito událostmi osobně postiženi, dostali se na černou listinu a v dalších letech museli své kariéry restartovat ve Velké Británii. (Noir Film Festival)
(více)Recenze (14)
Howard je milující otec a manžel bez zaměstnání a se sklony k pití. Jednoho dne se na bowlingu seznámí s Jerrym, který mu práci nabídne, i když se nejedná o zcela legální kšeft. Howard mu začne dělat řidiče při jeho přepadeních benzínek a obchodů. Vše jde poměrně hladce, dokud Jerry nenaplánuje únos, který skončí smrtí. ... The Sound of Fury je hodně působivý noir, který ani na okamžik nedává vydechnout a rozhodně nelze předvídat dopředu. ()
Film natočen podle skutečné události (stejně jako Langův film Byl jsem lynčován). Temný a depresivní krimi noir, syrový, bez jakéhokoliv odlehčení. "Perfektní obraz amerického prahnutí po zločinu a násilí, jeden z nejsilnějších obrazů třídních rozdílů a senzacechtivého tisku, ukázka "kovbojského postoje" Američanů, jaký si neradi připouštějí a jaký vidí Evropané v "necivilizovaných Američanech" (Dennis Schwartz-viz IMDb)...../Levicově orientovaný režisér byl na černé listině. Film INFLACE (1943) byl půlstoletí zakázán, film THE SOUND OF FURY prohlášen za neamerický. Za McCarthyho raději emigroval (natáčel v Anglii a jinde), než aby byl vyšetřován pro neamerickou činnost.........Pro nás méně významné: 70%, ()
Chudák Howard se v marný snaze najít práci zaplete do zločinu, na který fakt není stavěný. Překvapivě finální třetina pak ukazuje nebezpečný efekt "yellow journalism" médií a mánie nasranýho davu. Na poválečnou dobu zajímavě "anti-americky" kritický film. A je to dobrý – Lovejoy zahrál přesvědčivě, Bridges perlí jako šarmantní záporák a la Roger Stone, případ graduje až po vyloženě intenzivní, výjimečně mi nevadil zvýšeně moralistický ráz. ()
Chudoba cti netratí, jak říká jedna stará moudrost. Jenže jen ze cti a poctivosti člověk nemůže být živ. A co má dělat člověk, nemůže-li najít práci a zajistit svou rodinu? V takové situaci se i nabídka na nelegální výdělek zdá být lepší než se dívat od očí zklamané manželce a dítěti. Jenže jak to tak bývá, vše se může zvrhnout a pak už není cesty zpět. Film se nebojí tepat problémy chudoby a svým způsobem se stává obžalobou Ameriky, což ve své době zajisté muselo zarezonovat. A byť na mě film chvílemi působil příliš obyčejně až nudně, kvůli závěrečné scéně stojí za to jej vidět, protože takhle tísnivé a strašidelné záběry ve filmech často nevídám, pokud vůbec. Tohle z hlavy jen tak nedostanu, a to je pro film velké vyznamenání. [10. Noir Film Festival 2022] ()
Čiastočne sociálna dráma, kde sa riešia aj dopady veteránov z nedávnej vojny a ich miesto na svete, čiastočne kriminálka, v ktorej končí všetko tak, ako si to človek nepredstavoval. Veľkým plusom je, že od začiatku chytí diváka za pačesy a nepustí. Lloyd Bridges v najlepších rokoch je skvelý záporák a je zaujímavé vidieť v tak starom filme síce nie najotvorenejšie násilie, ktoré existuje v spoločnosti, ale aspoň nezakrývanie si očí pred ním. Dej funguje skvele, aj keď záver bol až príliš vyhajpovaný a odmietam prijať, že tisícky mužov (aj starcov a dokonca aj žien) kvôli nejakej vražde zbohatlíka neváha porušiť zákon s cieľom zabiť dvojicu kriminálnikov, zničit verejný majetok a dokonca zaútočiť na políciu (tá na svoju obranu okrem slzného plynu nepoužije nič, ani hydrant, ani streľbu, dokonca ani gumové projektily, ktoré vtedy už boli). A to sa celé nedeje ani v nejakom malomeste ako tomu bolo vo filme Bol som lynčovaný. Chápem posolstvo filmu, ale aj tá kritika médií je dosť vyhajpovaná. Dnes možno nepresvedčia ani otvorené výčitky svedomia a jednoduché vyznanie sa zo zločinu. To už ale ide na vrub doby vzniku. ()
Reklama