Valachiho svědectví

První věta Maasova dokumentárního románu je jedno z nejlepších literárních otevření, jaké jsem zatím zaznamenal. Skutečný příběh převedl T.Young adekvátně do filmové podoby a Bronson zde vytváří jednu ze svých nejlepší kreací v titulní roli muže, který se z prostého mafiánského poskoka během 30 let vypracoval na trochu lepšího mafiánského poskoka a nakonec byl nucen zpronevěřit se přísaze, aby si zachránil život. (25.08.2010)

Někomu asi filmy o mafii připadají hodně fajn, mě nebaví. Tady se navíc neděje nic než pár stříleček do nebránících se, a jedna chuťovka v Joeově podniku, kterou bych si kdykoliv rád odpustil. Hlavní postavy sledujeme asi 40 let, během niž se vizuálně změní asi o deset... Skvělý Švehlík a jinak věkově naprosto neodpovídající dabéři (Rous, David Prachař, Pantůček, Radovan Vaculík) na o generaci starší herce, a každý asi osmnáct postav. (12.11.2016)

Vypadlo ozubené kolečko z mafiánského strojku. "Časy se mění..., a dost rychle." Pomalu se začínají odírat rukavičky a zkracovat dlouhé prsty mafioso koncernu. Velká, počestná a hájená je rodina "knížat Cosa nostra." Jsem zavázán mlčením, morálním ortelem monopolu s ručením neomezeným. Pokud promluvím jazykem Jidášovým, shořím v plamenech pekelných. Navždy. (10.08.2015)

Môj zážitok z tohto filmu priamo úmerne klesá s výskytom Charlesa Bronsona na plátne. Ktovie, čo by z toho vzniklo, keby namiesto málo presvedčivého "Valachiho" bol človek, ktorý vie hrať a má charizmu. Ešte viac to vynikne pri skvelom Linovi Venturovi a zvyšku osadenstva... Keby namiesto Younga sedel na režisérskom kresle niekto zručnejší, keby v ten istý rok nevznikol gangsterský Opus Magnum? Keby...? Je to dobrý film, ale z takéhoto námetu sa dalo väčšou (producentskou?, režisérskou? hereckou?) "alchýmiou" dosiahnuť oveľa viac... 3,5*/5 (21.06.2013)

Tři hvězdičky a víc ani ťuk. A nejspíš je to tím, že podobné mafiánské kousky jsem viděl a byli tisíckrát lepší. Charles Bronson mě také moc nepřesvědčil. Navíc ani dabing tomuto filmu úplně nehraje do karet. Jediná sranda jsou ty automobilové honičky, které jak kdyby vzešly z kdejaké francouzské kriminálky sedmdesátých let, jen s tím rozdílem, že se po Paříži neprohání Citroeni, Yuga a Renaulti, ale po New Yorku se prohání Hispano Suizy a jiný krasavice. Ty smyky na štěrku s nimi pak vypadají trošku naivně. Dneska by si to už nikdo nedovolil :-) (23.11.2020)