Cestující v dešti

Jak to říci... Mě se to prostě nelíbila. Utahaná nuda, kde čekáte dlouho, než se začne něco dít... Hustý tekoucí med, který se nemění a pořád teče a vy čekáte dvě hodiny až přeteče do druhé nádoby... Jako Marléne je hezká tojo, umí i hrát, ale nemůže jí dabovat Sabina Laurinová, proboha !!! Bronson mi asi nikdy sympatický nebude, ale s tím nic neudelám. A jeho infantilní úsměv ??? . A ty další postavy?? Nevím, možná to z toho udělal ten zoufalý dabing... :-/ (24.04.2011)

Asi jedna z nejlepších filmových "psychoanalytických" krimi. V sedmdesátých letech bylo módou zlo vysvětlovat odkazy na dětství přesně dle psychoanalytických pouček (v dnešní době je zlo ukazováno spíše jako iracionální síla), ovšem duši tomuto filmu dodává svěží a seběvědomý Bronson "léčící" submisivní Jobert opravdu netradičními metodami. Krimi je tady spíše odrazovým můstkem k úvaze o tom, zda se těmto ženám vůbec dá nějak pomoci či jen smutně sledovat jejich dobrovolně vybraný osud. (30.07.2012)

Manýristická režie a ještě manýrističtější hra hlavní hrdinky, připomínající spíše éru němého kino než evropský film 20 let po neorealismu. Byl-li to pokus o umění s ambicemi na psychologismus ústřední postavy (dospívání ženy-dítěte přes macho-chlapy) a atmosféru "suspense" (stav napjatého očekávání, neurčitosti, nejistoty), dopadl nakonec jako klasický americký akční film v ten okamžik, kdy Charles Bronson začal kosit neschopné a hlavně neozbrojené bodyguardy. Jako komedie to bylo dobrý, takže za dvě. (21.10.2012)

Další perfektní René Clément, přesně v téhle pomalé, lehce psychedelické poloze ho mám rád. Netlačit na pilu a nechat všechno pozvolna plynout, do toho famózní hudba Francise Laie, skvělá Marléne Jobert a Charles Bronson, atmosféra opuštěného přímořského resortu. Stylově a dějove mix Clémentových filmů LES FELINS (Kočky) a PLEIN SOLEIL (V plném slunci). (08.02.2017)

Je MacGuffin v červené tašce TWA, nebo jej okusují pod útesem krabi? Clémentovy artové způsoby a péče o mizanscénu měly diváka odvádět od nedostatku věrohodnosti, ale u mě to spíš fungovalo tak, že na něj upozorňovaly. U psychologického krimi thrilleru zásadní chyba. Steklo to po mně jak letní deštík po bílém kabátku naivní Mélancolie. Snad to spláchlo i zbytky skořápek od dřevnatého louskáčka Charlieho.. (10.06.2021)