Valachiho svědectví

Môj zážitok z tohto filmu priamo úmerne klesá s výskytom Charlesa Bronsona na plátne. Ktovie, čo by z toho vzniklo, keby namiesto málo presvedčivého "Valachiho" bol človek, ktorý vie hrať a má charizmu. Ešte viac to vynikne pri skvelom Linovi Venturovi a zvyšku osadenstva... Keby namiesto Younga sedel na režisérskom kresle niekto zručnejší, keby v ten istý rok nevznikol gangsterský Opus Magnum? Keby...? Je to dobrý film, ale z takéhoto námetu sa dalo väčšou (producentskou?, režisérskou? hereckou?) "alchýmiou" dosiahnuť oveľa viac... 3,5*/5 (21.06.2013)

Porovnávať to s Coppolom alebo dokonca Scorsesem (úplne iná doba, možnosti, filmové vedomosti, kontext!) je scestné. Zatiaľ čo ten prvý menovaný stvoril mýtus o mafii, Terence Young sa pokúsil... podať svedectvo! Vo svojej evidentnej snahe o autenticitu a neprikrášľovanie sa síce nevyhol istým zjednodušeniam (a ani prikrášleniu svojho hrdinu - inak jedna z najlepších rolí Charlesa Bronsona!), je to ale dobre odvedený kus poctivej roboty, skutočná klasika so správne dezilúznym finále. Rok 1972 bol však skrátka rokom iného filmu, ktorého tvorca zašiel čo do filmovej estetiky a filmovej reči o celé míle ďalej (o tom žiadna) a Valachi tým jednoznačne trpí dodnes! No v akomkoľvek rebríčku 10-tich najlepších mafiánskych filmov (ak chcete príbehov) by chýbať nemal! V rámci žánru tvorí ojedinelý, neprehliadnuteľný výkon, na ktorom sa ani v najmenšom nepodpísal zub času. Som už napísal - Klasika! (29.12.2007)

Jak mi mohla tahle perla mého oblíbeného žánru tak dlouho unikat? Režie nebo scénář možná nejsou tak strhující jako u Kmotra nebo Mafiánů, ale vypovídající hodnota Valachiho svědectví je možná ještě větší. Rekonstrukce složité struktury a několik dekád probíhajících aktivit new yorské Cosa Nostry, natočená podle skutečných výpovědí korunního svědka, jenž porušil Omertu. Joe Valachi diváka postupně seznamuje se svojí cestou mafiánským světem, která je lemována těmi nejzvučnějšími jmény new yorského podsvětí a přibližuje charaktery, z nichž čerpali svoji inspiraci všichni slavní spisovatelé, režiséři ale i herní vývojáři zabývající se gangsterskou tematikou. Pro fanoušky naprostá povinnost. (04.02.2011)

Z počátku jsem s tím měl trochu problém, jakmile se ale Valachi rozpovídal, tak to nabralo spád a začalo mě to hrozně bavit. Kdybych tomu měl něco vytknout, tak snad jen to, že mi Bronson připadá moc americkej, než aby se mohl stát pevnou součástí italské Cosa Nostry, a taky mi dělalo opravdu problém přistoupit na hru, že je mu - starýmu, vrásčitýmu dědkovi - 26 let (měl se narodit v roce 1903 a první vzpomínky pocházely z roku 1929). Ale děj a zpracování to přebily. Scéna s Gapem, kterej se nejdřív bojí, že ho jeho starej kámoš oddělá, aby nakonec bez ptáka prosil, aby mu někdo zasadil ránu z milosti, byla neskutečná a řadím ji do svého soukromého zlatého fondu toho nejlepšího, co jsem kdy ve filmech viděl. Tomu filmu je 41 let, ale úžasně funguje a zřejmě vždycky bude. Super! (05.10.2013)

Filmy stejně jako lidé stárnou, v případě Valachiho svědectví naštěstí důstojně. U některých ohlédnutí do filmové historie mám pocit hořkosti a bolestného zklamání, tady se nic podobného nestalo. Ne, že by všechno šlapalo tak, jako v době vzniku, ale nadprůměrné herecké obsazení leccos zachraňuje. Jen je vidět, jaký je rozdíl mezi skutečným hereckým esem, za jakého považuju Lino Venturu, a mezi Charlesem Bronsonem, který, ať se na mě nikdo nezlobí, v mých očích je jen charismatickým typovým hercem, kterému nejvíc sluší role mlčenlivých zabijáků s minimální mimikou. Tady se po něm po hříchu požaduje charakterové herectví a Bronson někdy nestačí. Na nejlepší žánrovky své dekády Valachiho svědectví určitě nemá, ale pořád je to obstojná zábava. Celkový dojem: 70 %. (15.08.2015)