Cestující v dešti

Trosku hitchcockovky, ale tez klasicky francouzsky thriller, tak jak je v te sladke zemi dokazali na prelomu sedesatych a sedmedesatych let tocit proste nejlepe. Marlene Jobert je nadherna (kdo zna Rudovousovu zatizenost na rusovlasky chape ...) a hlavne neuveritelne presvedciva, stejne jako jeji herecky protejsek. Moment kdy se poprve objevi na scene je filmarska ekvilibristika. (17.04.2010)

René Clément, nakrútil vskutku → mimoriadne zvláštny, až by som normálne povedal, že podivuhodný snímok, za čo zrejme nesie najviac zodpovednosť už samotná predloha, spisovateľa Sébastiena Japrisota, ktorý sa zároveň tiež podpísal i pod práve tento popretkávaný scenár. Totižto, správanie sa dvoch kľúčových postáv → Melanchólie "Love Love" Mauovej a plukovníka Harryho "Orecha" Dobbsa, je už samo o sebe strašne divné, čo konkrétne u mňa, vzbudzovalo značné rozpaky, ktorých som sa bohužiaľ nikdy poriadne nezbavil, pretože ústredné výkony týchto hereckých predstaviteľov → Marlène Jobertovej a Charlesa Bronsona, tomu väčšinou priamo napomáhali, čo je mimochodom pre film ako celok, zreteľné mínus. A síce postupne do seba všetko podstatné, aj nepodstatné, celkom dobre zapadá, ale i napriek tomu, si nie som úplne istý v tom, či mám na základe toho → teraz zvyšovať celkové hodnotenie, ktoré sa momentálne pohybuje na pevne stanovenom priemernom, "zlatom" strede, ktoré by som v žiadnom prípade nerád (z)menil, aj keď by som sa trebárs mohol nechať obmäkčiť v tom, že ma mohli zaujať aspoň dva výrazné články filmu, a to miestami kvalitne prevedené režisérske spracovanie s niekoľkými zaujímavými flashbackmi, doplnené o zaujímavú hudbu, ktorá napríklad oslovila i legendárnu rockovú skupinu → The Doors, čiže frontmana Jima Morrisona, pri skladaní istej piesne z roku 1971... Podľa predchádzajúceho skonštatovania, by som predsa mohol všetkým odporučiť ("maximálne") iba to, že úplne a bohato stačí si len vypočuť "soundtrack" k danému filmu, ktorý trvá okolo 40 minút, než sa povedzme venovať celému filmu, ktorého stopáž je až 120 minút, čo je medziiným 3 krát viac, a tak je teda na zvážení každého diváka, čomu by dal skoršie prednosť, či zrovna takémuto, ako to promtne povedať, "extravagantnému dielku", alebo si proste trochu ušetriť čas tým, že sa mu celkovo vyhnúť, a ďalej a v naprostom relaxe a kľude, sa započúvať do "fascinujúceho albumu" od Francisa Laia, ináč sa jedná o skladateľa, ktorý skomponoval oscarové Love Story, čo sa napokon viacej oplatí... ? Ešte dokonca jestvuje i posledná eventualita, a to skombinovať obidve alternatívy... ? (28.05.2022)

Skvělý Mrkvička, a tím vše pozitivní končí. Dvakrát jsem u toho totálně usnul, protože to tempo a dialogy by mohly uspávat hady. Podle hodnocení jsem čekal strhující, anebo alespoň inteligentní film, ale nic z toho se nekonalo. Charismatický plukovník se ve skutečnosti chová jako vtěrka, a úlohu Melie mi bude někdo muset asi vysvětlit. Prostě jsme se s tvůrci nesešli, to se stává. (15.10.2012)

Dvě hodiny utekly jako voda a já přemýšlím o tom, co jsem to právě viděl. Cestující v dešti začíná jako tuctová kriminálka z pohledu vraha. Nejprve přijde zločin, poté pokus o zahlazení stop a nakonec se objeví muž v obleku se spoustou otázek. Vše by bylo v pořádku, kdyby onen vyšetřovatel nebyl neustále se usmívající Charles Bronson, který nejenže nepůsobí jako policista, ale navíc se zdá, že je komplic oběti a přišel se pomstít. Marlene Jobert se ovšem k ničemu přiznat nehodlá, jediné po čem touží je klid a návrat do rutiny jejího obyčejného života. René Clément z této zápletky natočil perfektní zamotaný příběh, ve kterém jsem si nebyl jistý vůbec ničím. Samotný scénář, byť sebelepší, by tohle nedokázal. Lví podíl na tom, že jsem tápal až do poslední minuty, mají oba herci. Ona je křehká, dětsky umíněná, poddajná, přesto zvláštním způsobem silná. On je mužný, proklatě charismatický, dominantní a ve všem o tři kroky napřed. Tajemný Harry Dobbs v Bronsonově podání působí skoro jako polobůh a zrzavá Mélancolie je hypnotizována jeho mocí a sebejistotou. Oba hrají jako o život a chemie mezi nimi funguje neskutečným způsobem, Bronsonovi jsem věřil každé slovo a pod jeho pohledem bych se přiznal k vraždě sám, Marléne bych obhajoval do posledního dechu. (05.01.2012)

Nevšední, silný a podmanivý příběh. O křehké bojovnici, jejíž odhodlání bylo pevné jako skála z té nejtvrdší žuly. A o záhadném charismatickém chlápkovi, který sice NEPŘICESTOVAL v dešti, zato šel nekompromisně za svým cílem - přesto nebyl jejím nepřítelem. Nepochopím jen jednu maličkost: Jak mohla mít ta neobyčejná žena za manžela takového ukázkového pitomce ... přímo výstavní exemplář. (18.10.2012)