Cestující v dešti

Manýristická režie a ještě manýrističtější hra hlavní hrdinky, připomínající spíše éru němého kino než evropský film 20 let po neorealismu. Byl-li to pokus o umění s ambicemi na psychologismus ústřední postavy (dospívání ženy-dítěte přes macho-chlapy) a atmosféru "suspense" (stav napjatého očekávání, neurčitosti, nejistoty), dopadl nakonec jako klasický americký akční film v ten okamžik, kdy Charles Bronson začal kosit neschopné a hlavně neozbrojené bodyguardy. Jako komedie to bylo dobrý, takže za dvě. (21.10.2012)

Pro mě hodně velké zklamání. Na ten film jsem se hodně těšil, ale málem jsem se u něj unudil k smrti. Snad celkovému špatnému dojmu napomohlo to, že jsem film neviděl nadabavaný, ale ve francouzštině. A slyšet Bronsona mluvit francouzsky je dost divné. Divná byla taky M. Jobert, jejíž postava mi přišla hysterická a neskutečně mě celou dobu iritovala. Bronson se zase celou dobu potutelně usmívá, ale já se spíš mračil. Tak takhle ne! (30.06.2009)

Skvělý Mrkvička, a tím vše pozitivní končí. Dvakrát jsem u toho totálně usnul, protože to tempo a dialogy by mohly uspávat hady. Podle hodnocení jsem čekal strhující, anebo alespoň inteligentní film, ale nic z toho se nekonalo. Charismatický plukovník se ve skutečnosti chová jako vtěrka, a úlohu Melie mi bude někdo muset asi vysvětlit. Prostě jsme se s tvůrci nesešli, to se stává. (15.10.2012)

Krimi drama se skvělou atmosférou, pohlednou Marléne Jobert a vždy šarmantně drsným Charlesem Bronsonem. Už od začátku tušíte, že ne vše bude tak jak se to na první pohled zdá. Pomalé tempo filmu neškodí a doplňuje ho dobová hudba i vizuální stránka pobřeží Francie. Nějak mi přijde, že podobné filmy už se netočí. A to je škoda. (08.12.2012)

Pche, to je mi teda thriller - vždyť jsem u toho málem usnul nudou! Celý ten film mi přijde zmatený a děj skoro až pitomý, čert aby se vlastně vyznal v motivacích jednotlivých postav. Nemluvě o tom, jak pozoruhodně snadno se hlavní hrdinka oklepala z toho, že ji ve vlastním domě znásilnil bláznivej pošuk v punčoše na obličeji. Co jsem potom nepochopil vůbec, byly ty retrospektivní prostřihy do dětství hlavní hrdinky - WTF?! Navíc zrovna dvakrát nemusím Charlese Bronsona - ten chlápek je všechno, jenom ne charismatický - proboha. Co mě naopak k obrazovce připoutalo více než spolehlivě, byl každý záběr na Marlène Jobert - přesně pro tenhle typ zrzavých pihovatých holek mám slabost. Především kvůli ní nakonec hodnotím tak jak hodnotím, byť ten film podle mě nestojí skoro ani za ty 3 hvězdy. Mimochodem viděl jsem to v českém dabingu na ČT2, a strašně se mi líbilo namluvení hlavní hrdinky Sabinou Laurinovou - jako bych si teprve teď uvědomil, jak neuvěřitelně hezkej hlas vlastně ta holka má - na mou duši že jo! Chtěl bych ho poslouchat věčnost... jsem okouzlen. (21.10.2012)