Cestující v dešti

Psychologické thrillery byly na přelomu 60. - 70. let v diváckém zájmu a jelikož se režisérovi komerčně nepoštěstilo s jinak oceňovaným válečným vlasteneckým eposem ´Paris brûle-t-il?´ (1966), sáhl pro jistotu právě po takovém žánru a zdařilo se. Snímek se ukázal svou přesvědčivou osobitostí dokonce i coby pocta Alfredu Hitchcockovi. Dějství plného záhad nejen co se týče případu, ale především v charakterizaci postav a vzájemných vztahů, je stavěno na pevných hereckých výkonech, které chtě nechtě Marlène Jobert a Charles Bronson zvládli na jedničku. Ono to celé není ani tak na událostech, jako převážně na konverzacích, ve kterých se skrývá mnohé k odhalení. A aby to zase nebylo až tak jednoduché, milostný motiv vše ještě více zamíchá. Vysoce inteligentní film v emocionální rozpravě veškerých záhad a nejasností narážející na misogynii a co je či není hlavním katalyzátorem daných skutků. Co není vyřčeno, to je nějakým způsobem naznačeno a dobře se toho využívá i zneužívá. Tady všechno souvisí se vším, což znamená, že nic není náhoda, tudíž vždy je nebo bylo něco ovlivněno něčím. Scénář je tímto v rámci psychologie člověka a jeho chování zpracován mistrovsky a byť se atmosféra může zdát být nudná, je potřeba během sledování pozorně naslouchat každičkého vyřčeného slova ke správnému uchopení celého příběhu. Vcelku film složitý, ale silný už ve svých základech. (24.06.2022)

Velmi zajímavý snímek s velmi milou Marlene Jobert (perfektní výkon ve filmu Poslední adresa) a přesvědčivým Charlesem Bronsonem v psychologickém thrilleru. Režisér Clément rozehrává zprvu trochu naivní příběh, který se však stále zahušťuje a v posledních minutách už Vám film nedovolí ani vydechnout. Výborný snímek. (01.05.2008)

Na tenhle tip jsem narazil během čekání na večeri v Lomnici předtím, než jsme si pustili 'È stata la mano di Dio' a jsem rád, že jsem si zase po čase dal něco s Bronsonem. (...) Mellie je znásilněna a jelikož je násilník jaksi tydýt a čiluje i poté v domě oběti (ve sklepě), Mellie neváhá a oddělá ho brokovnicí (akt, který chce později zopakovat i vůči nevinnému muži) nicméně, poté se zbaví těla a chce v životě pokračovat, jakožto ženy umí magicky vytěsnit zodpovědnost, ale celý film má jaksi podprahově až mysteriózní ne ani tak nádech, jako spíš "tušení". V momentě, když už si Mellie (zkr. pro Melancholy, Melancholy that shoots you with a shotgun) "začíná zajíždět zpátky do svých kolejí" se na scéně objeví tajemný cizinec Charles Bronson (prime time, kterej je opravdu tajemnější než Hrad v Karpatech, protože člověk nechápe jaká je vlastně motivace jeho postavy, ani kdo to je), který ale zároveň působí, jaksi, že "ví všechno" (on tak ale působí vždycky, to je to jeho ultimátní sebevědomí) a začne se plést Mellie do života, klást otázky - ta popírá vinu a Bronson jakoby se celou dobu snažil jen k tomu, přimět ji k doznání, víc než cokoliv jiného. Mellie se tak snaží přežít pár dní bez manžela, od něhož se chce dočkat podpory (ačkoliv ji stejně sám podvádí, takže typické vztahové politikaření). Líbí se mi, že film působí jaksi "nedořečen" a hodně věcí v něm úplně nedává smysl... a údajně byl snímek vlivem na vznik 'Riders on the Storm' od The Doors, což pokud je pravda, je cool. Jiné, než jaké jsou klasické thrillery, Bronson chtěl později udělat i remake, ale sešlo z toho. (09.09.2023)

Příběh (nejen) o tom, že jednomu (hozené) ořechy ne a ne rozbít tabuli skla, zatímco druhé(mu) se tříští jedna (tabule) za druhou. Až jednoho dne....... Navíc, když dotyčnými jsou charismatický (nezvykle permanentně se usmívající) „terapeut“ Ch. Bronson a mladičká oběť?, „křehká“, pihovatá, s nakrátko střiženou ohnivou hřívou a krátkou bílou sukýnkou nechávající vyniknout jejím štíhlým opáĺeným nožkám, (probouzející v nás chlapech (ochranitelské) pudy a (ne)cíleně nám ztěžující plné soustředění se), francouzska s alžírskými kořeny (geny) M. Jobert, je o (na) nevšední zážitek postaráno (zaděláno). A tak je divák snáze ochoten p(r)ominout i těch pár nesrovnalostí resp. (zbytečných) překombinovatostí. Nevšední zážitek, který troufám si tvrdit, nebude po chuti každému, ale pokud se vám podaří naladit na podobnou notu jako tvůrcům, jakoby mimochodem zjistíte, že vás příběh začíná pohlcovat s každou další ubíhající minutou více a více a nedá (vám) vydechnout až do závěrečného „rozhřešení“. Přičemž nečekejte žádnou sy(u)rovou krimi s brutálními scénami, jedná se psychologický (krimi) snímek, kde se pouze naznačuje v lehkých nástinech, přesto (nebo spíše právě proto) je to ve výsledku neméně působivé, s patřičným dopadem. A ano (viz uživ. LeoH) v záplavě těch současných šablonovitých („na zakázku“) záležistostí, působí toto netradiční dílko jako čisté (osvěžující) zjevení. zajímavý (výstižný) komentář (pro mě): uživ. mortak (16.10.2012)

Keď som videl film ako trinásťročný, bol som z neho úplne hotový. Keď som ho videl ako dvadsaťročný, ničím ma už nezaujal. Odvtedy som ho nevidel a keby ho niekedy dali v tv, určite by som si ho z nostalgie pozrel, minimálne preto, aby som ho mohol objektívnejšie ohodnotiť. Mne ten Bronson ale stále nejako nepasuje. Videné po ďaľších mnohých rokoch: Tak áno, je to dobre napísané, najmä tá trochu detská postava Marlene Jobert. Chovanie chlapov k ženám bude a spôsoby ich reakcií sa zdajú byť hlavnou témou filmu. (04.10.2012)